Někdo má rád vdolky, jiný... aneb proti gustu žádný dišputát. Šneci, mořské potvory, různé škeble a podobní slizouni jsou považováni za kulinářské lahůdky. Ale někomu se z nich zvedá žaludek, jako například Kláře.

Musím dneska reagovat na „jídelní téma“. Můj tatínek byl vyhlášený kuchař, žrout a kulinář. Teď se do této role dostal i můj muž – jak jistě víte, rád vaří, rád ochutnává věci, které nezná, rád chodí do restaurace, které jsou vyhlášené tím, jak dobře vaří. Aby si to užil. Ten slastný pocit z výborné chuti. A já se k němu ráda přidávám.

Kolikrát ho obdivuji, že to sní, já jsem celkem konzervativní, navíc mi některé věci opravdu nechutnají. I když nad nimi gurmáni protáčejí panenky, jak si pochutnali. Těch jídel je několik. Ale co mi vadí opravdu hodně, jsou šneci. Největším utrpením pro mne bylo, když jsme byli na nějaké francouzské degustaci a k vínům se podávaly i francouzské delikatesy. Také šneky, šnečí játra a šnečí kaviár. Já nevím, mně ten šnek sám o sobě přijde slizskej a odpornej. Ještě ho jíst…

Jasně, spousta ostatních živočichů taky nevypadá vábně. Jen mě prostě šneci a jejich játra a ještě jejich slizská vajíčka – kaviár ten večer nedonutili, abych to pozřela. Ostatní to komentovali tak, že játra chutnala jako hlína a ten kaviár byl bez chuti… Někdy mi připadá, že ti gurmáni už neví, co by snědli…

Klára

Náhodou, já jsem jednou jedla šneky a moc mi chutnali. Jenomže vůbec nebyli slizcí, ale zapečení v nějakém bylinkovém těstíčku. Připravil nám je kamarád, jehož rodiče jsou Francouzi. Od té doby jsem šneky nejedla a nijak mne to neláká.

Reklama