Foto: Tv Nova
Právě nad tímto přístupem se ve svém komentáři k druhému dílu zamýšlí psycholog a dietolog Martin Cvrkal. Podle něj totiž pořad v některých momentech posouvá vyprávění od zdravotního problému k morálnímu hodnocení člověka.
Cvrkal připomíná, že už v předchozím díle upozorňoval na některá klišé podobných reality show, například veřejné vážení, důraz na bolest a výkon nebo představu, že obezita je především otázkou silné vůle. Druhý díl ale podle něj přináší ještě jeden posun. „Tady už se nesoudí jen tělo. Tady už se soudí i to, jaký jste otec, partner a muž,“ říká. Příběh účastníka Kuby totiž není prezentován pouze jako boj se zdravotním problémem. Stále častěji se objevuje i motiv, že kvůli své hmotnosti selhává doma, jako otec nebo partner. A právě to považuje psycholog za problematické. „Jakmile se začne z obezity dělat důkaz o tom, jestli je člověk dobrý partner nebo otec, už zdaleka nejde jen o zdraví. To už je záležitost morálky. A o tom obezita opravdu není,“ vysvětluje.
Pořad podle něj vytváří hodnotící rámec, ve kterém se zdravotní problém nenápadně mění v charakterový verdikt. „Vysoká hmotnost může být zdravotní problém, ale nemůžeme z ní dělat morální soud,“ upozorňuje Cvrkal. Připomíná například větu, která v epizodě zaznívá: „Kuba nebyl ten správnej táta, zdravej táta, partner.“ Na první pohled nevinná formulace podle něj vlastně říká, že dobrý otec je ten, který je štíhlý a fyzicky zdatný. „To už není jen popis zdravotního stavu. To už je hodnotící rámec,“ dodává.
Silným motivem dílu je také rodina. Ta se v příběhu objevuje v dvojí roli, jako podpora, ale zároveň jako zdroj tlaku. Psycholog zdůrazňuje, že skutečná změna vždy zasahuje celý rodinný systém. Partner nebo partnerka často nesou velkou část zátěže, starost o domácnost, děti nebo každodenní provoz. To je podle něj realita, kterou pořad poměrně přesně ukazuje. Zároveň se ale podle něj tato zátěž někdy mění v nepřímé obvinění hlavního hrdiny. „Ta reálná zátěž se začne nenápadně měnit v důkaz, že protagonista dlouhodobě selhává. A to už není popis situace, to už je téměř obžaloba,“ říká Cvrkal.
Jedním z klíčových momentů jeho komentáře je rozlišení mezi odpovědností a vinou. „Člověk může nést odpovědnost za to, co bude dělat dál. Ale to ještě neznamená, že musí přijmout představu, že jeho tělo je důkaz slabého charakteru,“ vysvětluje. V pořadu podle něj často zaznívá sdělení typu: „Dostal ses do toho sám, musíš se z toho dostat sám.“ Takové sdělení sice může působit motivačně, ale z psychologického hlediska může mít i opačný efekt. „Odpovědnost může pomáhat. Vina často vůbec nepomáhá. Vina zvyšuje stud, stud zvyšuje únik a únik pak často znovu otevírá cestu k přejídání a relapsu,“ popisuje.
Paradoxně mnohem přesnější psychologický popis problému podle Cvrkala zazní přímo z úst samotného účastníka. Kuba v jedné chvíli otevřeně přiznává, že jídlo pro něj dlouho fungovalo jako způsob, jak zvládat stres a emoce. Podle psychologa právě tato slova mnohem lépe vystihují podstatu problému než zjednodušený příběh o nedostatku vůle.
Dalším výrazným momentem epizody je sportovní výzva, účast v závodě Ironman. Pro televizní dramaturgii jde o silný a divácky atraktivní vrchol příběhu.
Cvrkal ale upozorňuje, že takový obraz může být zavádějící. „Nestačí zlepšení, nestačí nižší hmotnost. Pořad pořád potřebuje mimořádný výkon jako důkaz, že změna je skutečná,“ říká. Ve skutečné léčbě obezity je podle něj důležitější něco mnohem méně efektního, každodenní návyky. „Nejde o to, co člověk zvládne jednou ve výjimečné situaci. Důležité je to, co dokáže opakovaně dělat v běžném životě, ve stresu, v únavě, večer doma,“ vysvětluje.
V epizodě se objevuje i psychologická konzultace, která otevírá téma vztahu mezi Kubou a jeho partnerkou. Ta v jednu chvíli říká větu, kterou Cvrkal považuje za velmi důležitou: „K čemu mi bude, že bude hubenej kluk, když se odcizíme takovým stylem, že já budu vyhořelá a nebudu s ním chtít být?“ Podle psychologa právě tato myšlenka připomíná, že hubnutí samo o sobě vztah nevyřeší. „Tady paní psycholožka neodvádí špatnou práci. Na chvíli se pozornost přesune od těla a výkonu k vztahu a k přetížení partnerky,“ říká. Zároveň ale dodává, že tento moment základní rámec pořadu příliš nemění. Ten podle něj stále stojí na jednoduchém příběhu vůle, disciplíny a selhání.
Na závěr Martin Cvrkal shrnuje, že problém pořadu nespočívá v tom, že ukazuje obezitu a její dopady. Naopak, je důležité o nich mluvit. Podle něj je ale zásadní způsob, jakým je příběh vyprávěn. „Obezita tady není ukázaná jen jako zdravotní problém. Je z ní udělaný soud o tom, jaký je člověk otec, partner a muž. A to je podle mě špatně,“ říká. Za ještě citlivější považuje přítomnost odborníků, která může vytvářet dojem, že pořad odpovídá současným poznatkům o léčbě obezity. „Starý příběh o slabosti, selhání a vůli je převlečený za odbornou pomoc,“ upozorňuje. Podle něj lidé s obezitou nepotřebují další připomínku toho, že selhali. Potřebují především přesnější pochopení problému. „Potřebují méně morálního soudu, méně studu a víc porozumění tomu, co jejich potíže skutečně drží při životě,“ uzavírá psycholog.
Zdroj: Martin Cvrkal
Nový komentář
Komentáře
Nedívám se a nebudu. Viděla jsem pár minut a nebylo mi to příjemné, tak proč.