Kdysi dávno jsem četla povídku o ženě, která hodně trpěla. Takových lidí (i povídek) je spousta, řeknete si možná. Jenomže tohle její trápení mělo velice delikátní charakter. Dotyčná trpěla prakticky neustálým sexuálním vzrušením, aniž by se vůbec chtěla milovat. Její neklid a následné vyčerpání se propisovaly do běžného života jako nesmývatelný inkoust do kůže a život se jí rozpadal pod rukama. Vlastně už nevím, jak příběh psaný očima muže dopadl, co ale vím, je skutečnost, že taková porucha opravdu existuje. Nemá co dělat s touhou ani vášní a nepatří do stejného šuplíku s nymfomanií. Naopak přináší bolest a ohromné problémy v osobním i pracovním životě.

org.jpg
Foto: Shutterstock

Vzrušení bez touhy

Nejde o posedlost sexem a nutkání střídat partnery. A ačkoli se to na první pohled může zdát jako docela zábavná „porucha“, nic veselého dotyčné osobě nepřináší. Syndrom permanentního sexuálního vzrušení se v naprosté většině případů týká žen, ačkoli ani u mužů není zcela vyloučen. Projevem je dlouhodobý a nepolevující pocit fyzického napětí v pohlavních orgánech, aniž by postižená cítila sexuální či emoční vzrušení a touhu milovat se. Nesouvisí s konkrétními podněty ani představami, zkrátka přijde kdykoli a setrvává hodiny, dny, týdny i měsíce. Je na čistě fyzické bázi a po určité době už k nesnesení, což se logicky projevuje ve všech ostatních životních situacích.

Syndrom permanentního sexuálního vzrušení někdy označovaný jako PGAD (z anglického Persistent genital arousal disorder) poprvé popsala americká sexuální lektorka a spisovatelka Sandra Leblum v roce 2001 na základě svých četných výzkumů a letité praxe.

Orgasmus jako kapka v moři

Popisované permanentní vzrušení čistě na fyzické bázi může, ale nemusí, vést nutně k orgasmu. Ten sice zčásti uvolní, je tedy svým způsobem žádoucí, nicméně jde o velmi mizivou a z dlouhodobého hlediska nepodstatnou úlevu. Navíc některé situace (jízda na kole, cesta autobusem či vlakem, návštěva toalety nebo pouhý šev u kalhot, který se při chůzi inkriminovaných částí dotýká) mohou symptomy vystupňovat až do nesnesitelných výšin. Ženy zasažené touto poruchou není schopen uspokojit ani ten nejnáruživější milenec, proto obvykle i partnerský život dotyčných značně pokulhává. Pro většinu zúčastněných osob jde o značně traumatizující záležitost způsobující trápení na mnoha úrovních.

orgg.jpg
Foto: Shutterstock

Neuvěřitelný je případ Cary Anayaové z Arizony, která je syndromem permanentního sexuálního vzrušení silně postižena. Její stav je vskutku nezáviděníhodný a s potěšením nemá společného vůbec nic. Tato žena prožívá, resp. vytrpí, na stovky orgasmů denně, což ji prakticky izoluje od běžného života.

Rizikový faktor menopauza

O syndromu permanentního vzrušení neexistuje dosud dostatečné množství informací, je tedy obtížné určit příčinu problému. Lékaři se nicméně domnívají, že by jedním z důvodů mohla být nepravidelnost v senzorických nervech (nervy odvádějící signály z receptorů). Zaznamenali také, že se porucha častěji vyskytuje u žen v období klimaktéria a menopauzy (mezi 40. a 50. rokem věku), případně u pacientek, které podstoupily hormonální léčbu. Není to nicméně úplné pravidlo, protože se syndrom (v nízkém procentu) vyskytuje také u žen mladších.

Léčba jako zbožné přání

Protože není přesně známa příčina a spouštěcí faktory poruchy, je i léčba značně obtížná. Navíc se vyskytuje problém se samotným diagnostikováním syndromu, protože stud a zábrany postižených žen hrají v tomto případě jednu ze zásadních rolí. Alespoň částečnou úlevu mohou nicméně přinést nejrůznější znecitlivující gely, transkutánní elektrická nervová stimulace, antidepresiva (během jejich užívání se mimo jiné sníží libido), popřípadě elektrokonvulzivní terapie (je-li je se stavem spojena duševní porucha) nebo psychoterapie. Jde nicméně o značně neprobádanou oblast, která dosud funguje spíše na principu pokus-omyl.

Čtěte také: Cítíte se pod tlakem, nespíte a skoro nic vám nedělá radost? Pozor na syndrom vyhoření

Zdroj: healthline.comncbi.nlm.nih.gov/pmcwikipedia.org

Reklama