Zaujalo mě téma - jaké jsme měli dětsví.
Já pocházím z obyčejné rodiny, žili jsme vždycky celkem skromně, neměli jsme třeba video, jako v rodinách mých kamarádek, ale nikdy mi nic nechybělo a nemůžu si vůbec stěžovat, rodiče se vždycky moc snažili splnit nám každé přání a u nás doma nechyběla pohoda a humor, i dnes jsou rodiče perfektní.
Ale když se řekne dětství, vybavím si hlavně dědečka a babičku, kteří již dnes bohužel nežijí, a jejich statek, na který mám spoustu krásných vzpomínek.
Jezdili jsme za nimi docela často, pomáhali s prácemi na statku, kde nechyběla zvířata, hlavně ovce a slepice, někdy jsme si zdřímli na seníku.
Rádi jsme si tam s mými bratry hráli na Indiány. Kreslili jsme mapy s pokladem a ty jsme schovávali mezi hraňky uloženého dříví.
Zvláštní bylo to, že mapy jsme pak nikdy už najít nemohli. Prostě zmizely. Největší poklady však byly u dědečka na půdě a v dílně. Starý nábytek, nádherně truhlice a v dílně různé nářadí a náčiní, třeba cepy, se kterými se dříve mlátilo obilí. V některých truhlách byly ještě knížky a sešity ze školy z doby, kdy byl ještě školou povinný můj otec.
Dědeček nás také rád vozil na starém motocyklu, to byla pro nás velká zábava.
O víkendu v létě jsme rozdělávali oheň a opékali jsme špekáčky a vyprávěli si příběhy.
Ale úplně nejraději jsem měla příběhy z dědečkova života, jak byl za války v Německu, co všechno zažil a kolik toho procestoval.
V zimě jsme ještě i s kamarádkami bruslily na nedalekém rybníku.
Měla jsem opravdu moc nádherné dětství, hlavně bylo plné pro mě úžasných zážitků a moc bych si přála, aby i má dcerka měla krásné dětství a budu se snažit pro to udělat vše.
Lucie
Jo, statek! Dneska už spousta městských dětí ani neví, jak vypadá králík, a ovci si pletou s kozou. Ach jo.
Jak řešíte u městských dětí vztah k přírodě, ekologickou a globální výchovu?
Jak dodržujete to, co jste si jako nastávající rodič předsevzala?
Pište! Zajímavé příspěvky odměníme!
Nový komentář