Neúměrný nebo nezvládnutý strach velice otravuje život značnému počtu psů a potažmo i nám, jejich páníčkům. Může jít například o plemennou dispozici, ale i o chyby ve výchově a socializaci.

Všimly jste si, milé čtenářky, že někteří psi se bojí daleko více než jiní? Čím to je? Nahlédněte pod roušku tohoto problému...

knihaPsí strachy a jejich příčiny

Neúměrný nebo nezvládnutý strach velice otravuje život značnému počtu psů a potažmo i nám, jejich páníčkům. Co bývá příčinou tak velkého strachu?

Někdo se plachý už narodí

Může jít o určitou plemennou predispozici. Nedá se sice říci, že by příslušníci některého plemene byli šmahem všichni agresivní nebo bázliví, přesto se však některá plemena v seznamu mých pacientů objevují častěji než jiná. Například u leonbergerů, bernských a entlebušských salašnických psů, u šeltií: je poměrně častá nedůvěra k cizím lidem a agorafobie (jde o plemena vyšlechtěná k práci v klidném přehledném terénu a k ostražitosti vůči „narušitelům“ hranic vlastního území). Pražští krysaříci, jezevčíci, jorkšírští teriéři a trpasličí pudli mívají strach z jiných psů (většinou nejde o charakteristický rys plemene, ale o následek nesprávné socializace nebo o špatnou zkušenost).
Dalším důvodem bývá vrozená plachost. V jednom vrhu lze najít štěňata neohrožená až drzá, a zároveň drobečky méně smělé až bázlivé. S přibývajícím věkem se rozdíly v povahách prohlubují.

Význam socializace a výchovy

Ke vzniku strachu mohou přispět i chyby v socializační fázi, tedy v období mezi šestým a osmnáctým, popřípadě dvacátým týdnem. V této době jsou štěňata nejvnímavější k vnějším podnětům a vzorce chování, které si vytvoří, pak používají po celý život. Pokud jsou psi v tomto věku chováni izolovaně od lidí, jiných psů a ostatních zvířat a nezískají zkušenosti s nejrůznějšími situacemi, zvuky a pachy okolí, reagují pak na tyto podněty nedůvěřivě, vystrašeně, agresivně.
Často chybujeme také ve výchově. Většina z nás si dnes pořizuje pejska pro potěšení, jako kamaráda a společníka. Dělíme se s ním o svou snídani, o svou postel, pohovku, auto, dopřáváme mu spoustu pozornosti a péče. Na oplátku nám stačí, když se pejsek naučí pár základních povelů, aby byl jakžtakž ovladatelný a nikoho neobtěžoval, a když nám dává trochu najevo radost z naší společnosti. Jenže bázlivý pes, ať už ke svému strachu přišel jakýmkoli způsobem, potřebuje pevnou oporu, aby se dokázal se strachem vyrovnat. Tu mu může poskytnout jen neohrožený a nezpochybnitelný vůdce smečky, který si s každým nebezpečím hravě poradí, nedopustí, aby nějaký bubák ohrozil jeho podřízené, a přiměřenými úkoly povzbuzuje sebevědomí a odvahu i těch největších strašpytlů, protože smečka potřebuje každého svého člena. Takže pozor: Bázlivému psu nejvíc prospějí jasná pravidla, denní pilování prvků základní ovladatelnosti a suverénní páníček.

Stres a nemoc

Svůj podíl na vzniku strachu mívá také zlá zkušenost. Silná bouřka, petarda hozená pod nohy, napadení jiným psem - to jsou ohromně silné podněty, které mohou mít za následek nefalšovaný posttraumatický šok. Nešťastník se pak nejen třese při sebemenším podnětu, ale odmítá jakoukoli aktivitu, mívá zažívací problémy nebo dlouhodobé nechutenství, má děsivé sny a je mnohem náchylnější k infekcím, ale i k dalším orgánovým či dokonce nádorovým onemocněním.
Může to však být i naopak - někdy začnou psi projevovat strach v souvislosti s nějakou chorobou. Nejčastěji jsou to ortopedická onemocnění, která psům působí velkou bolest. Psi se pak začnou vyhýbat například malým dětem, protože se bojí, že jim nestačí včas ustoupit z cesty a střet bude bolestivý. Jiní psi mají strach z lesklé hladké podlahy, protože se na ní necítí bezpeční, každé uklouznutí je zabolí. Všichni známe strach psů z čištění bolavých uší, ze stříhání drápků, ošetřování ran. Všechny pomůcky, které k tomu používáme, se mohou na dlouho, ba natrvalo stát pro psa pořádnými strašáky.
Podobně jako u lidí, i u psů se někdy setkáme s vážným psychickým onemocněním - obsedantně kompulzivní poruchou. Obsese znamená nějakou chorobnou představu, kompulze pak nutkavé chování pod vlivem této představy. Takto postižení psi pak mohou vykazovat strach z neexistujících podnětů a ve snaze zahnat nepřítele štěkají a kňučí, chňapou kolem sebe nebo se zakusují do vlastního ocasu nebo tlapky. Stávají se nevyzpytatelní až nebezpeční pro své okolí i sami pro sebe.

S laskavým svolením veterinářky Hanky Žertové čerpáno z její knihy: Babo, raď! Když se pes třese strachy. Knihu si můžete objednat například na tomto odkaze: Když se pes třese strachy.

Hanka ŽertováKam dál? Hanka Žertová radí...