Za tři roky soužití člověk pozná návyky toho druhého. Když najednou partner začne vybočovat ze zažitých stereotypů, začneme být podezřívavé. Stejná situace nastala v partnerství Lucie a Miloše. Miloš se začal měnit. Chodil domů mnohem později, více času údajně trávil v práci či na pracovních schůzkách. Začal se o sebe i více starat. Celkově se začal měnit. Lucie začala přítele podezřívat z nevěry. Zprvu bojovala se svými myšlenkami, že tomu tak není, ale nevydržela to. Zeptala se proto Miloše, jestli ji podvádí. Zapíral. Lucie toužila jeho slovům uvěřit. Něco jí ale říkalo, že její intuice nelže.

Trvalo to téměř dva měsíce, než pravda vyšla najevo. Nebyl to ale přítel, kdo přiznal barvu. Jeho tajemství na něj prozradil pes. „Seděla jsem doma a Miloš mi napsal, že se zdrží. Prý onemocněl kolega a musel za něj dodělat práci. Nevěřila jsem mu. Za pár minut jsem si všimla psa, jak něco kouše. Myslela jsem, že to nějaká hračka, byla to podprsenka. Po bližším ohledání jsem zjistila, že není moje.“

Tím si Lucie potvrdila své domněnky. Když přišel přítel ze „zaměstnání“. Hodila podprsenku po něm a řekla, ať se okamžitě odstěhuje. Miloš se sice snažil vše vyžehlit, ale Lucie trvala na svém. „Kdyby se sám přiznal, možná bych mu odpustila. Dělal ale ze mě blbce, a to dlouho. Navíc si přivedl do mého bytu cizí ženu. To je neomluvitelné. Do tří dnů byl pryč. Jeho pes mi však zůstal. Já jsem za něj ale ráda. Alespoň on, na rozdíl od páníčka, je věrný přítel, který nezklame.“

Čtěte také:

Reklama