Kamila byla vychovávána tvrdou výchovou v rodině, která ji vštěpovala, že pokud něco chce, musí si za tím nekompromisně jít a neustupovat. To se jí ale nyní stává osudným, protože se svou vlastností neumí pracovat.
„Moje máma už nežije. Vzpomínám na ni hezky, ale zároveň jí dost vyčítám to, jak mě vychovala. Byla velký vůdce a všechno muselo být podle ní. Lidé v jejím okolí na to byli zvyklí, i když kvůli svému chování měla často problémy. Někdo by řekl, že budu úplný opak, ale bohužel, jdu v jejích šlépějích, a i když vím, že to není dobré, nejde mi to změnit,” smutní Kamila.
Kamila nemá moc kamarádů, jen pár, kteří jsou zvyklí na to, jaká je, ale neumí si dělat nové přátele, nikdo s ní totiž moc dlouho nevydrží. Má problém i v milostných vztazích.
Foto: Shutterstock
„Pokud mám být sama sebou, rozkazuju a vše musí být podle mého. Největší problém mám se svými partnery, kteří to nejsou schopni ustát a důvod rozchodů byl vždy moje netolerance vůči ostatním a hledění jen sama na sebe. Největší problém je, že si to sama uvědomuju, jenže fakt nevím, co s tím. Už jsem zkoušela se kontrolovat a schválně se přetvařovat, ale to jsem zase nebyla spokojená já, protože v sobě něco utlačuju. Jsem prostě celá máma a to, když mi někdo řekne, jsem vždy proti, protože to nerada slyším. Přitom sama vím, že je to pravda.”
Ať už jde o výběr večeře, bydlení, dovolené nebo dekorací do bytu, ve všem musí být po jejím a je schopna hodiny se dohadovat a vymýšlet argumenty, proč je její volba nejlepší.
Kamila už zkoušela psychologa a nechat rozebrat svoji osobnost. Vždy z toho vyšlo to, že taková je a potlačit už to nejde. „Jenže se mnou se nechtějí stýkat už ani rodinní příslušníci. Vždy jsem totiž účastník hádky.”
„Teď vám možná ani nepřipadá, že jsem tvrdá a že jdu skoro přes mrtvoly, ale jakmile něco chci a potřebuju, aby to bylo tak, jak chci já, nevidím napravo, nalevo a chovám se úplně jinak. Mých pár kamarádů jsou na to už zvyklí a naštěstí i schopni se tomu přizpůsobit. Zkoušela jsem to s nimi řešit a řekli mi, že mám jiné dobré vlastnosti, kvůli kterým se se mnou přátelí a že nejsem jen špatná. To mi dost pomáhá, ale nejsem schopná se smířit s tím, že to natolik ovlivňuje i partnerské vztahy, že si nikdy nikoho nenajdu nastálo. Přece jen, už mám nějaký věk a ráda bych pomýšlela i na potomky, jenže když si představím, že by byli jako já, možná si to i rozmyslím..,” zakončuje Kamila.
Zdroj: respondentka Kamila
Čtěte také:
- Perfekcionismus a neustálé plánování ji dohnaly do blázince. Neudělejte stejnou chybu jako Alena (31)
- V mnoha ohledech je můj přítel skvělý, ale ani mi nepodrží dveře, natož aby za nás někdy zaplatil, tvrdí Dagmar
Nový komentář
Komentáře
Kdyby jí na něčem nebo někom záleželo možná by se ovládala ale pokud to nezvládla do svých 38 let tak už to jinak nebude. Manželství je o porozumění a kompromisech a toho není Kamila schopná. A že nechce mít děti je dobré rozhodnutí.
Když nedosáhne svého, mstí se? A když i v budoucnu nedosáhne svého, bude se mstít? A to si myslí, že se pomstí muži, který ji nedokázal oplodnit - v jejích téměř čtyřiceti letech? A když už přivede na svět chudáka dítě a dítě ji nebude poslouchat - tedy opět nedosáhne svého, co udělá tomu dítěti? Jak se mu pomstí? Je po psychopatka. Nikoliv psycholog, ale MUDr. Chocholoušek!
Pokud je tak těžce nespokojená a utlačená, když má najít kompromis nebo o píď ustoupit, tak opravdu není rady ani pomoci. Nemám ráda lidi, kteří prohlásí: Já už jsem prostě taková, a všichni se postavte na hlavu, já se nezměním. Systematická kognitivně-behaviorální léčba, nácvik komunikace, modelové situace.. S dětmi a manželem je to o neustálém hledání kompromisů, vysvětlování a občas těžkém sebeovládání:)
No tak ať vstoupí do politiky! Tam se její vlastnosti uplatní. Tam bude mezi svými.
Ve 38 letech teprve pomýšlet na potomstvo je pozdě. To už Kamila měla být několik let pravidelným účastníkem schůzek SRPŠ na škole, kam by její děti chodily. Za normálních okolností. Ovšem v tomto případě to plně schvaluju, že potomstvo není. To by byly řežby, až by si proti Kamile její děti prosazovaly, že všechno musí být po jejich, protože zdědily stejné geny a povahu po ní.
A docela by mě zajímalo, jak to budou jednou snášet pečovatelky, až bude Kamila nevrlá stařenka, která si ale bude pořád trvat na svém a mlátit kolem sebe holí, když o ni nebudou pečovat dle jejích představ. 