Už tisíce let v sobě pohádky ukrývají podobné motivy – jejich cílem je obvykle výchova, podpora vzdělanosti, národních zvyklostí a tradic, morálky. U dětí mají také schopnost rozvíjet slovní zásobu, představivost a lépe chápat svět kolem sebe. Dále trénují jejich pozornost a utvářejí žebříček hodnot.

Foto: Shutterstock

Například autorka projektu Celé Česko čte dětem Eva Katrušáková o pohádkách říká: „Čtení jsou emoce a citová výchova. Znáte to – s hrdinou knihy pláčeme, smějeme se, držíme mu palce, vciťujeme se do něj, stává se naším kamarádem a parťákem. Děti a teenageři se tak učí napojit se na druhého a pozorně ho vnímat, což se jim jednou bude hodit ve vztazích. A navíc – předčítáte jen tomu, koho máte rádi. I když se mezi vámi během dne událo cokoli, čtení to všechno uhladí, je v něm i moment smíření. Uhladí a pohladí."  

To všechno zní skvěle. Jenže každá strana má dvě mince, pohádky nevyjímaje. S tím, jak je společnost stále více vedena k politické korektnosti a volá po respektování různorodosti, se objevují pochybnosti o tom, zda nejdou některé klasické pohádky proti těmto snahám. A tím se dostáváme k možným negativním efektům pohádek na děti.

Těmi se ve svých výzkumech a esejích zabývá řada autorů. Je mezi nimi například profesorka Angela M. Gooden, která poukazuje na skutečnost, že pohádky mají velký vliv na to, jak děti vnímají ženské a mužské role. V praxi to znamená, že díky pohádkám děti lépe rozumí světu kolem sebe, ale také v nich upevňují stereotypní představy. Například těmito způsoby:

  • Žena je v pohádce spíše pasivní, čeká až ji muž zachrání.
    Taková Šípková Růženka si kupříkladu skoro celou pohádku vyspává a vyčkává, až ji někdo vysvobodí polibkem.
  • Naplněním života ženské postavy je svatba. Ta je vyvrcholením veškeré snahy.
    Končí tak téměř všechny pohádky. Po veselce kočí práskne do koní a zamilovaný páreček se vydá vstříc západu slunce. O tom, co bude po svatbě či jak na sobě bude žena dále pracovat už se většinou nepíše.
  • U žen bývá v pohádce nejvíce oceňován vzhled – dlouhé vlasy a štíhlý pas.
    Klasický začátek: Žila jednou jedna krásná dívka jménem Sněhurka. A ilustrace hovoří jasně sama za sebe, co si máme představit pod onou krásou.
  • Ideální muž je v pohádce pohledný, silný a schopný zachránit princeznu.
    Za Růženkou se prosekal trním. Kvůli Zlatovlásce musel Jiřík splnit řadu zdánlivě nemožných úkolů.
  • Pokud není žena princezna nebo vznešená paní, většinou je v domácnosti, popřípadě pracuje jako chůva. Živitelem rodiny je muž.
    Popelka u macechy otročí a nikdo jí za to ani nepoděkuje. Natož pak nějaký dukát, že by zaplatil.
  • Záporné postavy bývají většinou zobrazeny jako ošklivé. Podle vzorce ošklivý vzhled = ošklivý charakter.
    Ježibaba z pohádky O Jeníčkovi a Mařence krásou vskutku neoplývala. A tak je hned jasné, že nebude oplývat ani dobrotou.  
  • Postavy jsou bílé a heterosexuální.

Proti stereotypům v pohádkách se vymezují i některé slavné osobnosti, jako jsou herečky Keira Knightley nebo Kristen Bell. Nutno ovšem dodat, že nelze všechny pohádky házet do jednoho pytle s velkým názvem stereotyp. Zvláště v posledních letech se někteří filmoví a knižní tvůrci snaží méně zjednodušovat a méně stereotypizovat. Příklady však máme i z minulosti.

Foto: Shutterstock

Taková princezna se zlatou hvězdou na čele našla odvahu postavit se proti domluvenému sňatku, a dokonce si sama vyrazila na túru. Pyšná princezna byla sice krásná, ale na začátku ne hodná a Popelka nebyla jen poslušná, ale navzdory zákazu se odvázala a vyrazila na ples apod. Zejména některé Disneyho hrdinky jsou velmi pokrokové a aktivní – třeba Pocahontas či Mulan.

Co se týče sexuálních a etnických menšin či jiných národností, v psaných pohádkách nebývají zobrazovány tak často, ale konkrétní tituly se dají najít. Je to například pohádka o lásce mezi muži stejného pohlaví nizozemské autorky Stern Nijland s názvem Princ & Princ. Kniha Africké pohádky od O. D. Westa dává dětem nahlédnout do odlišné kulturní reality jiného kontinentu. S různorodostí světa kolem seznamuje děti také česká spisovatelka Ester Stará v knize Největší přání, ve které putuje plyšový koník z Asie až do Evropy.

Uvedené stereotypy nejspíš nejsou důvodem k tomu přestat dětem číst klasické pohádky, tak jak je známe po desetiletí. Jen by možná nebylo na škodu dbát při jejich výběru na různorodost a dát šanci také některým dalším titulů, které budou více ukazovat rozmanitost světa kolem nás. 

Čtěte také:

Reklama