Znáte to. Určitě jste už kolikrát měli pocit, že se proti vám všechno spiklo, že vám v životě vůbec nic nevychází. Čas od času se to přihodí snad každému.

Ale existují mezi námi lidé, na které se opravdu valí jedno neštěstí za druhým. A jistě by byli radši, kdyby se přísloví – Koho pán Bůh miluje, toho křížem navštěvuje – vztahovalo na někoho jiného.

Hodně by o tom mohla vyprávět pětatřicetiletá bývalá modelka Silvie Šurychová. Není to však vyprávění veselé, jak už úvod napovídá. Dvakrát totiž málem přišla o život. Jednou rukou agresora, podruhé kvůli zákeřné nemoci.

Růžové sny a drsná realita

Od třinácti se krásná, temperamentní dívka z Ostravy věnovala modelingu. Měla všechny předpoklady stát se úspěšnou manekýnou.

V roce 1985 se rodina se dvěma dcerami přestěhovala do Prahy. „Měla jsem štěstí, celých třináct let jsem pracovala pro prestižní modelingovou agenturu Czechoslovak models,“ vypráví svůj příběh pohledná Silvie.

Měla za sebou nespočet přehlídek a reklam, když ji její domovská agentura vyslala pracovně do Mexika. Tady ale její slušně nastartovaná kariéra, po které touží hodně mladých dívek, nečekaně skončila. Nepohodla se totiž s mexickým šéfem kvůli financím...

Při hádce se pan Alfonso tak vytočil, že neudržel svůj temperament na uzdě a mladou modelku přímo v kanceláři zbil do bezvědomí.

„Srazil mě na zem, tloukl hlava nehlava, kopal, a nakonec došlo i na škrcení,“ vybavuje si otřesné okamžiky Silvie. „Ještě jsem vnímala praskot kostí, krev se mi valila z rozmláceného nosu, z pusy, zalila mi oči... Zachránila mě až jeho sekretářka.“

Bilance Mexičanova útoku byla úděsná. Silvie se probrala až v nemocnici, kde musela podstoupit několik plastických operací. Poté pro ni přijela z Čech lékařka, která ji dopravila k dalšímu léčení do pražského Motola. Tady se dozvěděla, jak moc měla namále.

Výsledek? Kromě zlomenin mnoha obličejových kůstek a těžkého otřesu mozku trpí nyní mladá žena poúrazovou epilepsií, špatně slyší, trvale to odneslo i levé oko. Po víc než roční neschopnosti následoval invalidní důchod.

Modelka ztratila práci, přišla o řidičák, rozešel se s ní přítel... Ve třiceti se zřítila z pomyslného vrcholu tvrdě na zem. „Víte, jaký je to šok? Věčně je vám špatně, nikdo nemá čas poslouchat vaše stesky, z celkem vysokého životního standardu najednou musíte vystačit se sedmnácti sty měsíčně.“

Přestože útočník, který ve své vlasti patří k významné rodině, svou vinu uznal a písemně se zbité ženě omluvil, dodnes neproběhl soud a Silvie za těžkou zdravotní újmu nezískala ani žádné odškodnění.

Zablesklo se na lepší časy

I když stále musí brát léky, Silvie nezahálela. Vystudovala školu, odstěhovala se na venkov.

Po internetu si našla nového přítele a pozdějšího životního partnera, dnes třiatřicetiletého Tomáše. Narodil se jim syn Vojtíšek (3).

„Všechno najednou vypadalo nadějně, dokonce jsem dostala opět nabídku předvádět,“ líčí svůj další osud mladá maminka. „Ale asi žádná idyla nemůže trvat věčně,“ stýská si životní smolařka Silva.

Další úder

Další životní rána přišla pro Silvii zcela nečekaně. „Loni mi náhle zemřel kamarád, módní návrhář Zdeněk Kopřiva. Po pohřbu jsme si šli sednout na skleničku a já suverénně tvrdila kolegyním, že se příště sejdeme na mojí svatbě. Asi to bylo rouhání,“ vzpomíná na konec loňského jara exmodelka.

Místo toho začala Silvie mimo cyklus krvácet. „Její“ gynekolog a známý sexuolog Zlatko Pastor ji vyšetřil a oznámil jí, že je nejspíš těhotná. Těhotenské testy tomu napovídaly, ale něco nehrálo.

„Lékař měl podezření, že by mohlo jít o mimoděložní těhotenství, proto mě urgentně poslal na podrobné vyšetření do Motola. Byl pátek, 13. června...“ vzpomíná na svůj „černý pátek“ Silvie Šurychová.

V Motole však vyšetření těhotenství nepotvrdilo a mladou paní poslali domů. „Pan doktor Pastor zrovna někam odjížděl, ale když zjistil, že si mě v nemocnici nenechali, okamžitě znovu moji hospitalizaci urgoval. A pak už se začaly dít věci.“

Silvii operovali, ale opět se mimoděložní těhotenství nepotvrdilo.

Znovu jela domů, znovu ji pan doktor Pastor poslal na další speciální vyšetření.  „Vlastně mi svou urputností zachránil život,“ vděčně teď vzpomíná Silvie.

Měla smrt nadosah

V motolské nemocnici konečně znali přesnou diagnózu. Při podrobném vyšetření vyšlo najevo, že Silvie trpí poměrně výjimečnou formou rakoviny – Gestační trofoblastickou nemocí – tzv. choriokarcinomem. Ta je spojována pouze s těhotenstvím – postihuje jen ženy po porodu, potratu a ženy s mimoděložním těhotenstvím.

Laicky řečeno – oplodněné vajíčko, které rychle zahnízdí v děloze, zakládá prostřednictvím těhotenského hormonu (hCG) vznik placenty. Její růst organizmus kontroluje. Po ukončení těhotenství tato reakce zaniká. Pokud však k ukončení reakce nedojde a děloha dál produkuje těhotenský hormon, buňky rostou a lymfou se roznášejí do těla, kde napadají další orgány, nejčastěji plíce, pochvu, játra a mozek.

Choriokarcinom byl historicky prvním metastázujícím nádorem, který byl vyléčen chemoterapií (Hertz, 1956). Od té doby řada nových poznatků zlepšila výsledky léčby tak, že v dnešní době je nejlépe léčitelným zhoubným nádorem i v metastazujících formách. V České republice nyní léčí asi šest případů za rok.

„Bylo to tvrdé. Onkoložka Helena Robová si mě posadila před sebe a na rovinu mě seznámila s realitou. Byl to šok, ale bylo to potřeba. Vysvětlila mi, že jde o velmi agresivní formu rakoviny, ale pokud ji lékaři odhalí včas, léčba bývá velmi úspěšná,“ vzpomíná Silva. Dnes se při včasném odhalení vyléčí 99 % pacientů. Před 20 lety by Silvie Šurychová umřela.

Silvie okamžitě nastoupila na chemoterapii. „Té jsem se bála. Hrozila jsem se, že mi bude špatně, budu holohlavá, oteču,“ přiznává obavy z léčby. Nakonec ale sama utěšovala apatické spolupacientky a dodávala jim odvahu. Slzičky si nechávala až na noc do polštáře. 

Poslední cigareta

„Teď jsem všem nesmírně vděčná, za to, že mě podrželi. Bez jejich někdy trochu „drsné“ podpory bych to nikdy nezvládla,“ říká bývalá pacientka. Pomohli mi všichni. Pan doktor Doležal, Luděk Rob, Michael Halaška, Marek Pluta, Peter Feldmar... Svou pacientku přišel podpořit i neurolog Martin Tomášek, který Silvii léčí epilepsii.

Vzpomíná taky na poslední cigaretu, kterou si dala před první chemoterapií: „Seděly jsme se sestřičkou Magdalénou a probíraly život. Najednou jsem si říkala – já ještě nemůžu umřít. Mám dítě. Co s ním teď bude? Vždyť jsem se ani neužili.

Pořád jsem tu chvíli před první injekcí s chemikálií odkládala. Ještě jednu cigaretu... Myslela jsem si, že je to má poslední v životě.“

Vítězství?

Silvie na kapačkách strávila řadu dní. V průběhu loňského července, srpna a září absolvovala šest chemoterapeutických třídenních sérií. K tomu dostávala injekce k zmírnění nepříjemných vedlejších účinků. Konečně 24. září hodnoty hCG klesly.

„Bylo to přesně v době, kdy jsem to chtěla vzdát. Už žádnou terapii, říkala jsem si,“ přiznává dnes už bývalá onkologická pacientka. Silvie Šurychová ale neříká, že má vyhráno. „Bojím se každé nové kontroly. Zda jsem zdravá, se potvrdí až za rok, stoprocentní výsledek budu znát do pěti let. Ale člověk nikdy neví...“ neodpustí si.

Reklama