Hádky a nedorozumění občas řeší všichni. A málokdo umí v afektu a rozčilení jednat konstruktivně a vstřícně. Možná je tedy lepší, když jeden z aktérů hádky odejde, aby emoce vychladly a mohlo se pokračovat v klidu. Nebo ne?
Jisté je, že hádky nejsou nic příjemného. V afektu řekneme věci, které nás později mrzí, přitom hádky často vznikají kvůli maličkostem a nedůležitým věcem. To si asi všichni uvědomujeme do té doby, než se začneme hádat...
|
Přečtěte si také: |
|---|
Sedmadvacetiletý Pepa se nehádá. Když dojde mezi ním a jeho přítelkyní Romanou k nějaké „výměně“ názorů, Pepa ji chvíli nechá mluvit, pak se sebere a beze slova odejde z bytu. A Romana nikdy neví, za jak dlouho se vrátí. Někdy je pryč půl dne, občas se nevrátí ani na noc.
„V tomhle mě Pepa pěkně štve. Když se pohádáme (vlastně když já chci něco řešit, řeknu svůj názor a občas křičím) a Pepa odkráčí z bytu, nikdy nevím, kdy se vrátí zpátky. A tak už nečekám. Radši se rychle uklidním a jdu si za svými zájmy.
Před lety ale, když jsme spolu začali chodit, jsem vždycky doufala, že Pepa za chvilku přijde, jen co venku vychladne, a čekávala jsem třeba hodinu. Pak jsem ale pochopila, že se ho nikdy hned tak nedočkám. On prostě hádky řeší takhle vždycky - než aby se se mnou hádal, odejde. A oba se mezitím uklidníme, takže když se pak zase vidíme, mluvíme spolu už normálně.
Nevím, kam vlastně chodí
Pepa se totiž k těm „hádkám“ nikdy nechce ani vracet. Párkrát jsem se pokusila mu něco vysvětlit, když se vrátil, ale zarazil mě hned na začátku, že nic slyšet nechce. Pro něj je to prostě vyřízené tím, že spolu chvíli nejsme, a pak už spolu komunikujeme jako dřív.
Na jednu stranu je to dobré, že se pak hádkám snažím vyhýbat, protože nechci, aby odcházel. Jenže takhle je to i v případech, kdy mám pravdu já, což ale Pepa nikdy neuzná. I když vím, že chybu udělal on, že bychom si o tom měli promluvit, radši nic neřeknu. A když se neudržím, Pepa zmizí...
Co mi na tom vadí nejvíc, je, že nevím, kam Pepa vlastně chodí. Párkrát byl pryč i přes noc, a já jen doufám, že ten čas netráví u nějaké kamarádky nebo jiné ženské. Ptát se ale nechci, stejně by mi nic neřekl. A řeším to tak, že se snažím nebýt doma v době, kdy se vrací. Jdu třeba na večer ke kámošce, k ségře nebo k našim. A on pak vždycky volá, kde jsem, že na mě čeká doma.
Tohle jeho odcházení mi dost vadí, ale pořád ho mám ráda, tak co mám dělat?“
Nový komentář
Komentáře
Tak to by mě vytočilo, já to chci vždycky vyřešit a né utíkat, nebo když
by se šel někam bavit. Já vždycky trpím a nesnesu aby se šel někam
vesele bavit
Tak to by mě vytočilo, já to chci vždycky vyřešit a né utíkat, nebo když by se šel někam bavit. Já vždycky trpím a nesnesu aby se šel někam vesele bavit
Jestli chybí komunukace, chybí tím spousta věcí. Komunikace by váznout opravdu neměla, je to chyba.
Neni řešení utíkat od problému,je to o komunikace,to nemůže vydržet napořád
Rikina — #13 Pokud jsou "hádky" častější, tak ti dva spolu vlastně ani moc nejsou
, třeba si jsou vzácnější.. a proto jsou stále spolu.
Rikina — #13 jenom nevím, jakou čeká radu. On jí jde na nervy svým nevysvětlitelným odcházením, ona je podle něj hádavá...že by masochismus??
gerda — #12 No, ona píše, že se snaží nebýt doma tehdy, když on se vrací poté, co odešel, aby se nemusel hádat. Čili ona mu to tímto způsobem vrací - šels pryč, pacholku, tak já tu nebudu, až se vrátíš, a koukej si mě najít, já jsem si tě taky nenašla.
Já bych řekla, že si nemají co vyčítat, a oba mají kliku, že nejsou sezdáni.
Rikina — #10 každopádně je to vůl.
Může být ráda, že s ním není sezdaná. A čí je byt? Slečna píše, že se snaží být pryč po dobu, kdy je doba on. Musí to být veselé spolužití - on před ní prchá a ona se mu vyhýbá
gerda — #8 ona nepíše, že by odcházel, když je třeba něco užitečného udělat, ale tehdy, když ona "chce něco řešit". To může být velký rozdíl. Já to chápu tak, že odchází, pokud nabude dojmu, že slečna zbytečně prudí.
Já to zase pochopila,že Pepa odchází,když Romana začíná být hysterická.Zřejmě by jí vyhovalo ovzduší,kdy se oba vyřvou,rozbijí nějaký ten talíř a pak je klid.No,snad je lepší,že se Pepan sebere a jde pryč,než věčné hádky.Pochybuju,že je to takový buvol,že odchází pokadé,když Romana něco chce.Ale jak tak čtu,ona je to vlastně žárlivka,které vadí,že Pepa chce být občas taky sám a nejradši by věděla o každém jeho kroku.
Rikina — #5 no jo, ale pokud se sbalí pokaždé, když je doma potřeba něco udělat, pak je to blbé. Třebas: "praskla voda, já si zítra nemůžu vzít dovolenou, počkáš tady na řemeslníky ty??"
Když si to přečtete pozorně, píše se tam "když já chci něco řešit, řeknu svůj názor a občas křičím". [/i]
[/i]V žádném případě nic o nějakém konstruktivním dialogu nebo o snaze něco řešit. jenom já chci a ještě kvůli tomu vřískám. Nooo...doporučená první pomoc v případě hysterického záchvatu (což jednostranné ječení je) je facka. Pořádná a hned. Bylo by to lepší?[/i]
cilani — #4 Naprostý souhlas
i hádka muže být konstruktivní 
Mně se to líbí. Hádat se nemá valný smysl a 90% hádek je kvůli naprostým nesmyslům. Taky mě nebaví furt něco "řešit" a převracet ze všech stran, a dohadovat se, kdo co a jak měl říct/udělat jinak, lépe, radostněji. Navíc u sebe jsem si vědoma výbušné povahy, která je schopna napáchat nedozírné škody. Léta jsem se učila ovládat své emoce, a nejjednodušší způsob skutečně je nehádat se, ono je velice málo věcí, které stojí za kravál.
Takže odcházení vidím jako docela dobrou variantu řešení. Kdyby ji škrtil, taky by se jí to nelíbilo. A upřímně - fakt nechápu, co asi tak má slečna furt k řešení. 
Pochopila jsem z toho, že odchází pokaždé, když se mu sdělení nelíbí.. to jako bude takhle prchat pořád? S takovým člověkem bych nebyla.. abych se bála cokoliv říct, že se chudáček urazí a uteče? Ne, děkuji.. Mám ráda dospělé chlapy a tohle je chování děcka.. Jasně, jestli vypadne, když holka ječí jak pominutá, to je rozumné, ale když není schopen v klidu dořešit podstatu problému, nemá smysl s ním cokoliv řešit.. ani budoucí společný život..
Suzanne — #1 přesně, přeci výměna názorů může být konstruktivní, když se teda jen nevyčítá a neosočuje...
je důležité, jestli tak reaguje jen v případě nesmyslné hádky kvůli blbosti anebo jestli utíká před konstruktivním rozhovorem, který má řešit nějaký problém. Prostě jestli jí neháže všecky starosti na hlavu a sám nic dělat nechce.
Jak říkal jeden můj kamarád - zabít a ochočit si jiný zvíře
Ale vážně: Pokud Pepa odchází v situacích, kdy partnerka ječí jako hysterická kráva, pak to lze pochopit, i když to rozhodně neřeší podstatu konfliktu. Pokud ovšem takhle odchází při jakékoli výměně názorů, pak bych takový vztah považovala za velmi frustrující a nestrvala bych v něm.