Určitě jste někdy v životě slyšeli nebo sami použili sousloví jako "praskne mi z toho hlava", "tohle nemůžu strávit", "pukne mi srdce žalem". Určitě jste také někdy zažili bolesti břicha před důležitou zkouškou ve škole nebo bolest hlavy ze stresu či přepracování. Ano, prastará sousloví věděla, kde 
brát obrazový materiál – nemoc nebo oslabení duše je i oslabením těla.
A právě vzájemným vlivem duše a těla se zabývá věda zvaná psychosomatika. Studuje psychologické a sociální vlivy v životě člověka, které mohou působit na jeho tělesné zdraví. Zkoumá, proč určité typy lidí onemocní stejnou chorobou, nebo který orgán je náchylnější k reagování nemocí. Zvýšený výskyt psychosomatických onemocnění v posledních letech má hned několik příčin: dnešní společnost vyžaduje člověka výkonného, zdravého, a když už je ochotná tolerovat mu nějakou slabost, je to jedině slabost tělesná (klasický je tento příklad: depresivní pacient neustále slýchá od okolí rady typu "musíš se poveselit; ale usměj se přece", kdežto tomu se zlomenou nohou nás ani nenapadne radit "to musíš rozběhat"...). A tak se i my v případě jakýchkoliv psychických potíží snažíme, aby to vypadalo, že nám stůně tělo (sem patří klasická vysmívaná situace "manželku bolí hlava": namísto řešení problémů v sexuální oblasti - "sex už mě nebaví" - utíká žena do nemoci těla – "nemám problém se sexem, prostě mě bolí hlava").
Nejsou to jen vlivy společnosti, ale hlavně rodina a výchova, které formují způsob našich reakcí na citové prožitky. Bude-li tatínek celý život tesknit, že se jim nenarodil syn, vsaďte se, že dcera může mít pěkné problémy v pubertě se smířit se svojí vyvíjící se ženskostí a raději umře hlady, jen aby jí z přijímané potravy nenarostly partie jako prsa a boky. Takhle se pokládají základy anorexie...
A v příkladech můžeme pokračovat. Pokud se malé miminko naučí, že matka ho chová a dotýká se ho pouze v situacích, kdy mu maže masti proti ekzému nebo ji zaujme až jeho dušení při astmatickém záchvatu, může si zafixovat poučku: když si nevšímá mého křiku, budu se třeba dusit nebo se rozškrábu do krve, aby přišla a dotýkala se mě. Tato "tělesná péče" je pak náhražkou za emoční kontakt, který dítě tolik potřebuje. Problém ale také může být v matce: není schopná projevit city k dítěti, tak svou lásku projevuje pouze tělesně.
Dále je zde velká skupina trávicích obtíží, které mohou mít psychosomatický vývoj. Pro zajímavost třeba zácpa (může značit zadržování nebo potlačování něčeho, většinou agrese nebo přehnaných emočních projevů) a průjem (v podstatě obraz sousloví "jedním uchem dovnitř, druhým ven", nezabývám se ničím, vše kolem mě propluje, aniž bych to nějak zpracovával). Kromě výše zmíněných mohou mít podobné příčiny i srdeční choroby, alergie, různé bolesti včetně revmatoidní artritidy, Crohnova choroba, různé druhy nádorového bujení, neurologická onemocnění typu ochrnutí, křečí, tiků.
Z toho plyne: při jakékoliv nemoci nejasnějšího původu uvažujte také nad tím, jak se vy sami chováte ke svému tělu – je-li pouze studnou na zahazování problémů, jestli nám třeba svou nemocí nechce něco říct. Jsem-li alergický na pyl, nejsem náhodou alergický i na nějakého člověka ve svém životě? Začnu-li chraptět nebo ztratím hlas, neříká mi tělo "už se s nikým nebav a věnuj se chvíli sám sobě"? Pokud mě bolí zuby nebo v krku, není to tím, že nemůžu něco překousnout nebo spolknout? Třeba potřebuji brýle jenom proto, že moje oči nechtějí vidět, co se kolem děje... Nereaguji na problém tak, že místo jeho řešení jsem tak strašně unavený, že si jdu raději lehnout a 
všechno zaspat?.....
Takovýmto nemocem se také můžete bránit. A to známými prostředky zmírňování stresu a budování si vlastního sebevědomí. Snažíme se nastolit rovnováhu mezi tím, co se děje v nás (co my chceme), a tím, co se děje okolo (co chce okolí). Učíme se naslouchat druhým, ale také sami sobě. Udržujeme rovnováhu mezi duševní a tělesnou zátěží. Případná psychoterapie může najít slabá místa v naší psychice a situace, kterým se snažíme vyhýbat. Lze se naučit tyto opomíjené situace začít znovu vnímat a adekvátně na ně reagovat. Nácvik pomůže tlumit přehnané tělesné reakce tak, aby byly ve vzájemné interakci s emocemi.
Budete-li mít zájem, můžeme si příště povědět něco podrobnějšího o vývoji a příčinách jednotlivých psychosomatických nemocí.
Literatura:
Poněšický, Jan: Psychosomatika pro lékaře, psychoterapeuty i laiky
Poněšický, Jan: Neurózy, psychosomatická onemocnění a psychoterapie
Bierach, Alfred: Varovné signály duše
Nový komentář
Komentáře
Olina: určitě jo. ten člověk to má třeba nastavený tak, že když na něj někdo tlačí (nebo třeba kašle), tak dostane chřipku. psycholog by mu pomoh v tom, že ho naučí na tyto situace reagovat adekvátně - tzn. nenechá na sebe tlačit nebo se naučí říct si o pozornost, pohlazení.
emma: to jo, tomu rozumim. Mě spíš napadlo, jestli kdyby se u dopělýho člověka prokázalo, že si z dětsví přines náchylnost k chřipkám a nachlazením (nebo třeba i to astma) a že to bylo proto, že se mu máma nevěnovala tak, jak by si přál, kdyby se tohle nějak odstranilo právě díky psychologovi, jestli by to pak zlepšilo jeho zdravotní stav v dospělosti.
Olina: nedá se to jednoznačně říct. asi by to chtělo konzultaci s psychologem. ale třeba klasická situace je, že dítě bolí bříško, když má jít do školy. a ono ho skutečně bolí, protože je ve stresu. a tím stresem si vypěstuje žaludeční vředy. a pak má i fyzickou i psychickou nemoc
Takže když je malý dítě hodně nemocný, může to být i proto, že cítí malou pozornost mámy a tím si jí chce získat? Zajímalo by mě, jestli se dá prokázat, že třeba zrovna to často marodící dítě marodí spíš proto, že chce získat pozornost mámy nebo je to opravdu jen jeho fyzickými předpoklady a oslabenou imunitou.
v_erunka: někdo tě nutí lhát okolí?
Pred nekolika lety jsme jeli ze Silvestra autem a ja jsem se strasne bala. Skonclo to zablokovanymi zady a 2 mesici rehabilitaci. Proste jsem se bala a protoze jsem nemohla z toho auta utect ani kricet, tak se ten psychicky tlak naakumuloval do zad a do bricha.
A od te doby se mi to stalo jeste nekolikrat, kdyz strach v aute tlumim a nedokazu se ho zbavit, tak me okamzite rozboli bricho.
Jo a kdyz jsem delala ridicak, tak jsem byla asi 20x za sebou curat a od te doby vim, co umi nervy - teplo, zimu, tresavku, zvraceni, prujem ci zacpu...
v_erunka: ale to je o tom, to neni o PREDSTIRANI, ale o tom, ze kdyz neco prozivas, tak se to odrazi na celym organizmu, tj. REALNE se to odrazi :) Asi jako kdyz budes chlastat v tehotenstvi, tak s velkou pravdepodobnosti poznamenas to mimo
Blbej priklad, ale docela sedi 
Jó to znám.
Olina: to je latkama, ktere se pri cviceni vyplavuji do organismu ;)
kubikm: no, předstírá.... ono moc nepředstírá, ono se opravdu dusí a to astma (nebo ekzém) má. ale je možný, že si to vypěstovalo na základě citové frustrace.
nervová soustava a kůže se totiž v zírodku vyvíjí ze stejného základu - tudíž spolu souvisí víc než si myslíme...
emma: moc zajímavý článek
zaujala mě ta partie o matce a dítěti...jak dítě předstírá chorobu, aby se ho matka všímala...
kosmokosmo: mám to taky tak - něž dostuduju, puknu
kosmokosmo: jasně
. tohle je "náhled na další možné příčiny nemoci". pokud by se lékař zaobíral jenom duší nebo jenom tělem, je to blbý 
. jde o to, naslouchat tělu i duši společně. a nezasírat si tělo jenom proto, že psychicky nevíme, jak z toho ven 
kosmokosmo: no ale to já taky s prominutím žrala při procesu učícím, běhavka na mě přišla až když jse chodila zkoušky vykonávat
kosmokosmo: tak jestli mas "urychleny zazivani", tak se muzes (chabe) utesovat tim, ze to jde rycle pryc
mirrea: to bych taky potrebovala, hlavne ted...u me je to naopak......ucim se a pritom zeru
moje trávicí (a to přímo běhací)potíže byly odjakživa spojené s nějakým důležitým životním krokem nebo i jízdou někam.
hlavně když jsem dělala zkoušky, nemohla jsem nic pozřít
To je vážně zajímavý, nikdy by mě nenapadlo, že můžu potřebovat brýle jenom proto, že nechci něco vidět nebo že mě bolí zuby... ale něco na tom bude a těším se na pokračování.
Kolikrát se mi stalo, že jsem byla bez nálady a unavená a nic se mi nechtělo, ale protože jsem měla koupenou permanentku na cvičení, šla jsem tam. No a po tý hodině jsem byla veselá a čilá a v pohodě. Nemůže to být na podobném principu?
To jsou velmi odvazna trvzeni........ale bezpochyby jsou pravdiva i nejsou pravdiva..........uz se tesim, co se z toho dal vyklube!
a ani moc tou revmatoidni artritidou........ale jinak souhlasim
Myslim, ze nekdy je mooooooooooc dulezite lecit dusi /viz tzv. konversivni porucha -driv oznacovana jako hysterie/ no ale nekdy by pacient na pri leceni duse zemrel treba na neco, na co by stacily obycejny antibiotika / i kdyz my bychom ho zatim nutili objevovat potlaceny sexualni vztah k matce/.......jo jo, zadna prdel
I kdyz se nejak nemuzu promyslet psychogenni pricinou Crohna
proc uz nikdy neprisla Bobi...znate ji nekdo?
Zájemcům o tuto zajímavou problematiku bych doporučila i knihu autorů Thorwalda Dethlefsena a Rüdigera Dahlkeho "Nemoc jako cesta".
