S Martinou se znají od útlého dětství. Bydlely pár kilometrů od sebe a rodiče se často navštěvovali. Z malých slečen vyrostly větší, dívky se proměnily v ženy. Dnes mají každá svou rodinu a značně odlišný osud, přesto se čas od času stále navštěvují. „Martina se vdávala o dost později než já,“ vypráví pětačtyřicetiletá Ivana. „Ale na rozdíl ode mě jí manželství vydrželo,“ konstatuje.

zm.jpg
Foto: Shutterstock

Věřila ve šťastnou budoucnost

Ještě během středoškolských let se dívky vídaly docela často. O pár let později se ale jedna druhé na čas vzdálila a jejich životy se začaly vyvíjet odlišným směrem. Ivana krátce po dvacítce potkala Radima, vyhazovače z místního nočního klubu, a pár měsíců nato s ním otěhotněla. Věřila, že se před nimi rýsuje šťastná budoucnost, a nedala na skeptické řeči ostatních. „Koukala jsem přes růžové brýle a raději přerušila kontakt i s nejbližší rodinou, abych nemusela poslouchat ty jejich řeči. Radim byl o patnáct let starší než já, dvakrát rozvedený, s nevalnou pověstí. Ale já naivně věřila, že se díky mně a miminku změní, usadí se a bude sekat dobrotu,“ říká se smutným úsměvem.

Rozvod byl nevyhnutelný

Nepovedlo se. Po několika utrápených letech se Ivana konečně odhodlala a podala žádost o rozvod. Stálo ji to nemalé úsilí a pár modřin, vyslechla si řadu nadávek. Hnací silou jí ale byl pětiletý Petřík, který se stále častěji stával svědkem nepěkných domácích scén. „Nejhorší bylo udělat první krok. Ale když jsem ho zvládla, věděla jsem, že to dokážu,“ vzpomíná Ivana. Podařilo se jí osamostatnit a začít v nové práci, našla si podnájem a později i přítele. Opět se začala stýkat také s Martinou, a protože k sobě měly od malička velmi blízko, navázaly přátelství tam, kde se před pár lety přerušilo.

Jako čím dál větší outsider

„Martina se také vdala, narodila se jí dcera a později syn. Odstěhovala se z rodného města, ale k rodičům často jezdila. Tu a tam jsme se vídaly, povídaly a smály se spolu. Ta setkání byla pokaždé moc hezká, ale postupně ve mně zanechávala pocit vlastní neschopnosti. Martina byla najednou ve všem lepší. Její manžel se zdál bezchybný, dům se zahradou jako ze žurnálu, děti šikovné a práce v zahraniční firmě, co si Martina našla, snová. Já si vedle ní připadala jako čím dál větší outsider,“ vypráví Ivana. „Tím spíš, že s přítelem, kterého jsem si po rozvodu našla, to opět nevyšlo. Zůstal mi po něm dluh a těhotenské břicho,“ dodává.

Ivana zůstala sama s dospívajícím synem a malou Nikolkou. Protloukala se, jak to šlo. Našla si dvě práce a hlídání miminka řešila převážně se svou stárnoucí ovdovělou matkou. „Bylo to těžké období, ale zvládalo se. Větší potíže nastaly, když Petr dospěl a začal si žít po svém. Dodnes mu finančně vypomáhám, protože nedokáže hospodařit s penězi, občas dost pije a rád utrácí. Neumím mu ale říct ne, vždyť jsem jeho máma… Teď se snad blýská na lepší časy, přesto zůstávám ostražitá,“ dodává Ivana.

Je to nepříjemné zjištění

„S Martinou jsme teď často v kontaktu. Možná častěji než dřív. Voláme si, svěřujeme se jedna druhé. A já se tu a tam přistihnu, že v okamžiku, kdy Ivana zmíní nějaký problém, nemám daleko k jakési zvláštní zvrácené radosti. Strašně se sama před sebou stydím, vždyť mám Ivanu tak ráda! Přesto, mám-li být upřímná, cítím jakési zadostiučinění. Je to nepříjemné zjištění, ale neumím si pomoci. Ivaně nepřeji nic zlého, tolikrát mi pomohla, poradila… Ale její život je tak bezvadný, že mě jakákoli trhlinka v něm tak nějak nesmyslně povzbuzuje. Mám v sobě zmatek, rozpor, tolik protichůdné pocity. A nevím, co s nimi. Jsem špatný člověk, když své nejlepší kamarádce ve skrytu duše závidím, ba dokonce čekám na to, že i ona bude mít nějaký větší problém?“

Čtěte také:

Zdroj: příběh čtenářky