gyn.jpg
Foto: Shutterstock

K lékaři jdu, až když mi něco je, přiznává Marie (64)

Když nemusím, k lékařům obecně nechodím. Na gynekologii jsem nebyla už asi 20 let. Nepotřebuju antikoncepci, ani nemám žádné potíže, tak necítím potřebu tam jít. Kdyby mi přeci něco bylo, tak bych u sebe pozorovala nějaké příznaky. Krvácení, bolest a podobně. Kromě toho ani nevím, jestli by mě po takové době můj gynekolog vůbec ještě přijal. Už slyším ty řeči! To je druhý důvod, proč se do jeho ordinace nehrnu. A hledat si nového doktora, když tady v okolí moc dobrých není, nebo nepřijímají nové pacientky, na to nemám náladu. O riziku rakoviny děložního čípku vím. Ale myslím, že mě se to netýká. U nás v rodině s tímto druhem nádoru nikdo potíže neměl. A jak říkám, já se cítím dobře.

Dělám to kvůli sobě, nechci nic podcenit, říká Dana (56)

Ke gynekoložce chodím pravidelně každý rok. Od svých šestnácti let. Nikdy by mě ani nenapadlo tam nejít. Dělám to přeci kvůli sobě. Když už by, nedejbože, cokoli objevila, ať se můžu začít léčit co nejdřív. Dobře vím, jak je to důležité. Kamarádce takhle zachránili život, když jí včas odhalili rakovinu. Nemám problém ani připlatit si za nějaké vyšetření navíc, když je třeba. Nedávno mi třeba dcera řekla o možnosti testování na rakovinu děložního čípku pomocí HPV DNA testu. Ona ho nedávno absolvovala, měla ho v jejím věku zadarmo. Chystám se na test zeptat své lékařky. Samozřejmě totiž vím o tom, že rakovina děložního čípku mě může potkat i po menopauze. Všude se o tom píše, není to žádná novinka. Jsem ráda, že u nás v Česku máme tak dobrý zdravotní systém. Prevence využívám. U všech lékařů.

Nechci se před gynekologem ponižovat, svěřuje se Eva (57 let)

Gynekolog a zubař, to jsou dva lékaři, ke kterým se nehrnu. Přinutím se, až když už mi něco opravdu je. U zubaře se bojím bolesti, od návštěvy ženského lékaře mě zase odrazuje stud. Přijde mi hrozně potupné, sednout si na křeslo s nohama od sebe a ukázat všechno. Mladá holka se ještě nemá za co stydět. Ale já? Stará bába? Naposledy jsem u něho byla po posledním porodu. Takže v osmatřiceti. Pak už ne. Naštěstí mě potkaly maximálně nějaké ty mykózy, které si umím vyléčit sama. A ano, vím o riziku rakoviny. Že může vzniknout v jakémkoli věku. Ale to bych musela pravidelně chodit po všech doktorech. Třeba i na plicní, nebo na kožní. A to taky nikdo nedělá. Kdybych měla nějaký vážnější problém, určitě se přemůžu a gynekologa navštívím. Ale jsem zdravá, tak se před ním nebudu producírovat.

Jak to vidí gynekolog MUDr. Aleš Skřivánek, PhD.?

S přibývajícím věkem je část žen přesvědčena o tom, že pokud nemají po menopauze žádné potíže, a například již omezily, nebo vůbec nežijí aktivním sexuálním životem, že vlastně na gynekologii již nemusí. Je to samozřejmě omyl a taky škoda.

Gynekologie je preventivně orientovaný obor a na pravidelných prohlídkách můžeme včas odhalit časná stádia závažných onemocnění. Ať už onkologických, nebo třeba osteoporózy. Nebo obtěžujících potíží, které ženám znepříjemňují život, jako například inkontinence. Gynekolog je takový průvodce ženy ne „od kolébky k hrobu“, ale minimálně od začátku sexuálního života po konec života jako takového.

Celý rozhovor s gynekologem Alešem Skřivánkem si můžete přečíst zde:

Zdroj informací: čtenářky, MUDr. Aleš Skřivánek, PhD.

Čtěte také:

Reklama