Uspořádání bytu musí být především pohodlné a účelné. A když zůstane v malém bytě samotná maminka s dítětem, je třeba věnovat jeho podobě maximální pozornost.

Předsíň

Vejít do bytu a vidět rozházené boty a oblečení není zrovna ten nejlepší zážitek. A tak by si měla maminka při jejím zařizováním dopřát dostatek úložného prostoru, určitě ho časem ocení. A pokud to rozměry předsíně dovolí, pak by byla vhodná i menší skříň na sezónní oblečení než jenom věšák. Na něm se bundy a kabáty vrší a pak padají, a to je nekonečný kolotoč s uklízením. Ještě botník, nejlépe závěsný, a na stěnu také zrcadlo. To všechno nejlépe ve světlých barvách bez výrazných barevných kombinací.

Koupelna a toaleta

Úsporná originalita, to je to pravé. Poličky na stěnu, umyvadlo se skříňkou, koš na prádlo, spíš sprcha než vana, pračka, dětské stupátko a věšáky na ručníky. A rozhodně ne šňůry na prádlo, na to je stojan. Koupelnu není dobré přeplácat vším, o čem si myslíme, že má spojitost s vodou. Svoji kreativitu mohou maminky využít při volbě barev na stěny, které by měly ladit s kachlíky a obklady. A když ještě navíc požádáte svého potomka, aby vám pomohl, bude vaše koupelna nejoriginálnější ze všech.

Dětský pokoj

Vlastní pokoj, pokojík nebo alespoň koutek – to je království potomka, a to by měla maminka respektovat i na úkor svého pohodlí. Dítě by ho mít mělo, už proto, aby se naučilo uklízet, starat se o svoje věci. Ideální je pokoj – herna, aby dítě mělo po ruce všechno, co potřebuje – hračky, knížky, ložní prádlo… Nešetříme tedy na boxech nebo pevných krabicích, do kterých se dají ideálně všechny věci složit. Designově výjimečnými kousky mohou být třeba lampičky s dětskými motivy, závěsy nebo záclony anebo i polštářky, ale i obrázky. Postel by měla být hlavně dostatečně velká s pohodlnou matrací, skříň tak velká, aby se v ní mohlo dítě samo orientovat. Malý pracovní stolek dítě ocení v každém případě už od útlého věku, ale koberce určitě ne. Místo nich se lépe hodí plovoucí podlaha – vždyť znáte příběhy o roztočích. Experimenty s barvami v dětských pokojích psychologové rozhodně nedoporučují, preferují především pastelové barvy, určitě ne křiklavé – třeba červená, ta je výjimečně agresivní.

Ložnice

A to je zase maminčino soukromí, kam se chodí jen na pozvání. A maminka ví nejlíp, jak si ji zařídit. Naučit dítě toto soukromí respektovat je výjimečně dobrým krokem. Nebudete přece pořád usínat v té posteli sama!

Obývací kuchyně

Kuchyně s jídelním koutem je pro oba místo pro společné hodování a scházení, kde má každý svoje místo. Stůl tedy pořizujeme dostatečně velký, žádnou sklopnou desku bez nápadu, ale pěkně bytelný stůl s bytelnými židlemi. Kuchyňskou linku pokud možno „uklidíme“ na nejkratší stěnu, necháme volně přístupné okno, pořídíme pohodlný gauč, dvě, a nejlépe tři malá křesílka a menší televizi, a už tu místnost moc nepřeplácáváme dalším nábytkem. Nechcete se přece denně prodírat kolem nábytku a mít otlučené boky.

P.S.: Tak to je samozřejmě ideál, ale chtěla jsem tím říct, že když jsou na byt dva – maminka a malé dítě, nebo větší dítě, měl by být zařízen tak, aby si dítě nepřipadalo jako na vejminku. Ono sice neví, co to je, ale cítí, že je někde mimo. A to je první krok k tomu, aby se domů nevracelo rádo.

Jak je to u vás, mají vaše děti svůj pokojík? Dovolila jste jim zařídit si ho po svém?

 

TÉMATA:
DŮM A BYT