Eliška a Petr už se dva roky marně snaží o miminko. Už to je samo o sobě velkým náporem na psychiku. Eliška se navíc utápí ve výčitkách svědomí, o kterých nemá její partner ani tušení.

6502c2fee6c6aobrazek.jpg
Foto: Shutterstock

„Už jsem těhotná byla, dokonce s Petrem, ale ten o tom neví. Stalo se to před sedmi lety a rozhodně nešlo o plánované těhotenství. Přišlo to v tu nejméně vhodnou dobu. Zrovna jsem se totiž chystala na vysněnou roční stáž do zahraničí a já i Petr jsme se chtěli věnovat svým kariérám. Věděla jsem ale, že kdybych Petrovi řeka, že čekám dítě, přesvědčil by mě, abychom si ho nechali. On by totiž v kariéře mohl pokračovat i dál. Proto jsem mu to s těžkým srdcem zatajila a s obrovskými výčitkami svědomí jsem šla na potrat,“ popisuje Eliška.

Ta si podle svých slov během následujících let na nenarozené miminko občas vzpomněla, trápila se tím, že Petr o něm neví, ale jak roky běžely, myslela na to méně a méně. Jenže o sedm let později ji to hrozně drásá.

„Rozhodli jsme se, že po třicítce se začneme snažit o dítě. Jenže už jsou to dva roky a nejde nám to. Dokonce za sebou máme i neúspěšný pokus o umělé oplodnění. Cítím se příšerně, myslím na naši nenarozenou dceru nebo syna a říkám si, jaká to ode mě byla strašná chyba a teď mě za to někdo tam nahoře trestá, a proto nemůžu znovu otěhotnět. Potřebovala bych se svěřit Petrovi, ale hrozně se bojím, jak by reagoval,“ uzavírá Eliška.

Zdroj: respondentka Eliška

Čtěte také: