Hezký den všem, cítím se být stále "čerstvou" maminkou a jsem z naší dcery stále plná lásky, dojetí. Vždy se mi líbily copaté holčičky s brejličkami a v sukýnkách, ze kterých jim koukal zadeček v krajkových kalhotkách.

Takové ty malé chytrolínky, které vám musí všecko honem říct a mají při tom podpaždí příšerně umorousaného plyšového medvídka, který by asi měl mít na krku ceduli s popisem, co je vlastně zač, jinak byste to nepoznali.

  Moc dlouho jsem toužila po dítěti, které mne bude objímat, dávat mi políbení, které bude utíkat do mé náruče a já ho budu smět naučit poznat tajemství lesního ticha, vidět ve vlnách řeky vlasy vodních víl a hledat na muchomůrkách malinká dvířka, kudy tam dovnitř - domů chodí trpaslíci... Přála jsem si své dítě vzít do všech míst, měst, zemí, které jsem sama poznala a spolu s ním objevit ta, co bude toužit samo objevit.

  Otěhotněla jsem až ve 33letech a miminko bylo plánované, chtěné a věděla jsem to od prvního okamžiku a jen jsem čekala, kdy si budu moci udělat těhotenský test. Vyšly dvě čárky a rozklepaly se mi nohy a chtělo se mi nejdřív hopsat, ale okamžitě jsem se zarazila - néé , hopsat se nesmí :-) Manželovi jsem zavolala do práce, měl radost se mnou a já jsem tedy konečně byla těhotná a šťastná.

Celé těhotenství bylo moc krásné, ani jednou mi nebylo špatně, od začátku se mi zdálo hlavně o jídle, zabijačky, ovar, jitrnice ... Dobře se mi spalo, jediné, co rušilo můj klid a radostné očekávání, bylo samozřejmě neustálé odbíhání na toaletu, na malou :-))

 Užívala jsem si těhotenské šaty a lacláče, těšila jsem se na první foto z ultrazvuku a byla jsem zvědavá, zda to bude chlapeček bigbíťák nebo holčička chytrolínka ))) Nedalo se to poznat až do porodu...

 Porod vyšel na pátek odpoledne, vyprovázela jsem před branku návštěvu, do termínu zbýval týden, byla půlka února a ten den mi bylo pořád horko, ač venku mrzlo... s odcházející návštěvou jsme ještě vtipkovaly se sousedem, který je taxikář a já mu říkala přes plot : " Pepo, ne abys šel na pivo, manžel je ještě v práci a klidně mne můžeš do porodnice vézt ty :-)! " Pepa zbledl a do hospody raději hned utekl)  Prý se bojí, co kdybych začla rodit v autě)

 Návštěva odjela, já šla hezky k filmu na kanapíčko, nachystala jsem si mňamky k relaxu a přišel se vymazlit náš kocourek, začal velmi hlučně vrnět a mazlit se a najednou mi odtekla proudem voda ))) Takže žádní poslíčci, žádné upozornění zevnitř, ale rup šup a už jsem volala manželovi, že by bylo dobré, aby skončil dřív, že jedeme rodit)

  Než přijel, chtěla jsem se o radost rozdělit s mou máti a ta byla ve větší panice, než já a dala mi pravdu husté rady :" Cože- voda!? Rychle si vem tašku, to už totiž budeš rodit)))))))) A dej si honem kafe a cigáro, líp se pak vyprázdníš)))" Bezva, mami, díky , rady jak noha))

 Voda odtekla v půl páté v pátek odpoledne, stahy nikde, stále jsem byla v klidu, do 17h jsme byli v porodnici, zápis, převlek, pusa, manželovi papa a odjezd...nechci tě u toho, běž čekat s telefonem domů)

 Nemám ráda, když mne něco bolí, aby mne někdo rozptyloval hlazením a konejšením, potřebuji se s bolestí vyrovnat po svém, sama se sebou. Pořád se nic nedělo, sestřičky a doktoři hodní, všude klid, ticho, nikdo nerodil, nekřičel...Sestřička mi říkala, jste teď 14. maminka na příjem, rodit se začne v noci a zítra))))to bude frmol) V klidu jsem zůstala už jen pár minut a bylo po "brnkačce")) V 18h začly pořádné stahy, deset minut, pak pět minut a bez ustání až do sobotního večera do sedmi, unavená, nevyspalá, podstoupila jsem i epidural, ale nevydařilo se nejspíš co mělo, neboť jsem vše cítila a jak se kolem začli množit lékaři a místo porodní asistentky mne kontrolovali oni, tušila jsem, že bude zle a taky bylo.
 Porod samotný po těch 25hodinách neustálých stahů začali vést po sedmé večer v sobotu, ale miminko se v cestách začalo otáčet špatně a hrozilo, že si rozdrtí obličej, ven se mu nechtělo, pan doktor se snažil, já taky, sestřičky na mne občas naskočily, jak o wrestlingu...ale stále bylo zle, když jsem uslyšela větu-volat okamžitě ARO a primářku z Nano...tak jsem omdlela na pár minut, ale probrali mne k pokusu o další spolupráci a nakonec mne dorazilo, když pan doktor sykl - kleště...jdeme per forcipem. Viděla jsem, jak se blýskly veliké porodnické kleště a během chvíle bylo miminko ze mne díky skvělému panu doktorovi vysvobozené. Zaplavila mne však nejdřív vteřinová hrůza, miminko totiž bylo potichu a než mi odpoutali ruce, jen jsem zašeptala- proč nebrečí...ale už se miminko nadechlo a dostala jsem ho na sebe... Nikdy nezapomenu, jak byla dceruška malinká, teplá a jakoby hebká...obličejík - zmenšenina manžela :-) pořád byla potichoučká, jen zavrněla a já dodnes myslím na to, jak jsem na ni dala obě ruce a cítila to její teplo a heboučko) Chtěla jsem se řehtat z radosti, ale byla jsem uplně K.O.
 Porodní komplikace pokračovaly ještě mou celkovou narkozou a odoperováním placenty a šitím, po probuzení z narkozy ještě za odměnu cévkování a v kolem druhé ráno v neděli už mne vezli na pokoj. Dcerušku jsem dostala k sobě až k obědu a už jsme se od té doby nerozdělily )  Moc jsem si ji přála, za měsíc jí budou 4 roky. Nezavře papulu celý den, nevím, po kom to má!!!)))) Miluje nás rodiče a dědu a svou kočku. Nosí dva dlouhatánské copy... Má svého příšerného ušmudlaného míšanku, ten se jmenuje Uzenka, pořád vypadá vyuzeně, cestuje s námi absolutně všude a je s námi od dceřiných 3 týdnů, kdy jí ho do postýlky položil můj nejlepší kamarád. Má ráda bigbít a Včelí medvídky a chce být princeznou nebo skatebortistkou.

 Taky nemůže být bez strejdy Miky a tety Věrušky. Těm brzy čáp nadělí také miminko a jejich miminku už odkládá své hračky, prý jsou jí už malé a miminko to bude určitě potřebovat))

 Vlasy má až na zadek, denně je s ní hodně legrace, zná stromy, květiny a zvířátka z lesa i ze statku, na podzim se raduje z červených muchomůrek a hledá na nich dvířka, u řeky upřeně hledí na proudy vody a snaží se uvidět vílí vlasy... Má ráda palačinky a nesnáší úklid hraček, potřebuje často lízátka a přála by si psa nebo ještě jednu kočičku.

 Moc, moc jí miluji a i když jsem na ní čekala tak dlouho a narození bylo trochu namáhavé pro nás obě, pořád si říkám, že to takhle mělo všechno být a jsem přesvědčená, že zrození a narození dítěte je vážně zázrak přírody. Přírodě za to moc díky. Jo a Kentánovi taky... :-)))

 Moje malá Kentánová je bytost, pro kterou žiji a se kterou jsem spojená a stala se mým malým andělem.

 Bez ní by mne nebyla ani půlka...je mým prvním dítětem. Jsem moc šťastná, že ji máme)

mimčo1

mimčo2

 

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven Kentánová

Dnes to vypadá, že to bude jeden krásný příběh za druhým! Kentánová, jednak máte nejsympatičtější nick na světě, protože žít z někým, kdo krade prdící pytlíky, je odvaz a vůbec...hezky jste to napsala :)

Pište mi své zážitky a dojmy z narození prvního dítěte, co to pro vás znamenalo, jak jste se cítila, jak vám bylo, kolik vám bylo, jak jste všechno zvládala, nezvládala, jak na to dnes vzpomínáte.

Pište na redakce@zena-in.cz

předmět: První dítě.

Vaše příspěvky budeme zveřejňovat a jedna z vás získá hezkou výhru, sadu čtyř hrnečků. 

hrnečky