Emoce patří k člověku podobně jako široká škála barevných odstínů k obrazům starých mistrů. Utvářejí náš svět, dávají mu tvar, dynamiku a hloubku. Snažit se potlačovat ty, které mají v rámci nejrůznějších „feelgood“ filosofií nálepku nežádoucí, předstírat, že se nás netýkají, je krátkozraké a nezdravé. Protože jsme jenom lidé a v této souvislosti lze jen sotva uvěřit tomu, že ani skalní pozitivec aspoň jednou za čas nepocítí vztek, nechuť či podráždění.

neg.jpg
Foto: Shutterstock

Cokoli potlačované někde hluboko uvnitř nás bublá, graduje a dříve či později nutně vystoupí na povrch. Obvykle ve formě psychosomatických projevů, symptomů, které s uzamčením zakázaných pocitů nesouvisí jen zdánlivě.

Seznámení s komplexními emocemi je zdravé

Emoce patří k jednomu z druhů inteligence a všechny do jedné mají svůj význam. Pomáhají v adaptaci, vedou nás a z evolučního hlediska bývaly zásadní pro přežití. Například strach či úzkost – nejsou-li patologické – patří k přirozeným elementárním emocím, které je dobré si tu a tam prožít, poznat je a naučit se s nimi pracovat. Ani vztek či hněv nejsou špatně. Také ty patří k základnímu emočnímu balíčku, který nám byl dán do vínku.  

Představte si malé dítě. Ponecháte-li mu prostor, dokáže vám báječně ukázat, jak své emoce bez zábran prožívá. Je to v pořádku, protože je nutné seznámit se s nimi a adekvátně věku je i pochopit. Přirozeně, že se jinak bude vztekat čtyřleté dítě, jinak dospělý člověk. Základ ale spočívá v identifikaci emoce, pojmenování příčiny, jejím následném zpracování (=kultivaci) a přijetí.

Příliš cukru škodí

Ponecháme-li stranou náladu posledních covid-měsíců, nutno konstatovat, že se do popředí v mnoha nejrůznějších komunitách dostal trend tzv. „feelgoodismu“. Z hlediska přirozených lidských emocí poněkud děravá životní filozofie, ve které něco chybí a jiné přebývá. Všichni přece dobře víme, že příliš cukru škodí a obrázek namalovaný jen světlými barvami působí jaksi nedostatečně, bezvýrazně a mělce. Absence tmavých odstínů mu zkrátka obvykle nesvědčí.

Klíč k dobrému pocitu spočívá v přijetí a pochopení i negativních emocí

Emoce jsou jednoznačně důležité, ať už je řeč o těch žádoucích, nebo mnohdy – ve jménu dobrých mravů – raději potlačovaných. Bez nich by nebyl člověk člověkem, nicméně platí, že s těmi „špatnými“ je žádoucí pracovat. Seznámit se s nimi a umět rozeznat varovné pocity, které úzce souvisejí s jejich nástupem. Dát prostor vzteku, hněvu, zklamání i strachu, snažit se identifikovat zdroj a následně se na základě onoho zjištění rozhodnout pro další kroky.

Nezahánějte tedy negativní emoce do kouta, neduste je v sobě, ale naslouchejte jim. Na základě pochopení najděte osobnostně i společensky přijatelný ventil. Kultivujte je a pracujte na tom, abyste se díky nim charakterově posílili. Abyste jejich prostřednictvím vyrostli a přirozenou cestou došli ke kýženému bytí v pohodě, které spočívá v přijetí a pochopení všech emocí bez výjimky. Pak bude váš „feelgoodismus“ autentický, protože bude pramenit zevnitř.

Čtěte také:

Čtte Zdroje: theatlantic.com, verywellmind.com