Čtenářka julinkapul jako dítě dostávala od spolužáků, kvůli svému vzhledu zabrat. Na sraz sice šla, ale odpustit jim nedokázala. Děkuji Vám julinkapul za příspěvek. A přimlouvám se vlastně spíše za vás, než za ně. Odpusťte jim…
Dobrý den já a třídní srazy? Jako dítěti mi pán bůh moc krásy nenadělil, klasika nosila jsem rovnátka, brýle byla jsem baculatější.
Kamarády jsem ve škole neměla ba naopak, všichni se mi posmívali a dělali si ze mě legraci, byla jsem terčem jejich útoku. Veškeré školní výlety a různé aktivity jsem kvůli nim vynechávala. Pro mě to byly s prominutím blbečci.
Ale roky šly nahoru, já kvetla do krásy. Vyklubala se ze mě oproti tomu jak jsem vypadala kočka. Jak mi přišla virtuální pozvánka po 20ti letech na třídní sraz, mávla jsem nad tím rukou, proč bych tam vlastně měla chodit?
Ale já se rozhodla jinak, půjdu a vytřu jim zrak, říkala jsem si. A taky že ano. Všichni na mě při mém příchodu do jedné restaurace, kde se to konalo zírali, nevěřili vlastním očím a ani uším, když jsem se jim představila. Ten den jsem byla velká pozornost.
V duchu jsem si říkala na jednu bývalou spolužačku, jako školačka byla velice hezká, a teď? Hrůza a děs! Chtěla jsem jí to slovně vrátit, aby věděla jak jsem se cítila ,když mi říkala hnusačko atd....
Ale mé já mi to nedovolilo. Sraz jsem si užila, všichni mě obdivovali ale to bylo mé poslední posezení s nimi. ke všem i po tolika letech cítím nenávist.
Hezký zbytek dne
julinkapul
Text nebyl redakčně upraven
Dnešní téma je: TŘÍDNÍ SRAZY
- Chodíte na třídní srazy?
- Jak se na nich cítíte?
- Poznáváte své spolužáky?
- Co říkáte svým školním láskám, když „zestárly“…
- Neříkejte, že jste na nich nikdy nezažila nic vtipného
- Nebo smutného?
Na vaše příspěvky se těším na redakčním e-mailu
A kolem 16. hodiny jednu z vás za příspěvek odměním. Nejspíše krásnou květinou.
Hezký den…
Nový komentář
Komentáře
átéčko — #43 To byl ale vůl...
Tak to jsem nepochopila, proč jsi nasraná na ně. Když jsme přišla na druhý sraz ze základny a Ivo řekl, můžeme začít, nejškaredší holka ze třídy je tady, tak jsem se začala smát.
Nevím, proč bych měla být zapšklá celý život, tak jsem moc krásy nepobrala, NO A CO????!!!!!!!
Dante Alighieri — #32 Tak já myslím, že není potřeba mít rád někoho, kdo mi ublížil, dokonce mu ani třeba odpustit. Ale nenávidět? Mít potřebu nějakému blbcovi dokazovat, že už jsem jiná, lepší než on?
Tenhle článek mě přiměl popřemýšlet, jestli je někdo, koho nenávidím. A došlo mi, že není.
Je dost lidí, které nemám ráda a nemám potřebu se s nimi stýkat. Natož jim cokoli dokazovat.
Existuje člověk, který mi zkazil celé dětství a měla bych tisíc důvodů ho za to nenávidět. Mohla bych cítit zadostiučení proto, že dopadl, jak dopadl. Ale necítím. Cítím vůči němu lítost.
Líbí se mi názor Maryene. Téměř každý zažil něco, kvůli čemu by mohl nenávidět. Ale štěstí a spokojenost mu to nepřinese. Já bych na místě pisatelky na sraz nešla.
kobližka — #10
datura — #29
dadma — #34 Já si prošla v životě peklem - ale nenávidět???????
To neumím, lepší je odpuštění, to se potom hned lépe dýchá. Žít s nenávistí snad ani nejde - to se člověk ničí sám, můžu někoho nesnášet, ale nedokázala bych nenávidět - jento slovo se ve mně příčí
... nevím , jako dítěti mi také ubližovali , ale proč v dospělosti cítit nenávist ... proto jsme snad dospěli,abychom měli rozum
Mě v první třídě taky šikanovali. Měla jsem brýle s okluzorem, protože jsem šilhala a nechodila jsem předtím do školky, takže jsem neměla kamarády a dětí se spíš bála. Posmívali se mi, bili mě a kopali, vymysleli si na mě, že jsem někomu ukradla pouzdro. Nejvíc mě mrzelo, že se mě nezastala maminka, i když viděla, že jsem samá modřina. Nakonec zakročil táta a ještě jsem se spřátelila s jednou dívkou, která mě bránila a pak už mi dali pokoj. Že bych je nenáviděla, to nemůžu říct, ale nevzpomínám na to ráda.
Křivdy je těžké odpustit
já si tak říkám,možná že je to trochu jinak,že nenávist asi necítí pořád,ale jen když jí to něco bolavého připomene,třeba,já na základku nijak nevzpomínám,jen dneska po přečtení se mi nějaká ta vzpomínka vybavila a žádná nebyla příjemná
,jak jsem z toho bývala špatná, to jak mě odstrkovali , bezdůvodně nesnášeli,ale pak už na všech školách to bylo dobré,tam už jsme byli ujetí všichni,tak na to nemyslím a julinkapul třeba taky ne,tak to s rozborem její nenávisti nepřehánět
Dante Alighieri — #32 Já bych asi nedokázala nenávidět, ani sebevětšího blba.Nenávist je pro mě něco nepředstavitelného.Nevím co by mě osoba, kterou bych opravdu ze srdce nenáviděla provést?Ublížit mým nejbližším...Jsou lidi ,které nemusím,nejsou mě sympatičtí a nebo si nemám s nimi o čem povídat,či mě v životě i nějak ublížili,tak je nevyhledávám,nebavím se s nimi,ale nenávist ?
Já byla zase již od dětství vysoká a taky jsem s tím měla problémy,ale zase ,že by se mě někdo posmíval,to ne.Spíše to vadilo mě.Dnes bych byla modelkou.
Děti dokáží být kruté a říct to co si myslí a někdy schválně.Ale asi bych nikoho nedokázala nenávidět celý život.Rozumím pisatelce, že jí bývalo asi ouvej,ale dnes? Jak píše je krásná ,úspěšná žena.
Ženský, jenže ono si nejde poručit: tak a tohohle blba odteď přestanu nenávidět.
To nejde. Natož na povel odpustit. Jestli to někdo umíte, tak poraďte postup.
Šikanovaná jsem byla taky, léty moje zloba otupěla vůči většině spolužaček - až na jednu. Kdybych jí potkala, ještě pořád si pomyslím něco o p*če a to je ještě slabý slovo. Od školy uplynulo 12 let.
Rikina — #2 Podle tónu příspěvku? A má bejt jako pokorná, nebo co? Dobře jí rozumím, že cítí zadostiučinění. I když já samotná bych nešla na sraz jen kvůli vytření zraku, ale abych viděla ty, co jsem měla a mám ráda, rozumím jí naprosto.
Anime Otaku — #8 Si myslim.
Nemůžu soudit,jenom ty víš, jak to všechno bylo.Já taky nezapomínám a jen tak neodpouštím.Ono slůvko promiň je sice hezké, ale nejde se na něj spoléhat.To mi připomíná odpustky.Koupím a vše je v pořádku.Není.
Myslím si, že každý člověk zažil ve svém životě od někoho nepříjemné zacházení, ale záleží na povaze a na naší síle, jak se s křivdou dokážeme vyrovnat. Někoho nenávidět až do smrti kvůli křivdám a šikaně z dětství mi připadá nedospělé a až chorobné.
Zvláštní povaha, nenávist až do smrti, nechápu. Škoda, že pisatelka nedala svou současnou fotku, abych ten zázrak přerodu viděla na vlastní oči. To musely holky závidět, zvlášť ta bývalá krasavice, dnes hnusačka. Ale co, hlavně že narostlo silné sebevědomí, to je dnes in.
I ve mně tento příspěvek vzbudil mírně řečeno zvláštní pocity.
Těžko soudit, ale aspoň julinkapul našla ztracené sebevědomí ...
Altamora — #24 Ono je tpo složité, dokud šikanu nezažijete na vlastní kůži, nebo u někoho hodně blízkého, tak si toho nemusíte všimnout, kolikrát ta veselá strkanice pro všechny je pro jednoho utrpení, protože už má pár modřin a do smíchu mu není, ostatní se dobře baví a někteří ani neví, že na jeho účet
kobližka — #10 Taky jsme si ve třídě nepadli všechny do noty,ale nenávist jsem nikdy necítila.
asi se Vám nedivím ...