Asi jako každý máme i my sousedy, kteří jsou občas slyšet.

Nad námi bydlí mladá slečna, žije sama a většinu času tráví v práci. Ale přesto víme přesně na minutu, kdy se vrací domů. Přes den to člověk ani moc neregistruje, ale v noci poznáme, že jde domů.

První, co mě většinou vzbudí, je bouchnutí vchodových dveří, poté následuje dupot po schodech, rána dveří od bytu, dupot nad hlavou.

Nadále to pokračuje ránou dveří od bytu, skoky po schodech, rána vchodových dveří. Chvilka klidu, asi tak pět minut, než se pejsek vyvenčí a člověk zase klimbá. A jedeme na novo - rána vchodových dveří, dupot po schodech, rána dveří od bytu a dupot nad hlavou.

Nedej bože, aby bylo v bytě něco, čeho se pejsek bojí. To je rachot ještě hodinu.

Tak to byla noc a ráno vstáváme probuzení ranami skákajícího tvrdého míčku, který honí pejsek.

Tak to byla naše sousedka. A noc strávená ve vlastním bytě, ale s přesným věděním, co právě dělá naše sousedka.

Milá ženo-in,
zdá se, že Vaše sousedka své zaběhnuté rituály nezmění a Vám nezbývá nic jiného, než jen poslouchat zvuky, které věrně znáte. Kdo ví, co ví naši sousedé o nás. Možná nemáme ani ponětí, co se skrývá za jejich nevlídným pohledem ve tváři, když je potkáme na chodbě.


TÉMATA:
ZDRAVÍ