Rodičů, kteří by ke svým dětem byli za všech okolností stoprocentně upřímní, asi moc není. Občas menší nebo větší lež utrousí téměř každý, jenže jsou také rodiče, kteří svým dětem lžou téměř na denním pořádku. A třebaže to myslí dobře, potomkům dělají medvědí službu.
kid.jpg
Foto: Shutterstock

To je ten nejkrásnější obrázek, jaký jsem kdy viděla! Na to piano hraješ naprosto božsky! Jsi ta nejhodnější a nejšikovnější holčička na celém světě. Upps, nemůžeš si dát sušenku, protože zrovna všechny došly. Když se nebudeš dobře učit, nikdo tě nebude mít rád. Kluci chtějí jen holčičky, které si po sobě uklízejí. Jestli se nebudeš chovat lépe, tak tě tady nechám a někdo cizí si tě odnese. Tu hračku ti nemůžu koupit, protože s sebou nemám peníze. Podle tvého nosu poznám, když mi lžeš.

Studie zveřejněná v roce 2013 v Journal of Psychology ukázala, že většina rodičů svým dětem v různých situacích lže a jejich cílem je, aby se potomek choval podle jejich představ. Vědci lži rozdělili do různých kategorií. Nejčastěji se objevovaly tyto typy:

  • Lži, které mají dítě chránit před špatnými pocity – kočičku jsme museli odvézt na farmu, kde bude šťastnější než u nás nebo krásnější básničku jsem ještě neslyšela
  • Lži, které mají děti motivovat k lepšímu chování – jestli nepřestaneš vyvádět, tak tě tady nechám
  • Lži, které mají děti motivovat ke zdravým stravovacím návykům – když budeš jíst špenát, budeš mít obrovskou sílu

Občasné zalhání může být sice ku prospěchu věci, ale pokud rodiče aspirují na profesionální lháře, negativně tím ovlivňují budoucnost svých dětí. Naznačuje to studie z roku 2017 zveřejněná v odborném magazínu Frontiers Psychology. Děti se učí nápodobou. Potomci, kterým rodiče v dětství hodně lhali, si tyto návyky přenesli do dospělosti a mělo to negativní dopady na jejich sociální dovednosti a morálku. V dospělosti potom více lhali svým rodičům i dalším lidem.

Kromě toho, že budou děti lhaní považovat za běžnou součást života. Mohou si kvůli lžím vybudovat i přehnané sebevědomí a nabýt mylného dojmu, že v určitých aktivitách vynikají nad ostatními a že se nemusí víc snažit, protože už dosáhly absolutního možného maxima.

Lživé výhružky ve stylu, že rodič dítě někde nechá, mohou zase vyvolávat pocity úzkosti a způsobovat, že dítě bude na rodiče velmi fixované a bude žít v neustálém strachu, že když udělá něco špatně, zůstane opuštěné. 

Rodiče by se tedy měli zamyslet nad četností i účelem jednotlivých lží a zbytečně jimi neplýtvat. V mnoha situacích se dá navíc prohlášení zaobalit tak, že nemusí ranit dětské city a zároveň nemusí jít ani o lež. Například místo To je ten nejkrásnější obrázek na světě lze říci Obrázek mi udělal radost apod. 

Zdroj: Journal of Physiological Antropology, Frontiers Psychology, Journal of Psychology

Čtěte také:

Reklama