Ať už se vám po bytě fláká atlet, nebo teplákář, jsou věci mezi nebem a zemí, které jim příroda, k nám tak milostivá a k nim tak skoupá, nenadělila (jistě, promiňte, mluvíme o mužích):

1. Mentoruji, tedy jsem

Od chvíle, kdy jsou muži do úst výchovou vložena slova, propadá pocitu, že je jediný, kdo umí mluvit a kdo ví, co říká.
Bohužel k jejich velké škodě často přes jejich překřikování není slyšet význam.

2. Nudlička

Ach, ty nemoci. Kdo nezažil nemocného chlapa (třeba tou nejběžnější ze strašlivých epidemií - chřipkou), neví, o jaký osmý div světa přichází.
Vy se sice můžete i s malárií věnovat dětem, chodit do práce, přestavět dům a v mezidobí podojit stračenu. Ne tak muž. Ten se musí na svou nemoc plně soustředit.
Pokud onemocníte nedej bože vy, je vaše momentální nepříjemná indispozice přehlížena slovy: „Ty jsi už zase nemocná?“

3. Jedna ruka netleská

Nebudu opakovat ty bláboly o muži lovci s jednou funkční hemisférou. Faktem zůstává, že dělat dvě věci zároveň oběma horními končetinami je pro ně nepřekonatelný problém.
Když vidím svého muže spravovat pračku, tak si říkám, díky bohu.

4. Co jsi to říkala?

Muž funguje na principu vyhledávače. Reaguje jen na konkrétní slova. Kupříkladu: peníze, kamarádi, auto, počítač. Ty má uložené v oblíbených. Horší je, když zadáte: úklid, povinnost, platby, problém. To se z ničeho nic začne restartovat.

5. Hele, wole, na ty kozy

Opravdu mě baví sledovat, jak velký rozdíl je mezi mužským „jít si popovídat s kamarády“ a ženským „jít s kamarádkou drbat“.
Zatímco je u žen společenský předpoklad, že jediné, co je zajímá, jsou zbytečné plky, muži spolu u piva mluví o „podstatných“ věcech. Tak podstatných, že když se nedej bože k jejich stolu přiblížíte, uhodí do vás blesk vědomí.
Že se většina jejich hovoru točí pořád jen a jen kolem jejich práce, poprsí kolegyně a fotbalu... je vedlejší. Oni si totiž sdělují informace. Co na tom, že si je jen někde přečetli.

6. Mám ho většího

To je bod zlomu. Nejde až tak o velikost jejich penisu, jako o ego - což spolu úzce souvisí. Pokaždé, když se můj expřítel setkal s dalším protivníkem mužského pohlaví, zhrubl mu hlas a začal ho přátelsky oslovovat „vole“.
Připomnělo mi to psy, kteří si naznačováním kopulace dokazují dominanci.

7. Já jsem tvůj pán

Tady bych chtěla apelovat na ženy: Nedělejme ze sebe „blbé blondýny“, Zagorku ani jinak slabomyslné osůbky. Muži jsou sice čitelní, ale není nutné prodávat se tak lacino. Že se muž nechá často zlákat obalem, ještě neznamená, že je to nejlepší cesta k úspěchu a že to lze za úspěch vůbec považovat.

8. Kudy chodil, tudy trousil

Je řeč o rozsévačích. Těch, kteří plodí a plodí bez ohledu na to, jestli jim na to stačí plat a roky. Prostě si obdělali svoje a Bůh ti to všechno, školku, plenky, roky starostí a nervů, milá moje, zaplať.

Resumé

Jsme skromné. Nevoláme po složitých úpravách. Nám postačí, když bude každému muži implantován na záda velký červený vypínač. Tak velký, aby se dal trefit i z jedoucího auta.

Kam dál?

 

Reklama