Vlastním „supertajný“ šuplík s prvním zoubkem starší dcery, pramínkem vlasů té mladší, papírovým srdíčkem od syna a mými prvními literárními pokusy ze střední školy. S krabicí fotografií prvních lásek, letitých milostných dopisů, svatebních oznámení a vůbec. V poslední době jsem tam přidala tenké modré desky a do nich jsem začala ukládat své příspěvky redakci ŽENY, které byly hodny zveřejnění. Třeba si je jednou moje děti budou číst a připomínat si svoje lotroviny.

Když jsem narazila na téma dne a pročítala příspěvky, připomnělo mi to příhodu s mým synkem, kterému v té době bylo asi 7 let.

Už jsme byli půl roku přestěhovaní na vesnici a seznámili se s nejbližšími sousedy. Hned vedle nás mají tři holčičky Áju, Káju a Máju. Náš Mišáček s nimi navázal kontakt, protože je v dívčí společnosti jako doma, což mu vydrželo do dneška, kdy je mu 15 a co chvíli u nás zvoní děvenky od 14 do 17!! let a zvou ho na procházky. Je to takový ten typ, ke kterému mají děvčata ochranitelské pudy a on na ně hledí velkýma sametově hnědýma očima smutného baseta, skrytýma za brejličkami. (bože, co nás ještě asi čeká)

Bylo horké léto a děti si hrály na domácnost, vybavily si kůlnu včetně záclon a rádia. Potom sezvaly rodiče na divadelní představení. Rodiče se sešli v hojném počtu a představení mohlo začít.

Náš mlaďas dostal roli otce rodiny, který přichází z práce. Uchvátil všechny hned od začátku. Vkročil do kůlny a pravil: „Kam jste zase dali dnešní noviny!“ Můj manžel zpozorněl. A náš princ perlil dál – s novinami zalehl na pytel se senem, který představoval gauč a začal milé děvenky prohánět. „Co je dneska k jídlu?  To nechci, co tam máte dál? Ty rohlíky jsou nějaký gumový, vy jste dneska nebyly nakupovat?“  S každou další větou co slovo, to perla a jeho pokrevní otec začal pomalu rudnout. Ostatní rodiče se na něj ohlíželi a pochechtávali se. Slyšeli jsme poznámky jako – „ ten to má dobře odkoukaný“ nebo „celý tatínek.“  

Nakonec sebou naše divadelní hvězda hodila na bok a uzavřela představení slovy: „Otevřete mi pivo a vzbuďte mě na zprávy“. To už všichni řvali smíchy, až na mého manžela. Byl rudý jako krocan a šly na něho čtyři mrtvice, každá z jedné světové strany. Odejít se nedalo, musel to nějak přežít, ale když se tak sejdeme všichni na opékání selátka, vždycky mu nějaký dobrák připomene, jak děti hrály divadlo. 

Jo, říká se že jablko nepadá daleko od stromu a dívat se do věrného  zrcadla musí dost náročné na nervy – no ne?  

Vikina007

 

Milá Vikino007,

tak jsem si to všechno hezky představila a opravdu jsem se zasmála. A co tatínek? Pomohlo mu nějak tohle nastavené zrcadlo? :o))))

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY