„Už nechci opakovat chybu, kterou jsem udělala u naší první dcery, byla jsem otevřená všem možným návštěvám a pak jsem toho hořce litovala. Nejenže to byl velký zásah do soukromí, ale taky jsem od někoho chytla chřipku a v prvních týdnech po porodu to byl teda masakr,“ popisuje Ema.
U prvního dítěte nechala, trochu i na nátlak manžela, příbuzné chodit na návštěvy už do porodnice. Zpětně si ale uvědomila, že si nepřipadala vůbec dobře. Byla unavená, nenalíčená, v příšerné nemocniční košili, a kdyby mohla vrátit čas, nikomu kromě manžela by se tak neukazovala. Příjemné jí nebyla ani následné návštěvy doma, kde musela příchozí obskakovat místo toho, aby se věnovala dceři.
Foto: Shutterstock
„Teď jsem se rozhodla, že tohle už se prostě opakovat nebude a chci si užít šestinedělí co možná nejvíc v klidu. Může se stát, že změním názor a budu chtít miminko někomu ukazovat dřív, ale zatím to tak rozhodně necítím. Manželovi se moje rozhodnutí sice moc nezdá, ale pro klid v domácnosti s ním souhlasil. Jsem to přeci jen já, kdo kojí a o dceru se primárně starám,“ uvádí Ema.
Problém je ale s dalšími příbuznými. Zejména s rodiči, respektive prarodiči. Ti nemají pro Emu pochopení a jsou na i kvůli tomu naštvaní. Co je to prý za móresy, aby babičky viděly svoje vnouče až šest týdnů po porodu.
„Pořád mi to vyčítají a snaží se mě přesvědčit, abych změnila názor. Dokonce jsou tam i nějaké citové vydíračky z jejich strany. Je mi to vrcholně nepříjemné a nechápu, jakým právem na mě tlačí. To jsem opravdu tak šílená, že chci šestinedělí bez návštěv?“ ptá se Ema.
K článku se vyjádřila Mgr. Veronika Florianová, psycholožka a psychoterapeutka:
Po náročném šestinedělí s prvním dítětem se Ema rozhodla nastavit s rodinou pevnější hranice. Je přirozené, že každý máme hranice trochu někde jinde podle toho, co aktuálně potřebujeme. Pro Emu je na prvním místě její novorozené dítě a zdraví jich obou. Zároveň je klíčové, aby oba byli po porodu v klidu a bezpečí, což rodina, která tímto způsobem tlačí, nemůže zajistit.
Je srozumitelné, že jsou prarodiče naštvaní – aktuální doba ale volá po tom, abychom respektovali rozpětí hranic ostatních. Každý porod a stav matky po porodu se liší. Někdo se na návštěvy těší, ale někdo to potřebuje jinak. V praxi by mě to vedlo k tomu, více prozkoumat vztahy v rodině. Třeba si Ema hranice chtěla udělat už s prvním dítětem, ale zatím se neodvažovala a představa dalšího náročného šestinedělí plného návštěv ji natolik motivovala, že konečně zakročila? V tom bych potřebovala další informace přímo od Emy. Co je za tím, že to teď tak potřebuje, protože bych předpokládala hlubší příčiny. Možná, že to v rodině drhne už delší dobu?
Každopádně novorozené dítě tady není pro zábavu a rozptýlení prarodičů. Šestinedělí má primárně sloužit ke slaďování a hojení. Není třeba nutit se po porodu do čehokoliv jiného než péči o dítě, která je už tak náročná. Primární jsou v tomto případě potřeby dítěte a matky, a ne potřeby širší rodiny. Tady narážíme na velkou proměnu generačních hranic, která samozřejmě dělá problémy. To, co bylo dřív naprosto běžné a „dělali jsme to tak všichni, tak proč to zrovna ty chceš jinak?“ už je dávno pryč. S rodinou to samozřejmě hýbe, protože nastavování nových hranic je vždy nepříjemné. Ale nezbytné. To, jak se rodina ohraničí na začátku, z toho bude čerpat v budoucnu.
Ráda bych ještě poukázala na to, že Ema opravdu není „šílená“, když to takto potřebuje. Ve svojí praxi se často setkávám s matkami, co si chtějí šestinedělí prožít v naprostém klidu jen s manželem a dítětem. Až je sladěná primární rodina, tak jsou možné návštěvy rodiny širší. Také slýchám od klientek, které měly dítě během covidu, jak se jim ulevilo, že bylo setkávání zakázané a nemusely tohle řešit. Pro Emu a ženy, které to potřebují jako ona, je jednoduše ta nejlepší návštěva taková, která udělá zdravé jídlo, navaří vývar do zásoby, a vše nechá přede dveřmi.
Kromě individuální psychoterapie se věnuje projektu SheTalks, který se zaměřuje na psychoterapeutické skupiny pro ženy a matky.
Její instagramový profil @shetalks_shitalks slouží k destigmatizaci psychologické a psychoterapeutické tématiky.
Zároveň přibližuje skupinovou psychoterapii a ukazuje možnosti, které ženám tento způsob spolupráce nabízí.
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Úplně chápu Emu, s novorozencem je důležité mít klid a prostor na adaptaci, a ne hned řešit návštěvy. Já jsem se před porodem hodně soustředila na přípravu výbavičky a pomohly mi recenze na https://www.recenzopedia.cz/detske-zbozi/ kde jsem našla skvělé tipy na věci, které se opravdu vyplatí koupit. Klidné šestinedělí je podle mě klíčové pro maminku i miminko, a tak bych si ho určitě chránila stejně. Jak jste to měli vy – vítali jste návštěvy hned, nebo jste si nechali čas na adaptaci? :D
Gerda a Jelena 63....nebude jedna krátká návštěva.....jakmile bude jedna....jakmile přijde první adept....budou chtít chodit další...a venku...ano. Takže jakmile se ukáže sluníčko a hezké počasí, bude jejich dům v obležení...blízcí příbuzní budou číhat... nahánět a čekat. Kdo první získá ten úlovek...jé ty jsi venku....můžu si ho povozit...kam jdeš...já ti ho pohlídám....můžu se s tebou zítra tady zase sejít...kdy půjdeš ven....a poté vítězně zavolá ostatním....jste hloupí, měli jste to vymyslet jako já. Já malého viděla a já ho i vozila....
Když si vzpomenu na své dva návraty z porodnice, oba byly velice atypické a musím říct, že jak manžel, tak prarodiče mě naprosto nepodpořili, s ničím nebyli nápomocni, večer se přihnali každý s krabicí dortů, a to byla veškerá pomoc. V bytě neuklizeno, nenakoupeno, a házeli to jeden na druhého.
Já mladou matku plně chápu. A to jsem babička.
Jinak v minulosti bývala rodička s novorozencem v "koutě". Za plachtou v koutě místnosti. Naši prostí předkové dobře věděli, že má být nedělka 6 týdnů chráněná. Své v tom měly prsty i pověry, ale jádro bylo správné a logické. Rodička i miminko jsou zranitelní a je potřeba nechat je v klidu a bezpečí.
Je to na rozhodnutí hlavní osoby, v zájmu zdraví dítěte. Doma potřebuje mladá matka klid, pohodu, pohodlí. Jestli to prarodiče nechápou, je to jejich problém. Ono nejde o to, vidět dítě. Je moznost fotky, je možnost poslat video. Jakmile mladí povolí, nezůstane u jedné návštěvy. Pořád jim tam někdo poleze. Umím si to představit. Takže...nabídnout pomoc, zda si chce tatínek přijet pro uvařené a upečené, a nechat mladé, aby si to zorganizovali sami. Dneska má otec možnost zůstat doma a je to tak dobře. Navíc dneska maminka jde domů z nemocnice podstatně dřív než za týden. Unavená je. Pokud to příbuzní nepobírají, jsou ducha mdlého.
Nemyslím, že by Ema měla hned po porodu přijímat návštěvy, ale krátkou návštěvu prarodičů snad přežije.
A proč zrovna návštěva u nich doma? Snad budou s miminkem jezdit s kočárkem taky po venku? To přece není překážka, aby prarodiče svého dalšího vnuka uviděli. Stavit se třeba v parku na kafe, venku sedět....
V dnešní "pocovidové" době se stalo celkem běžné, že se lidi naučili na různé videohovory a konference přes mobil nebo notebook. Tak může Ema to nemluvně prarodičům ukázat takhle, jestli se na to bude cítit. Pár minut u videa a všichni můžou být happy.
Hlavně vydržet. Takže nepřijmout ani svou vlastní matku, protože druhá se uprdne. Já jsem třeba byla ráda, když mi máma poradila, protože sestry v porodnici byly většinou protivné a pokaždé mi řekly, kdo mi poradí doma. Ale Ema už jedno dítě má, tak je zkušenější a asi má v okolí moc vlezlé lidi. K nám taky asi za dva týdny, co jsme přišli se synem domů, zvonily dvě cizí dámy, v životě jsem je neviděla. Byly od manžela z práce a přivezly miminku dárky, buď to nevěděl nebo se neobtěžoval mi to říct. Žádné odskakování nebylo, dostaly kávu a oplatky, protože se s návštěvou nepočítalo.
Ema by si měla trvat na svém a manžel by měl její rozhodnutí podpořit. Prarodiče, pokud jsou normální, její rozhodnutí chápat.
No mě spíš překvapuje, že se do toho prarodiče tak hrnou, protože co se pamatuju, tak v minulosti byl přístup přesně opačný. Do porodnice se nesmělo vůbec, a návštěvy v šestinedělí se důrazně nedoporučovaly. Protože bacily, nemoci, dítě i matka chabá imunita, a šestinedělí je na to, aby se matka zmátořila po porodu a naučila se o dítě starat, kojit atd., a ne aby se do toho starala o návštěvy. Ema by měla trvat na svém, a prarodičům klidně říct, že ji ty návštěvy při prvním dítěti unavovaly, že kvůli nim onemocněla, že to nechce opakovat a jestli to nepomůže, tak natvrdo se zeptat "co to je za móresy se cpát na návštěvu, když vás nikdo nezval". Manžel by ji měl podporovat, zejména když už jednou viděl, jak to v šestinedělí vypadá, a ostatně je jeho věc rodinu si chránit. K tomu patří i odpálkovat neodbytné prarodiče.
Matka se tak rozhodla a ostatní to budou muset přijmout. Že kolem toho jsou kecy, no, to mohla čekat. I příbuzní by měli chodit na návštěvu, nikoliv na přepadovku, a být k tomu pozváni.
Měla jsem to stejně. Nechtěla jsem se starat o návštěvy, ale neodmítala jsem jezdit na ně. Vždycky jsme pořešili, jestli je někdo nemocný, nebo co se zrovna aktuálně děje. Stejně jsem největší dardu dostala doma, když jsem dorazila s uzlíkem z porodnice a doma vlastní dítě s neštovicema. To jsem jaksi na ulici vyhodit nemohla :D
Naprosto v pořádku. Chce matka návštěvy až po šestinedělí? Návštěvy budou až po šestinedělí. Hotovo, není potřeba diskuze. Některé věci prostě nejdou přitlačit, nemá se o nich dlouze diskutovat a jakékoliv prosazování jiných názorů povede akorát tak k le špatným vztahům. Máma před a dlouho po porodu je nacpaná hormony, které usnadňují vztah k miminku a často ztěžují vztah k okolí. Když mi novopečená matka řekne, že mně chce vidět až za dva měsíce, tak prostě je pro mne zákonem, že ji uvidím za dva měsíce. A zeptám se, co mám přinést a jakou si přeje kávu. A tatínkovi dětí bych vřele doporučila, být zcela na straně své ženy. Všichni ostatní prostě počkají. Dokud si matka dítěte neřekne, tak se prostě nikdo nikam nemá cpát. Jooo, a vřele bych doporučila, zeptat se, kdy byli na očkování proti černému kašli, pokud ona sama tedy neplánuje jít na očkování v devátém měsíci.