Ke všem i po tolika letech, cítím nenávist

átéčko — #43 To byl ale vůl...

Tak to jsem nepochopila, proč jsi nasraná na ně. Když jsme přišla na druhý sraz ze základny a Ivo řekl, můžeme začít, nejškaredší holka ze třídy je tady, tak jsem se začala smát. 

Nevím, proč bych měla být zapšklá celý život, tak jsem moc krásy nepobrala, NO A CO????!!!!!!!

1. na komentář reaguje black.bird.third — #44

Dante Alighieri — #32 Tak já myslím, že není potřeba mít rád někoho, kdo mi ublížil, dokonce mu ani třeba odpustit. Ale nenávidět? Mít potřebu nějakému blbcovi dokazovat, že už jsem jiná, lepší než on? 

Tenhle článek mě přiměl popřemýšlet, jestli je někdo, koho nenávidím. A došlo mi, že není.

Je dost lidí, které nemám ráda a nemám potřebu se s nimi stýkat. Natož jim cokoli dokazovat.

Existuje člověk, který mi zkazil celé dětství a měla bych tisíc důvodů ho za to nenávidět. Mohla bych cítit zadostiučení proto, že dopadl, jak dopadl. Ale necítím. Cítím vůči němu lítost.

Líbí se mi názor Maryene. Téměř každý zažil něco, kvůli čemu by mohl nenávidět. Ale štěstí a spokojenost mu to nepřinese. Já bych na místě pisatelky na sraz nešla.

kobližka — #10

datura — #29

dadma — #34 Já si prošla v životě peklem - ale nenávidět???????

To neumím, lepší je odpuštění, to se potom hned lépe dýchá. Žít s nenávistí snad ani nejde - to se člověk ničí sám, můžu někoho nesnášet, ale nedokázala bych nenávidět - jento slovo se ve mně příčí

... nevím , jako dítěti mi také ubližovali , ale proč v dospělosti cítit nenávist ... proto jsme snad dospěli,abychom měli rozum

Mě v první třídě taky šikanovali. Měla jsem brýle s okluzorem, protože jsem šilhala a nechodila jsem předtím do školky, takže jsem neměla kamarády a dětí se spíš bála. Posmívali se mi, bili mě a kopali, vymysleli si na mě, že jsem někomu ukradla pouzdro. Nejvíc mě mrzelo, že se mě nezastala maminka, i když viděla, že jsem samá modřina. Nakonec zakročil táta a ještě jsem se spřátelila s jednou dívkou, která mě bránila a pak už mi dali pokoj. Že bych je nenáviděla, to nemůžu říct, ale nevzpomínám na to ráda.

Křivdy je těžké odpustit

já si tak říkám,možná že je to trochu jinak,že nenávist asi necítí pořád,ale jen když jí to něco bolavého připomene,třeba,já na základku nijak nevzpomínám,jen dneska po přečtení se mi nějaká ta vzpomínka vybavila a žádná nebyla příjemná ,jak jsem z toho bývala špatná, to jak mě odstrkovali , bezdůvodně nesnášeli,ale pak už na všech školách to bylo dobré,tam už jsme byli ujetí všichni,tak na to nemyslím a julinkapul třeba taky ne,tak to s rozborem její nenávisti nepřehánět

Dante Alighieri — #32 Já bych asi nedokázala nenávidět, ani sebevětšího blba.Nenávist je pro mě něco nepředstavitelného.Nevím co by mě osoba, kterou bych opravdu ze srdce nenáviděla provést?Ublížit mým nejbližším...Jsou lidi ,které nemusím,nejsou mě sympatičtí a nebo si nemám s nimi o čem povídat,či mě v životě i nějak ublížili,tak je nevyhledávám,nebavím se s nimi,ale nenávist ?

1. na komentář reaguje ekleinovka — #39

Já byla zase již od dětství vysoká a taky jsem s tím měla problémy,ale zase ,že by se mě někdo posmíval,to ne.Spíše to vadilo mě.Dnes bych byla modelkou.

Děti dokáží být kruté  a říct to co si myslí a někdy schválně.Ale asi bych nikoho nedokázala nenávidět celý život.Rozumím pisatelce, že jí bývalo asi ouvej,ale dnes? Jak píše je krásná ,úspěšná žena.

Ženský, jenže ono si nejde poručit: tak a tohohle blba odteď přestanu nenávidět.

To nejde. Natož na povel odpustit. Jestli to někdo umíte, tak poraďte postup. Šikanovaná jsem byla taky, léty moje zloba otupěla vůči většině spolužaček - až na jednu. Kdybych jí potkala, ještě pořád si pomyslím něco o p*če a to je ještě slabý slovo. Od školy uplynulo 12 let.

Rikina — #2 Podle tónu příspěvku? A má bejt jako pokorná, nebo co? Dobře jí rozumím, že cítí zadostiučinění. I když já samotná bych nešla na sraz jen kvůli vytření zraku, ale abych viděla ty, co jsem měla a mám ráda, rozumím jí naprosto.

Anime Otaku — #8 Si myslim.

1. na komentář reaguje dadma — #34
2. na komentář reaguje v.poho — #42

Nemůžu soudit,jenom ty víš, jak to všechno bylo.Já taky nezapomínám a jen tak neodpouštím.Ono slůvko promiň je sice hezké, ale nejde se na něj spoléhat.To mi připomíná odpustky.Koupím a vše je v pořádku.Není.

Myslím si, že každý člověk zažil ve svém životě od někoho nepříjemné zacházení, ale záleží na povaze a na naší síle, jak se s křivdou dokážeme vyrovnat. Někoho nenávidět až do smrti kvůli křivdám a šikaně z dětství mi připadá nedospělé a až chorobné.

Zvláštní povaha, nenávist až do smrti, nechápu. Škoda, že pisatelka nedala svou současnou fotku, abych ten zázrak přerodu viděla na vlastní oči. To musely holky závidět, zvlášť ta bývalá krasavice, dnes hnusačka. Ale co, hlavně že narostlo silné sebevědomí, to je dnes in.

1. na komentář reaguje ekleinovka — #40

I ve mně tento příspěvek vzbudil mírně řečeno zvláštní pocity.

Těžko soudit, ale aspoň julinkapul našla ztracené sebevědomí ...

Altamora — #24 Ono je tpo složité, dokud šikanu nezažijete na vlastní kůži, nebo u někoho hodně blízkého, tak si toho nemusíte všimnout, kolikrát ta veselá strkanice pro všechny je pro jednoho utrpení, protože už má pár modřin a do smíchu mu není, ostatní se dobře baví a někteří ani neví, že na jeho účet

kobližka — #10 Taky jsme si ve třídě nepadli všechny do noty,ale nenávist jsem nikdy necítila.

asi se Vám nedivím ...