Říká se o ní, že je svatou v nemožných záležitostech. Vzhledem k tomu, že je zároveň patronkou zoufalých žen, trpících v manželství, tedy jakousi ochránkyní proti domácímu násilí, je zjevné, jak se už ve středověku pohlíželo na možnost udělat z impulsivního surovce laskavého manžela. Rita, původně křtěná jako Margarita, by však nebyla prohlášena za svatou, kdyby to nedokázala.
Narodila se jako jediná dcera zbožných měšťanů Antonína Lottiusa a Amáty v Roccaporeně nedaleko Cassia v Itálii. Rok jejího narození je nejistý a udávají se tak rozdílná data jako 1381, 1377 a 1360. Jako malou ji prý rodiče nalezli s pěti včelami u úst. Tato událost byla později vykládána jako znamení. Rita často navštěvovala nedaleký kostel sv. Augustina a klášter sv. Marie Magdalény. Jednoho dne se jí zjevili místní oblíbení svatí – Jan Křtitel a Mikuláš z Tolentina – a řekli jí, že se má stát řeholnicí.
Sňatek z vůle rodičů
Rodiče však měli s Ritou jiné plány. Už ve čtrnácti letech ji zasnoubili s měšťanem Ferdinandem Pavlem Mancinimem, známým svou nezdrženlivou a prudkou povahou. Rita jako poslušná dcera přijala vůli rodičů, a i když oba zemřeli ještě před svatbou, v osmnácti letech se přesně podle smlouvy za Pavla provdala.
Manželství ovšem nebylo šťastné. Pavel si na Ritě často vyléval svůj hněv a ona to snášela s pokorou, něžností a láskou. Nemálo času také strávila v modlitbách. Zdá se, že tato prapodivná terapie nakonec přinesla kýžené ovoce – Pavel, který z počátku na Ritinu smířlivost reagoval ještě větším vztekem, si nakonec na svou pokornou ženu zvykl a začal se k ní chovat lépe. Vztahu prospělo také narození dvou synů - Jana Jakuba Antonína a Pavla.
Politické spory mezi guelfy a ghibelliny však vyvrcholili řadou vražd, jimž padl za oběť i Ferdinand Pavel. Rita se rozhodla synům o způsobu skonu jejich otce neříci, aby se také nezapletli do krevní msty. Vrahům svého manžela odpustila a jeho zakrvácenou košili skryla. Kdoví, možná že manželství přece jen nebylo ještě tak spokojené.
„Záchrana“ synů
Chlapci se však v patnácti letech dozvěděli pravdu, a jak jim velela tradice, začali plánovat pomstu. Rita se zděsila – co když se její děti poskvrní hříchem vraždy? A tak prosila Boha, aby jí pomohl. Ten si úzkost matky zjevně vyložil po svém a ještě než chlapci dosáhli věku, v němž by bylo jejich povinností pomstít otcovu smrt, onemocněli a zemřeli.
Rita se rozhodla vstoupit do kláštera sv. Magdalény, ale tam ji, z obav před možnou pomstou jejích nepřátel, nepřijali. A to i navzdory tomu, že se Rita s vrahy svého manžela veřejně usmířila. Nakonec ovšem budoucí světici pomohli sami svatí - Jana Křtitel, Mikuláš z Tolentina a sv. Augustin ji osobně doprovodili k bráně kláštera, a ta se před ní otevřela. Rita tedy byla přijata.
Označena trnem
V klášteře vedla Rita asketický život. Spávala na podlaze, postila se a často meditovala nad Ježíšovými slovy. Jednou jí prý při meditaci před křížem probodl trn z Ježíšovy koruny čelo, kteréžto stigma jí zůstávalo a na čas zmizelo, jen když podnikla pouť do Říma. Rána prý byla často zanícená a nepříjemně zapáchala, proto žila Rita odděleně od ostatních sester. Její bývalý manžel byl také v klášteře před svou smrtí neoblíben a část této nenávisti se přenesla i na Ritu. Přesto nepřestala milovat a odpouštět.
Ošetřovala raněné a trpící při různých epidemiích, až nakonec sama onemocněla tuberkulózou. Poslední čtyři roky strávila připoutána na lůžko. Před smrtí se její tělo pokrylo vředy, které však náhle zázračně zmizely a místností zavanula libá vůně. Tělo se nakonec zachovalo neporušené a je vystavováno ve skleněné schránce. Na základě svého života i vykonaných zázraků byla Rita v roce 1737 blahoslavena a v roce 1900 kanonizována papežem Lvem XIII.
Tato poněkud podivná světice, která se nejprve nechala týrat manželem a posléze si u Boha vyprosila smrt svých synů, je nejvíce uctívána v Itálii, Jižní Americe a na Filipínách. Což ne zrovna lichotivě vypovídá o postavení žen v těchto zemích.
Myslíte si, že se dá násilník změnit mírností? Máte zkušenost s domácím násilím? Myslíte si, že se domácímu násilí dá nějak zabránit? Nebo dokonce předejít? Je v takové situaci jediným řešením rozvod, nebo lze násilníka nějak převychovat?
Nový komentář
Komentáře
THAISHA: to myslíš vážně, žes žila s tyranem-alkoholikem KVŮLI DĚTEM? A jaký to jako mělo pro ty děti přínos? Myslíš tu následnou psychiatrickou léčbu?
Taky bych, spíš než Dětskou katolickou encyklopedii doporučila jako zdroják třeba Oxford Dictionary of Saints, ono by to pak nevypadalo tak žhavě. Navíc se Italové jaksi nejmenují Pavel a Ferdinand:P
Jinak, plantat asi tak třinácté století, kdy se tedy prali ghibellini a guelfové, se současností, je blbost, ona tehdy ženská neměla moc šancí se rodině protivit..... a lidi se mlátili docela často a radostně, koneckonců, kdosi Aliénor Akvitánskou chválil, že je správná dáma, že neposlušné služce vyrazila pěstí zub......
evadolezalova: ty zjevně nemáš žádnou zkušenost se soužitím s násilníkem, že? Já (naštěstí) také ne, také jsem věřící, ale přesto vím, že to co píšeš, jsou naprosté hovadiny.
Týraná žena nikdy nemůže svého tyrana převychovat, i kdyby se samou pokorou a sebeobětováním a trpělivým vysvětlováním rozkrájela.
OlgaMarie:
THAISHA: Kvůli dětem? Aby i dcera skončila u psychiatra? Jdi se vycpat!
Po Starém Zákonu-např.Kniha Jobova,přišel Nový Zákon-slova syna člověka-Ježíše Krista a kdo nechá děti vyrůstat v prostředí domácího násilí jedná proti Bohu,společnosti i sobě a je za vše odpovědný.Sebemrskačství pokládám za úchylku.
evadolezalova: sestra jedná už dvacet let způsobem, který doporučuješ a změna k lepšímu nenastala ani náhodou, spíš se to zhoršuje. S podobnýma radama jdi do ...
Eva_Fl: Neučej, pokud vím. Ale i Písmo si může leckdo vyložit lecjak.
evadolezalova:
Jediny, co bych milackovi udelala, je nejakej moc prima zpusob tyrani, jako napr. uriznout koule apod. Smarja, ja jsem fakt rada, ze ma s virou velkej problem. TOHLE vas ucej?
evadolezalova: No to zírám, být věřící neznamená taky být otloukánek. Ani náhodou.
A pokud jde o mě, na mě chlap jednou šáhnout, v tu ránu ji má zpátky. To zabírá okamžitě.
evadolezalova: nevěděla jsem, že být věřící znamená ztrátu sebeúcty.
Nic nestojí za to, abych byla s člověkem, který mi ubližuje. Ani firma, ani jiný majetek, a děti? V takhle pokřiveném vztahu? Co si asi tak odnesou do života? Kromě toho bych ráda věděla, proč mám investovat svůj čas, energii, zdraví atd. do výchovy dospělého svéprávného člověka, který na to reaguje násilím? Jistě, jsou takové povahy, že v tom vidí svůj životní cíl, a poslání. Takové vědí předem, do čeho jdou, a třeba si to i naplánují. Vyberou si úmyslně někoho na "vychovávání". Ale když se žena vdá a očekává úplně obyčejné manželství, načež je nucena se vyrovnat s domácím násilím... ani náhodou bych se nenechala otloukat a spoléhat se na to, že možná, někdy, jednou, dotyčného osvítí duch svatý a on si uvědomí, že mi ubližuje.
Rikina: pokud o toho chlapa stojíš, tak ano (nebo pokud s ním chceš zůstat kvůli dětem, majetku, rodinné firmě nebo jiným záležitostem). Pokud nestojíš, tak samozřejmě ne. Ono celý dopad to má takový, že tím, že to snášíš a i přesto jsi k tomu člověka i nadále vlídná, laskavá, nijak se mu nemstíš, ale naopak třeba i k tomu všemu i přidáš něco dobrého jaksi navíc, tak ho tím vychováváš, děláš z něj tak nějak lepšího člověka, protože ten člověk o tom prostě bude časem přemýšlet, bude se stydět, bude mu to líto a bude se chtít změnit. Je to samozřejmě běh na dlouhou trať, ale věřím tomu, že funkční. Ovšem v mezidobí "klidu" to chce s tím člověkem mluvit (laskavě, ne vyhrožovat, nadávat, vydírat, zvyšovat hlas,...), mluvit a zase mluvit o tom, že jeho chování je špatné, dát najevo jasně svůj postoj, že ti ubližuje a že tě jeho chování mrzí. Na druhou stranu je třeba vypíchnout jeho klady a přednosti a toho kladného by mělo být v tvé řeči samozřejmě mnohem víc než toho negativního. Tož asi tak.
Ale na druhou stranu postoj všech holek tady chápu a je mi jasné, že tento můj názor nikdo sdílet nebude, když není věřící
evadolezalova: hmm, a to bych se měla tu delší dobu, než tahle taktika zabere, nechat řezat? A ještě být vlídná a laskavá?
To tedy děkuji, ale já se mám ráda.
Já věděla, že se do mě pustíte
. Obvykle tahle taktika zabírá až po delší době, ne okamžitě.
. Snad jedině, že děláš nějaký ty bojový sporty, jinak nemáš šanci. Spíš bych volila taktiku ukecávání.
Manx: a ty si myslíž, že když budeš na násilníka reagovat násilím, že zvítězíš ? Tak to bych fakt chtěla vidět
Ornias: a jak budeš reagovat ty, když na tebe někdo bude mířit ? Poraď, dobrá rada (kor v dnešní době) nad zlato. Mmch, ne každý jenom hlásá
s týráním v pravém slova smyslu jsem se nesetkala.. tyran zůstane tyranem. nikdy se nezmění a to ani narozením dětí, to max k horšímu.. jediná možnost je rozchod, odejít od něho a to i formálně, když se žena nerozvede, ten chlap má pořád pocit, že je jeho vlastnictvím, že může kdykoli přijít a říct, že už to bude dobré, že on se změnil.. možná na pár dnů, max týdnů, ale jednou to zase přijde, další rána, další urážky..
Janecka: Také jednu takovou znám.Jí dělalo děsně dobře,když pak chodil a prosil a že už nikdy...Ptala jsem se jí,zda myslela na své 3 děti,jak v tom musejí být.Nevěděla o čem mluvím,vůbec si nechtěla připustit,že děti budou trvale narušené a v podstatě se jedná o týrání i dětí.
Moji vzdálenou tetu bil manžel a pak rozbíjel co mu přišlo pod ruce.Ona od něho vždy utekla,pak se vrátila.Sklidnil se až teď,kdy je v důchodu.A ta teta,se ještě postarala o svoji tchýni,která ji neřekla slůvko útěchy nebo zastání.
.Já bych to nesnela.Já se stakovým násilníkem rozvedla.
ivana.kuglerova: S uctíváním sv.Rity jsem se v Itálii hodně sešla.Po venkově má dost sošek,kapliček apodobně.Na Korzice jsem ji viděla živou.Do kopce rozšafně vystupoval v černém obleku a klobouku starší muž a za ním se vlekla ohnutá,zřejmě i udřená ,předčasně zestárlá žena se dvěma narvanými koši s nákupem z trhu.Vycítila jsem vděk,že s mužem mluvím a ona si mohla trochu orazit.
ivana.kuglerova: ehm... rozdíl
Meander: Jo ták
. To není myšleno tak, že bych měla nějaké informace o postavení žen v těhle zamích, ale že fakt, že je tam Rita nejvíc uctívana (což se tvrdí na stránkách ŘKC) by mohl (tj. zdaleka nemusí) na něco poukazovat 
.
Jinak v Itálii dlouho žil jeden známý a říkal, že je tam v tomhle obrovský rozdím mezi městem a venkovem...