Určitě jste někdy v životě slyšeli nebo sami použili sousloví jako "praskne mi z toho hlava", "tohle nemůžu strávit", "pukne mi srdce žalem". Určitě jste také někdy zažili bolesti břicha před důležitou zkouškou ve škole nebo bolest hlavy ze stresu či přepracování. Ano, prastará sousloví věděla, kde brát obrazový materiál – nemoc nebo oslabení duše je i oslabením těla.


A právě vzájemným vlivem duše a těla se zabývá věda zvaná psychosomatika. Studuje psychologické a sociální vlivy v životě člověka, které mohou působit na jeho tělesné zdraví. Zkoumá, proč určité typy lidí onemocní stejnou chorobou, nebo který orgán je náchylnější k reagování nemocí. Zvýšený výskyt psychosomatických onemocnění v posledních letech má hned několik příčin: dnešní společnost vyžaduje člověka výkonného, zdravého, a když už je ochotná tolerovat mu nějakou slabost, je to jedině slabost tělesná (klasický je tento příklad: depresivní pacient neustále slýchá od okolí rady typu "musíš se poveselit; ale usměj se přece", kdežto tomu se zlomenou nohou nás ani nenapadne radit "to musíš rozběhat"...). A tak se i my v případě jakýchkoliv psychických potíží snažíme, aby to vypadalo, že nám stůně tělo (sem patří klasická vysmívaná situace "manželku bolí hlava": namísto řešení problémů v sexuální oblasti - "sex už mě nebaví" - utíká žena do nemoci těla – "nemám problém se sexem, prostě mě bolí hlava").


Nejsou to jen vlivy společnosti, ale hlavně rodina a výchova, které formují způsob našich reakcí na citové prožitky. Bude-li tatínek celý život tesknit, že se jim nenarodil syn, vsaďte se, že dcera může mít pěkné problémy v pubertě se smířit se svojí vyvíjící se ženskostí a raději umře hlady, jen aby jí z přijímané potravy nenarostly partie jako prsa a boky. Takhle se pokládají základy anorexie...
A v příkladech můžeme pokračovat. Pokud se malé miminko naučí, že matka ho chová a dotýká se ho pouze v situacích, kdy mu maže masti proti ekzému nebo ji zaujme až jeho dušení při astmatickém záchvatu, může si zafixovat poučku: když si nevšímá mého křiku, budu se třeba dusit nebo se rozškrábu do krve, aby přišla a dotýkala se mě. Tato "tělesná péče" je pak náhražkou za emoční kontakt, který dítě tolik potřebuje. Problém ale také může být v matce: není schopná projevit city k dítěti, tak svou lásku projevuje pouze tělesně.


Dále je zde velká skupina trávicích obtíží, které mohou mít psychosomatický vývoj. Pro zajímavost třeba zácpa (může značit zadržování nebo potlačování něčeho, většinou agrese nebo přehnaných emočních projevů) a průjem (v podstatě obraz sousloví "jedním uchem dovnitř, druhým ven", nezabývám se ničím, vše kolem mě propluje, aniž bych to nějak zpracovával). Kromě výše zmíněných mohou mít podobné příčiny i srdeční choroby, alergie, různé bolesti včetně revmatoidní artritidy, Crohnova choroba, různé druhy nádorového bujení, neurologická onemocnění typu ochrnutí, křečí, tiků.
Z toho plyne: při jakékoliv nemoci nejasnějšího původu uvažujte také nad tím, jak se vy sami chováte ke svému tělu – je-li pouze studnou na zahazování problémů, jestli nám třeba svou nemocí nechce něco říct. Jsem-li alergický na pyl, nejsem náhodou alergický i na nějakého člověka ve svém životě? Začnu-li chraptět nebo ztratím hlas, neříká mi tělo "už se s nikým nebav a věnuj se chvíli sám sobě"? Pokud mě bolí zuby nebo v krku, není to tím, že nemůžu něco překousnout nebo spolknout? Třeba potřebuji brýle jenom proto, že moje oči nechtějí vidět, co se kolem děje... Nereaguji na problém tak, že místo jeho řešení jsem tak strašně unavený, že si jdu raději lehnout a všechno zaspat?.....


Takovýmto nemocem se také můžete bránit. A to známými prostředky zmírňování stresu a budování si vlastního sebevědomí. Snažíme se nastolit rovnováhu mezi tím, co se děje v nás (co my chceme), a tím, co se děje okolo (co chce okolí). Učíme se naslouchat druhým, ale také sami sobě. Udržujeme rovnováhu mezi duševní a tělesnou zátěží. Případná psychoterapie může najít slabá místa v naší psychice a situace, kterým se snažíme vyhýbat. Lze se naučit tyto opomíjené situace začít znovu vnímat a adekvátně na ně reagovat. Nácvik pomůže tlumit přehnané tělesné reakce tak, aby byly ve vzájemné interakci s emocemi.

Budete-li mít zájem, můžeme si příště povědět něco podrobnějšího o vývoji a příčinách jednotlivých psychosomatických nemocí. 

Literatura:
Poněšický, Jan: Psychosomatika pro lékaře, psychoterapeuty i laiky
Poněšický, Jan: Neurózy, psychosomatická onemocnění a psychoterapie
Bierach, Alfred: Varovné signály duše      

Reklama