Kdy vám rakovinu děložního čípku zjistili?
Minulý rok v květnu. To mi bylo 27 let.
Zjistili vám ji při pravidelné prohlídce, nebo vás k lékaři přivedly nějaké problémy?
K lékaři mě dohnaly menší potíže někdy koncem dubna, mimo pravidelnou prohlídku. Na tu jsem měla jít až o tři měsíce později. Začala jsem krvácet po pohlavním styku a později se přidal i výtok. Nic mě však nebolelo.
Takže na pravidelné prohlídky jste do té doby chodila.
Ano, chodila. A dokonce jsem proti viru HPV i očkovaná.
Je asi šok, zjistit takhle mladá, že máte rakovinu.
Když vás nic nebolí, je ta diagnóza opravdu šílená. Těžko uvěřitelná. Nikdo z mého okolí to nečekal. Všichni si mysleli, že půjdu na klasickou konizaci čípku. Že mně se to přeci nemůže stát, když jsem chodila na pravidelné preventivní prohlídky. To byla taky nejčastější otázka okolí, zda jsem na pravidelné prohlídky vůbec chodila, zda si za to nemůžu sama.
Vy jste ale na pravidelné prohlídky chodila a dokonce jste byla i očkovaná, jak jste zmínila. Jak se s tím člověk vyrovnává, když i přes to všechno onemocní? Muselo vám to připadat hrozně nefér.
Ano, připadalo. Lékaři mi to ale vysvětlili. Že u mladých žen bývají nádory agresivnější. Že cytologie nemusí vždy vyjít přesně. Nyní však mají lékaři v rukou HPV DNA test, který je přesnější, a může vám nemoc predikovat přímo na základě viru, který v sobě máte. Nebo naopak test zjistí, že v sobě vir vůbec nemáte.
A co očkování? Nezanevřela jste na něj, když vás neochránilo?
Ne, i to mi lékař vysvětlil. Bohužel nefunguje proti úplně všem typům viru HPV, ale jen proti těm nejagresivnějším. A já měla tu smůlu, že jsem chytila jiný. Navíc, aby očkování fungovalo tak, jak má, musí se proočkovat většina populace. A nyní je to číslo opravdu slabé.
Zmiňovala jste HPV DNA test. Věděla jste už v minulosti, že se jím můžete nechat testovat? Využila byste této možnosti, byť byste si ji musela zaplatit?
Bohužel jsem o této možnosti nevěděla. Kdyby ano, neváhala bych! Je to však na lékaři, aby tento nový test pochopil a následně vysvětlil jeho pozitiva pacientkám. Věřím však, že spousta lékařů je bohužel takzvaně ze staré školy. Neškolí se o nových metodách v medicíně, nebo jsou na pacientky nepříjemní, a pak to podle toho vypadá.
Vraťme se teď ale k vaší léčbě. Jak probíhala?
Když přišly výsledky cytologie a posléze histologie, magnetické rezonance a ultrazvuku, lékaři už neměli pochyb o přítomnosti zhoubného nádoru. Podstoupila jsem pak dvě operace. První byla laparoskopická, při níž mi odebrali uzliny v malé pánvi, kam se nádor z čípku nejčastěji šíří. Naštěstí byl výsledek negativní, nádor se tam nerozšířil. Následovala pak druhá operace, ta už byla náročnější. Abdominální radikální trachelektomie, po které mi zůstala velká jizva přes celé břicho. A další jizvy mám po různých pooperačních vývodech a laparoskopii. Větší starost mi ale dělá cerkláž děložního hrdla, což je jeden velký steh, který ho uzavírá. To aby hrdlo udrželo dělohu. Jenže to může dělat neplechu pro případné těhotenství. A já bych dítě moc chtěla.
Podstoupila jste i chemoterapii?
Ano, mezi těmi dvěma operacemi. Ale po druhé fázi mi ji vysadili. Nezabírala totiž, jak by měla. Také nebyla příjemná, ale jsem naštěstí mladá a moje tělo ji snášelo lépe, než starší ženy, které se mnou ležely na pokoji.
V jakém fázi léčby jste nyní a jaká je prognóza?
Nyní docházím na pravidelné kontroly, které jsou v pořádku. Když se nemoc do dvou let nevrátí, měla bych být teoreticky opět zdravá.
Jak vám onemocnění zasáhlo a ještě zasahuje do běžného života?
Příšerná je ta nevědomost, co bude. Je to, jako by vám seděl slon na krku, a vy se ho nemohli zbavit. Ať děláte, co děláte, nesete si ho s sebou. Nevěděla jsem, jak operace dopadnou, zda nenajdou vzdálené metastázy, zda mi nevezmou dělohu, a tudíž zda budu moci mít někdy děti. To nevím dodnes. Měla jsem z toho hlavu jako balón.
Co pro vás bylo po diagnóze nejtěžší?
Představa chemoterapie, té jsem se bála nejvíc. Také jsem se bála ztráty vlasů. Nejbližší říkali: „Jé, vlasy dorostou, to je to nejmenší.“ Ale není. Zamává to s vámi. Když mi je kamarád preventivně stříhal, jakmile mi začaly padat, oplakala jsem to. Ztráta ženskosti vám na psychice moc nepřidá. A samozřejmě jsem si přála mít děti.
Našlo se něco, co vám pomohlo vyrovnat se s diagnózou?
Pořád ještě se s ní vyrovnávám. Chodím k psycholožce. Ale určitě mi moc pomohla láska v rodině, kterou bych přála každému. A také přes sociální sítě mi psalo hodně lidí, se kterými se bohužel tak často nevídáme, že mi drží palce. To bylo povzbudivé.
Jak se s vaší nemocí vyrovnal přítel?
Určitě to nebylo lehké ani pro něho. Ale jak říká, nepřišla jsem o nohy. (smích) Kromě operací a chemoterapie nemoc jako taková nebolela, takže mě neviděl nijak trpět. Myslím, že byl statečný. Spoustu věcí jsem mu však ani nepřiznala. Snažila jsem se před ním fungovat a být „ženská“. Ztráta vlasů ho myslím taky nepříjemně překvapila, ale zvyknul si. Občas jsem kvůli vlasům brečela a říkala, že jsem ošklivá. On se mě ale jednou zeptal: „Já bych se ti taky bez vlasů nelíbil?“ Já odpověděla, že líbil. „Tak vidíš! Jsi teď jenom jiná, ale pořád jsi to ty!“ To mi pomohlo.
Co vás motivovalo bojovat s nemocí?
Motivace přišla sama. Mám ta nejlepší léta před sebou. (smích) Velkou oporou mi byla, jak už jsem zmínila, moje krásná rodina, přítel a kamarádky. Snažili se mě rozptylovat nebo dovážet na chemoterapie. Největší držák byla určitě moje mamka, tu jen tak něco nerozhodí. Pořád na internetu hledala různé zlepšováky. Co vařit při chemoterapii, co mám pít na zlepšení chuti a podobně. Upravili mi doma lůžko, které dali do obýváku, abych viděla na televizi. (smích)
Co byste vzkázala ženám, které nechodí na preventivní prohlídky?
Že jsou pitomé, a to doslova. Potkala jsem na oddělení hodně žen, které po porodu na gynekologii již nechodily. Dneska mají vývod z tlustého střeva, přišly o ženské orgány a zažívají menopauzu o deset let dřív, než by musely. Nikdy bych nedopustila, aby se moje děti na prevenci vykašlaly.
Pacientkám, které onemocní karcinomem endométria, vulvy, vaječníků, děložního hrdla, nebo mají genetickou mutaci BRCA, pomáhá také pacientská organizace Veronica. |
Nový komentář
Komentáře
obdivuhodné, jak se lékaři dokáží ze všeho vylhat! přeji hodně zdraví a jednou krásné miminko
Moc Vám držím palce... ať už jste zdravá Vy i Vaše rodina.
P.S. holky, nepodcenujte prevenci, také chodím na prevenci a z ničeho nic těžký prednadorovy stav, nasledovala operace a apod. Holky,nebudte hloupé a starejte se o sebe!!
hodně zdraví, štěstí, lásky a časem i miminko....
Moc vám přeji, aby jste byla zdravá a měla miminko..
Držím palečky ať je vše v pořádku a splní se Vám vše co si přejete.