„Když jsem jel za tvojí mámou, měl jsem v kapse šest vajíček a půlku chleba, jinak bych byl o hladu.“ Mamča tehdy neuměla vařit. Ale postupem času se všechno změnilo a dostala se do toho. Táta se u plotny nikdy nemotal.
Když jsem před nedávnem našla v kanceláři našeho šéfa Radka vlastnoručně napečené muffiny, téma na další článek bylo na světě.
Jaké to je, když vaří muž, když vaří žena?
Hlavní rozdíl je hned v tom, s jakým cílem člověk vaří. Když se na to podíváme z pohledu ženy, je hlavním důvodem nasytit všechny hladové krky, nejlépe co nejrychleji, nejlevněji, bez dodržování složitých postupů, a to někdy i každý den. A v tom je ten základní rozdíl. Je to pro nás spíše povinnost než radost. Nechceme o vaření dlouze přemýšlet, nebádáme v restauraci nad tím, co sakra může být to úžasné koření, kterému nemůžeme přijít na jméno, jak asi vznikla ta báječná pepřová omáčka a jak dlouho kuchař pekl to maso, že při každém soustu přivíráme oči…
Pokud vaří muž, jde povětšinou o velice propracovaný postup, kterému předchází dlouhé přemítání o surovinách, postupu a výsledku, podobně jako kdyby šlo o opravu sekačky. Je třeba nakoupit vhodné součástky, rozložit ji, opravit a zpátky složit tak, aby fungovala přesně tak, jak má. Je to alchymie, u které je třeba hodně přemýšlet, aby výsledek byl dokonalý. A stejně jako se mužům není radno motat v dílně, nesmíme ani do vaření jakkoliv zasahovat.
Znám jen pár rodin, kde je vaření výsadou muže. Jedním z nich je právě Radek…
„Kdybych nezačal vařit sám, asi bych umřel hlady. Když vařila Klára, byl jsem vyhublý, strádal jsem. S menšími obměnami se u nás točila „uho a ubo“ (univerzální hnědá a bílá omáčka). Někdy byl knedlík, někdy rýže nebo těstoviny. Slepice na smetaně nemusela být slepice, stačilo kuře, namísto chybějící papriky byl použit pepř... A tak jsem se do vaření pustil raději sám! Od té doby jsem dostatečně nakynul, a to tak, že to musím teď kompenzovat běháním. Při vaření se snažím dodržovat tradiční postupy, nevařím stejná jídla dokola a o přípravě vždy dopředu přemýšlím. Suroviny si nakupuji také sám. Vybírám to, co je dobré, ne to, co je levné a obvyklé. Nekupuji, pokud nejsem tlačen časem, polotovary, knedlíky nebo halušky z pytlíku nejsou tak dobré jako poctivě kynuté, nebo z čerstvě nastrouhaných brambor! Peču kynuté buchty, tažený štrúdl, bábovky. A hlavně mne zajímá, jak se to jídlo správně dělá. A co je hlavní - baví mne to, i když vařím prakticky každý den. Jen mi vadí, že žena a děti nejsou příliš nakloněni experimentům. Stále vítězí tradice. Rajská, segedýn, guláš, smažený sýr.
A to, že vařím většinou já, vedlo k tomu, že moje žena se občas pochlapí a sama vymyslí sem tam nějakou dobrotu.
Ještě jsem ale nepotkal ženu, která by se o vaření zajímala s takovou vášní, jako to dokážou muži. Když jdeme s kamarádem na pivo, jsme schopni se bavit o jídle hodiny a vymýšlet, co by se dalo udělat lépe, co by šlo obměnit, co vyzkoušet nového, který recept nás zaujal. Dříve jsme se bavili nejvíce o ženách a pivu, teď jsme to vyměnili za jídlo a víno!“
Jak je to u vás doma? Vaříte jen vy, nebo necháte prostor i svému muži?
Nový komentář
Komentáře
U nás doma jsem převážně vařila já, ale je pravda, že když se jednou za čas postavil ke sporáku přítel, výsledky byly naprosto úžásné.....Až jsem se kolikrát divila, jak se mu to podařilo....Takže pěji samou chválu....Bylo to úžasné.....
U nás jsou role obrácené…
German — #23 vytesat do mramoru
femme — #22 To máš pravdu. Známí mi taky říkají, jak to mám dobré, že mi manžel navaří.......
Pokud čekáme nějakou návštěvu, rozdělíme si pokaždé úkoly: manžel vyvařuje speciality a já uklízím dům. A co myslíš, koho vychvalují do nebes? No, já to určitě nejsem, přece když ženská má uklizeno - je to samozřejmost. Ale že chlap navaří - to je něco výjimečného a pějí se na něj ódy. A dám ruku do ohně, že některé návštěvy mě pomlouvají, že "nezvládám" všechno.
nemůžu si pomoct, ale mně prostě dere, když někdo vynáší do nebes chlapa, který doma vaří
no a co, má přece taky dvě ruce a hlavu jako ženská, ne?!!! 
Klára Milošová — #19
... to rika tatinek hezky a urcite ma pravdu. Tak jako tatinek te zadny chlap nebude mit rad....
Klára Milošová — #19 Můj otec je na tom úplně stejně, taky při vaření průběžně odmývá nádobí a má stále čistý stůl... Říká, že potřebuje prostor! Což se o některých ženách rozhodně říct nedá...
Můj táta doma vaří, vaří výborně, hlavně českou klasiku, zvládne to komplet, i domácí knedlík... kdybych to měla nějak vyčíslit, tak z 90 procent vaří on, z 10 máma. A v kuchyni má naprostý pořádek, průběžně myje nádobí, takže by ani nikdo nepoznal, nebýt plných hrnů na plotně, že tam probíhalo nějaké kuchtění...
Hm. Ne nadarmo asi tatínek říkává, že „takového druhého vo*a, jako je on, už stejně nenajdu“, takže nemá cenu přemýšlet o vdavkách.
mio — #10 koukám, máme to stejně zařízené. Já spíše peču. Manžel vaří. A moc dobře.
Souhlasím, chlap kydž vaří , tak to bývá většinou dobré, ale ten nepředstavitelný bordel v kuchyni !!!!To ženská takový neudělá. Proto většinou vařím já.(Alespoň u nás doma). Když 1 hod, ušetřím tím, že vaří manžel, tak potom 2 hod. strávím uklízením kuchyně.
Nemyslím si, že by chlap v kuchyni nějak extra přemýšlel, připravoval si ingredience... Obvykle to bývá inprovizace... Prostě tam nahází, co mu přijde pod ruku a výsledek je nad očekávání mňamózní...
maje — #13 no jo, chlapi toho ale nakecaj
Pokud chlap vaří téměř každý den a stále si zachovává takovou lásku k vaření, tak je to jeden z mála.
Je pravda, že ženská vaří prakticky pořád to stejné a točí x jídel pořád dokola (vidím to u sebe).
Je pravda, že chlap vařit umí, obvykle dojde na nějakou masitou specialitku, vaří minimálně půl dne, chuťově to bývá zážitek a aby si ženská nezkazila tu dobrou náladu z toho, že nemusí vařit a že to tak dobře chutná, musí si koupit myčku.
Osobně se snažím vymanit z toho stereotypu stejných jídel pořád dokola a jednou týdně zařazuju jídlo dle receptu z kalendáře, prozatím jsem uvařila skoro všechno a část z těch věcí jsem si už i přepsala do kuchařky, že tohle jídlo se stane jedním z těch, která opakovaně vařím. Muž neprotestoval, naopak se v poslední době vžycky těší, co bude.
Jeho ale k vaření moc nepouštím, občas má tendence vařit jako chlap, ale prozatím mu z toho skoro vždy vyšla šlichta. Muž si vaří, když nejsem doma :)
femme — #8 ale vždyť je to v článku, že radek vaří skoro každý den. a že mu to prospívá
Manža moc nevaří, spíš peče a umí úžasný buchty a koláče.
Kdyz u nas vari muz tak to neni k jidlu, kdyz vari zena tak si vsichni posmaknou....
Manžel vaří rád a výborně a dokonce má i snahu ten bordel po sobě uklidit, takže prostor mu nechávám často a s nadšením
súhlas, v živote neuvarím taký guláš, ako môj manža, a preto ho varí iba on. Vstup do kuchyne má povolený , len vtedy, ak si po sebe uprace, ale aj tak mám najradšej chvíle, keď varíme spolu. Hm, a funguje to takto už 28 rokov. Je to normálne????
Radek Kříž — #7 jj, každý aspoň jednou za den vleze do kuchyně
to jako že vaříš každý den? 
femme — #6 jsem v ní každý den :)