Pojem o pomyslných kalhotách domácího vůdce si mnozí automaticky spojují s mužem – hlavou rodiny. Nebývá tomu však vždy a ve vyhraněných rodinných pozicích se role  „generála“  dokáže zhostit i žena.

zena

Veronika (27) z Prahy má averzi na jakékoliv rodinné sešlosti.
„Už co si pamatuju z dětství, je to pořád to samé. Máma organizuje, komanduje všechny okolo a táta jen mlčky přihlíží nebo se drží stranou,“ říká Veronika.
„Pokaždé, když rodiče přijedu navštívit, je to stejný obrázek. Máma s mladší sestrou – dva spojenci sedí u televize nebo si někde něco šuškají a táta je sám někde v pokoji, kde si čte nebo pracuje. Nechápu, jak takhle můžou fungovat,“ říká Veronika, která přiznává, že si na rozdíl od své sestry vždy více rozuměla s otcem. „Je pravda, že táta je spíš introvert a máma má naopak velmi široký okruh přátel. Táta byl odjakživa ten trpělivější a klidnější. Nepamatuju si, že bych ho někdy slyšela křičet. Pokud se naštval, jednoduše práskl dveřmi a šel se uklidnit na vzduch. Máma je pravý opak. Nemyslím, že jí budu příliš křivdit, když řeknu, že je čas od času hysterická a má potřebu sem tam vyvolat hádku, aby prostě rozvířila poklidné vody a udělala na chvíli dusno,“ popisuje Veronika své rodinné poměry a dodává: „Dřív mě to strašně deptalo, ale po čase jsem si zvykla a vím, že tohle prostě k mámě patří. Kromě toho, ségra je její věrná kopie.“
Přesto Veronika nedokáže říct, zda ji v životě vyhraněné role rodičů nějak poznamenaly.
„Neřekla bych, že jsem až takový kliďas a introvert jako táta, ale je pravda, že jsem k těmto typům lidí vždycky víc tíhla, hlavně pak ve výběru partnera. Představa, že bych měla vedle sebe někoho, kdo mě neustále kritizuje, diriguje a chce všechno organizovat, je pro mě naprosto nepředstavitelná, a pokud jsem u někoho tyhle vlastnosti postřehla, brala jsem okamžitě nohy na ramena,“ svěřuje se Veronika.

Ticho buď!

Za neponižující prý považovala situace, kdy měli rodiče společnost a náhodou se neshodli v názorech.
„Dodnes nechápu, jak si táta mohl nechat líbit, když ho máma před ostatními okřikla nebo mu prostě řekla, ať je zticha. Táta to vždycky přešel s úsměvem, ale myslím, že mu to dvakrát příjemné nebylo,“ popisuje Veronika, kterou prý dodneška překvapuje, s jakým klidem její otec panovačnou a náladovou povahu své manželky snáší.
„Pro tohle svého tátu hodně respektuji. Když jsem se ho totiž několikrát ptala, jen řekl, že je toho na mámu moc a že ona to tak určitě nemyslí,“ říká Veronika, která však zároveň přiznává, že její otec je klasickým manželem pod pantoflem. Sama je ráda, že její partner je o něco průbojnější.

„Je sice velmi klidný a trpělivý, ale myslím, že až budeme vychovávat děti, budeme mít oba co do respektu a výchovy stejné slovo. Rozhodně bych nechtěla, aby to vypadalo jako u nás doma, kdy všechna důležitá rozhodnutí dělala máma a přes ně už vlak prostě nejel,“ uzavírá Veronika.

Související články 

 

Reklama