„Mami, mě bolí v krku, asi budu nemocnej...“ Tak tuhle větu slyším od svého syna minimálně padesátkrát za školní rok. Pochopitelně se 90 procent těchto vět dá přeložit do jednoduché formulace: Zkouším, jestli to na tebe zabere a necháš mě doma... Má smůlu, nenechám. Fígle mám prokouknuté a jeho herecké výkony s názvem Mně je tááák zle... jsou sice na úrovni národního umělce, nicméně mě neoblafnou.

Problém je, když nastane těch opravdových 10 procent a kluk se ráno probudí s horečkou... První dny spí, pije horký čaj, užívá poctivě léky... Ale znáte to, sotva naší ratolesti klesne teplota, udržet ho/ji v klidu je úkol téměř nesplnitelný.

Mám proto pár takových SOS nápadů v nouzi nejvyšší a nejednou pomohly víc než video, televize či nekonečné verze pohádkových příběhů:

 

- mějte doma schovanou tašku plnou různých hraček nebo knih, které dítěti vyndáte jen tehdy, když bude nemocné. Hračky pro něj budou „neokoukané“ a vydrží si s nimi déle hrát.

 

- najděte starou ponožku, připravte knoflíky a nit, bavlnku (vlnu) a nechte své dítko, aby si „spíchlo“ vlastního maňáska. (David je sice kluk, přesto ho to nejen bavilo, ale se svým výtvorem si vydržel povídat hodiny.)

 

- máte doma starý nefunkční budík (rádio)? Požádejte své dítko, zda by vám jej mohlo opravit.

(Pochopitelně tím nemyslím „skutečně“ opravit. Ale rozebírání a zkoumání takové úžasné věci zabaví dítě na dlouhé hodiny. Ovšem počítejte s tím, že takto „opravenou“ věc již nikdy nevrátíte do původního stavu a na možnou funkčnost zapomeňte... :-)

 

- vysypte do lavoru rýži a hned máte domácí „pískoviště“ (Z praxe vím, že tohle se dětem fakt líbí, ovšem já měla po této hře rýži všude a ještě po 14 dnech jsem nacházela zrnka na neobvyklých místech.).

 

- nechte své dítko vařit. Stačí mouka a voda, ono takové patlání v těstě je hlavně pro ty menší báječná zábava (Ovšem ten úklid po této hře už tak zábavný rozhodně není... Jednou jsem našla zbytky těsta i u sebe v posteli.... Dodnes nechápu, jak se synkovi podařilo obalit mi polštář jako řízek).

 

- dovolte svému prckovi malovat prsty. Použijte k tomu jedlé barvy: vanilkový puding rozmíchejte v ½ šálku vody, rozdělte do skleniček a do každé kápněte jiné potravinářské barvivo.

 

- stačí špejle, lepidlo, izolepa a dají se stavět fantastické domy a věže.

 

- pro vyrobení vlastního robota, připravte svému dítěti krabičky různých velikostí, svorky, knoflíky, kusy látek, pružiny, šroubky – zbytek už nechejte na jeho fantazii.

 

- dejte dítěti bílé tričko a fixy. Nechte ho, ať si na něm vytvoří vlastní nápisy, kresby

 

V tomto posledním případě však vřele doporučuji nepřetržitý dohled dospělého.

Koupila jsem klukovi úplně nové, bílé tričko, fixy a libovala jsem si, jak si to dítě vyhraje zdobením takovou dobu... (Vidíš, jaký fantastický nápady mají matky?, říkala jsem manželovi při odpolední kávě).

Pozdě večer jsem už ležela v posteli a při světle lampičky četla knihu, když se rozletěly dveře, v nich manžel s výrazem rozzuřeného býka. „Máš  fakt báječný nápady!“

Začal mi na postel házet svoje košile, moje bílé kalhoty a jeho trička... Jen jsem naprázdno polkla a očima lítala po hrůzných kresbách (většinou lebky, piráti, vojáci) a četla ty různobarevné nápisy: Jsem “ muš“  smrti, „Kdyš“  mě „vydíte“ - utečte, Jsem pilot formule 1... Touhle výzdobou byl obdařen můj muž. Já na kalhotách měla srdíčka, kytičky a na zadní části rudý nápis: „Maminka je „sexi“ kočka...“

 

 

V době nemoci však u školáka není jen čas pro zábavu. Je třeba, aby se doma i doučoval látku, kterou ve škole zamešká.

Nevím, jak u vás, ale když já pronesu větu: „Tak a jdeme se chvíli učit...“, je to jako bych klukovi namíchala jedovatý lektvar. Okamžitě mu je zle, bolí ho hlava a má všechny neduhy světa najednou...

 

Vymyslela jsem to jednoduše – učíme se formou hry s názvem Chytrý učitel a hloupá žákyně ... já mám pochopitelně tu druhou roli...

S touhle hrou jsme začali, když David chodil do druhé třídy. Bylo to začátkem školního roku, kdy se opakovala látka z první třídy...

Seděla jsem u stolku a jako správná žačka vyzpovídávala kluka ze všech stran. Od psaní, přes čtení až po počítání. Bavilo ho to. Všechno mi psal na dětskou tabuli, vysvětloval a připadal si nesmírně důležitý. Touhle formou se vydržel „učit“ každý den i dvě hodiny, což by běžnou cestou byl sen nesplnitelný.

 

Vloni jsem opět k synkovi přisedla a poprosila ho, zda mi  vydělí několik příkladů. „Já vůbec nevím, jak na to ... jak to mám dělit...“, usmála jsem se.

David si mě hodnou chvíli prohlížel a pak povídá: „Teda, mami, ty neumíš dělit??? Zeptám se paní učitelky, jestli tě to naučí...“ Zakroutil hlavičkou a odešel si pustit televizi.... Já seděla v pokojíčku u stolu, zírala do prázdných dveří a poprvé jsem poznala ten slastný fakt, kdy si moje dítě myslí, že jeho matka je úplně blbá....

 

I když se při různých hrách dočkáte nemilého překvapení v podobě nepořádku, nebo přímo šoku (co to to dítě zase vyvedlo?!), myslete na to, že důležitější je, když se vaše dítě baví, nenudí se, rozvíjí svou fantazii. Následný úklid by měl být až na druhé koleji... Máte všude rýži? Těsto? Mrkněte na spokojený výraz ve tváři vašeho andílka - ten přeci za trochu té námahy stojí, ne?

     
Reklama