„Ráda bych řekla, že bylo moje dětství naprosto skvělé a jen v těch nejlepších barvách. Ale opak byl pravdou. Od svých šesti let až do sedmnácti, kdy jsem ještě žila s mámou a jejím partnerem, bylo moje nejhorší období,“
začíná své vyprávění Eliška a pokračuje: „Pro moji matku jsem byla asi vždycky přítěží. Když nemusela, na nic se mě neptala, když byl prostor, kritizovala mě, co to šlo a cokoliv jsem udělala, bylo vlastně špatně.“

„Dříve jsem si myslela, že jsem porouchaná, že je to můj problém, že mě maminka nemá ráda. Často jsem kvůli tomu plakala a stýskalo se mi po tátovi, který zemřel, když mi byly čtyři roky. A také jsem si říkala, že je právě jeho smrt ten problém…“

Podle Elišky se její matka změnila právě v momentě, kdy táta podlehl rakovině. V tu chvíli prý láska k dceři vyprchala. „Nevím, zdali jsem tak tátovi podobná, že se na mě nemůže ani podívat, ale to, jak se ke mně chovala, to mě ovlivňuje doteď,“ říká smutně dcera.

Matka Elišky si našla partnera dva roky po smrti manžela, od té doby se stal její vztah k dceři ještě chladnějším a odtažitějším.
„Bylo to šílené. Kdykoliv to šlo, nebyla jsem doma. Spala jsem u kamarádek, brzy jsem začala hledat útěchu a objetí u svých prvních kluků a když mi bylo sedmnáct, z domu jsem odešla a dobré tři roky jsem s matkou nebyla v kontaktu. A nejsmutnější na tom bylo, že se mi za tu dobu vůbec neozvala, nezajímala se o mně ani se nesnažila napravit už tak strašné chyby, které vznikly tím, jak se mnou zacházela.“

Ale jak Eliška vypověděla, přestože byl vztah nijaký, stále to byla a je její matka, a proto ve dvaceti letech zazvonila na matčiny dveře. „Od té doby ji poctivě navštěvuji, docházím za ní alespoň dvakrát do měsíce, abych si splnila nějakou pomyslnou povinnost, ale čím jsem starší, tím víc mi dochází, že se ten vztah nezmění. Když dorazím, možná, že mě pohostí čajem a bábovkou, ale jinak se mě na nic neptá, nic ji z mého života nezajímá, a tak si spolu promlčíme dobrou hodinku, občas vedu monolog a povídám, co se dá, a pak zase jdu. S ještě větší dírou na srdci, a ještě víc nešťastná, protože mám pocit, že právě proto na světě kromě ní nikoho dalšího nemám…“
Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

Také si přečtěte:

Reklama