Tak jsme se konečně dohrabali na chaloupku, natěšení, s koly na střeše a sazeničkami v kufru… a teď sedíme u kamen a nevíme, co s načatým víkendem. Ještě že si můžeme aspoň zatopit! Děti lítají nahoru a dolů, jen se červotočivé schody třesou. Z půdy jsou zmazané jako čuňata. Ale co s nimi? Ven se jít nedá, kanasty už máme plné zuby a televize tu není.

 

Pokud vás baví hrátky s jazykem (podle účasti v našich soutěžích to vypadá, že ano :-)) a máte po ruce nějaké ty papíry a propisky, měli bychom pro vás návrh. Což takhle zahrát si stupido?

Nemyslete si, název klame. Jde vlastně o složitější a mnohem zajímavější obdobu klasického slovního fotbalu. V něm hráči tvoří řetězec, ve kterém je konec slova zároveň jeho začátkem. „Navazuje“ se většinou buď přes poslední dvě písmena, nebo přes slabiku.
Ve stupidu vytváříme řetězec také, ale se synonymy. Řetěz tedy může vypadat například takhle: První hráč vykopává slovem „pivo“ (první slovo se logicky neuvádí opisem). Druhý hráč navazuje synonymem „bezbarvá kapalina“, přičemž má na mysli slovo, které začíná na –vo, tedy vodu. Třetí musí v duchu uhádnout, že jde o vodu, a pokračuje opisem „úžina mezi Evropou a Asií“ (Dardanely). Další hráč řekne nahlas „tělní tekutina" (lymfa), další přijde s „egyptským panovníkem" (faraon), následuje „vodní zvíře“ (ondatra)… a tak dál, dokud se někdo nezasekne – buď proto, že žádné slovo na danou slabiku nezná, nebo proto, že nedokázal řetěz asociací sledovat a prostě se ztratil.

Závěr partie pak vypadá takto: hráč, který „neví“, požádá svého předchůdce, aby zopakoval celý řetěz. Ostatní napovídají asociace, on pak rekonstruuje utajenou „nit“. Poslední hráč může proti některému slovu (nebo jeho opisu) vznést protest (např. pro nepřesnost nebo přílišnou obtížnost). Pokud ostatní  jeho protest zamítnou, dostává hráč trestný bod; je-li protest uznán, skončí trestný bod u předposledního hráče.

 

Způsob hraní stupida samozřejmě záleží na tom, v jaké společnosti ho hrajeme. Jsou-li našimi protihráči osmileté děti, nebudeme se je jistě snažit nachytat a spíš podpoříme jejich radost z hledání a vymýšlení synonym. Úplně jinak bude hra vypadat na mejdanu jaderných fyziků nebo filosofů… :-) Všichni hráči by se měli snažit používat pouze slova, u kterých může předpokládat, že je zná naprostá většina přítomných.

 

Aliterace je literární technika, založená na tom, že všechna slova verše nebo jiného textu začínají stejnou hláskou nebo slabikou. Je velmi působivá, proto se používá, mimo jiné, i v reklamě. Jako příklad můžeme uvést svěží dílko „Hospoda hoří“ od Zdeňka Navrátila a Vlasty Redla, které po internetu koluje i jako zvuková nahrávka:


„Hoří! Hoří!

 Hoří horní heršpická hospoda Hrbatý hrozen.

 Hostinský Hrubeš hýká hrůzou.

 Honí hasiče, hubuje, hořekuje, huláká.

 Haste, hlemýždi, honem, hybaj, hovada!

 Hasiči hovno hasí.

 Hledají hlavní hydrant.

 Hoří hnojiště, holubník, huspenina, hudebníkům housle, harfy,

 harmonika, hašiš.“

 

Tak, a teď už vám nic nebrání domluvit se na písmenu a začít tvořit. Úlety, které stvoříte, se stanou zlatým pokladem, v rodině po léta opatrovaným. A pěknou vzpomínkou na báječně strávené deštivé květnové odpoledne.