Formikofilie
Název této deviace je odvozen od latinského „formica“, což v překladu znamená mravenec. Jedinci trpící touto sexuální aberací řazené pod zoofilii, pociťují silné sexuální vzrušení z hmyzu a jiných drobných živočichů. Objektem jejich touhy se může stát například šnek, žába nebo slimák. Zpravidla si tyto drobné živočichy přikládají na tělo, především na intimní partie a tím dosahují sexuálního uspokojení. Při svém studiu sociální patologie jsem se v kazuistikách setkala se spisem muže, který dosahoval vzrušení při zvuku bzučení much a komárů. Dotyčný pak za účelem masturbace hojně navštěvoval české rybníky a ukájel se za zvuku hmyzu. Občas se tato odchylka vyskytuje ve spojení s jakousi formou masochismu. Typická pro tuto kombinaci poruch je aktivita, při níž předmětný jedinec vystavuje přirození žihadlům od včel či vos.

620cf616c9847obrazek.png
Foto: Shutterstock

Fornifilie
 Název zní možná trochu podobně jako předchozí formikofilie, ovšem tato deviace se týká zcela něčeho jiného. Základ slova je odvozen od anglického „human furniture“. Což v překladu znamená něco jako „lidský nábytek“. Fornifilie spadá do oblasti praktik BDSM a má blízko i k praktikám svazování. Člověk mající tuto odchylku pociťuje sexuální vzrušení v přetváření partnera v nábytek. Pomocí svazování tak dotyční „vyrábí“ ze svých sexuálních partnerů například židle, stolky, houpací koně a v extrémních případech třeba i toaletu. Fornifilie se vyskytuje buď dominantní, kdy dotyčný dosahuje sexuálního vzrušení při „tvorbě lidského nábytku“ anebo submisivní, kdy je pro jedince vzrušující právě role „materiálu“.

Statuofilie
Jedná se o sexuální aberaci, při níž se dotyčný cítí být sexuálně přitahován sochami. Dochází pak k masturbaci nad těmito objekty či k otírání pohlavního ústrojí o ně. První zmínka a statuofilii se vyskytuje již v řeckých bájích. Jedna z nich vypráví příběh sochaře, jenž se bláznivě zamiloval do sochy ženy jménem Galatea. Jelikož si zoufale přál mít se sochou naplněný vztah, modlil se k bohyni Afroditě a ta zařídila, že socha dívky obživla. Pod statuofilii by se dala zařadit také Agalmatofilie při níž je sexuálním objektem figurína či například krejčovská panna.

Čtěte také: Doma žijeme ve třech a vyhovuje nám to. Je polyamorie nový životní styl, nebo způsob, jak omluvit nevěru?

se.jpg
Foto: Shutterstock

Pyrofilie
Jedná se o poměrně vzácnou deviaci, při níž subjekt cítí sexuální vzrušení z ohně či požáru. Právě ten sexuální až orgasmický aspekt odlišuje tuto odchylku od pyromanie, kterou Diagnostický a statistický manuál duševních poruch klasifikuje jako poruchu kontroly impulzů, při níž dotyčný cítí nutkavou potřebu zakládání požáru, avšak bez sexuálního podtextu. Naproti tomu subjekt trpící pyrofilií nemusí být aktivním žhářem. Častokrát si vystačí se sexuálními fantaziemi o ohni a požáru nebo rád pozoruje hořící objekty.

Plushofilie
Lidé, kteří mají plushofilii považují za sexuální objekt vycpaná zvířata nebo plyšáky. V některých případech je tato odchylka směřována k lidem převlečeným za zvířata. Je třeba zdůraznit, že někteří lidé, kteří se identifikují jako plushofilové, nepovažují svůj zájem nutně za sexuální. Slovo fetiš, zde často používané pro „milovaný objekt“, často odkazuje na velmi zvláštní sexuální zájem, ale může také jednoduše naznačovat uctívání nebo intenzivní oddanost určitému předmětu nebo chování. Existují nesexuální i sexuální formy plushofilie při níž dotyčný pociťuje silné romantické vazby například k plyšovému nebo vycpanému zvířeti.

lov.jpg
Foto: Shutterstock

Čtěte také: Manžel to chce dělat jenom zezadu. Asi se mu hnusím, domnívá se Aneta

Koprofilie
Jedná se společností poměrně obtížně přijímanou sexuální deviaci, při níž jedinec pociťuje sexuální uspokojení při kontaktu s výkaly, nejčastěji lidskými. Může se jednat o touhu dotýkat se jich, roztírat je po těle nebo o očichávání výkalů či použitých toaletních papírů. Mnoho koprofiliků vnímá použitý papír jako takový „milostný dopis“. Zároveň se může o subjektů objevit touha pozorovat defekaci ať už při pohlavním styku, nebo i mimo něj. Odnoží koprofilie je koprofagie, kdy jedinec výkaly požívá.

Sapiosexualita
V tomto případě se nejedná o deviaci, ale o sexuální preferenci. Sapiosexuál pociťuje sexuální vzrušení nejvíce skrze vysokou inteligenci protějšku. V minulosti byla tato preference předmětem vtipů o „sexy mozku“, ovšem na základě psychologické studie bylo prokázáno, že pro skupinu populace souhrnně označovanou jako sapiosexuálové v otázce sexuálního vzrušení hraje fyzický vzhled a přitažlivost až druhé housle. Nejedná se o touhu být dobře zabezpečen ani o posedlost penězi. Sapiosexálové hledají inteligenci. Čím vyšší, tím lepší.

Čtěte také: 

Zdroje: Autorka článku, Science direct, Diagnostický a statistický manuál duševních poruch, BBC, Masarykova univerzita - Sexuální deviace, ČT24: Rozhovor se sexuoložkou Růženou Hajnovou, Wikipedie, Bizarní sex: rajcovní kouzlo soch a figurín, Plushophilia, Petr Weiss: Sexuální deviace, Petr Weiss: Poruchy sexuální preference, Aleš Kolářský - Jak porozumět sexuálním deviacím, Petr Weiss - Sexuologie

Reklama