Eliška a Petr už se dva roky marně snaží o miminko. Už to je samo o sobě velkým náporem na psychiku. Eliška se navíc utápí ve výčitkách svědomí, o kterých nemá její partner ani tušení.
Foto: Shutterstock
„Už jsem těhotná byla, dokonce s Petrem, ale ten o tom neví. Stalo se to před sedmi lety a rozhodně nešlo o plánované těhotenství. Přišlo to v tu nejméně vhodnou dobu. Zrovna jsem se totiž chystala na vysněnou roční stáž do zahraničí a já i Petr jsme se chtěli věnovat svým kariérám. Věděla jsem ale, že kdybych Petrovi řeka, že čekám dítě, přesvědčil by mě, abychom si ho nechali. On by totiž v kariéře mohl pokračovat i dál. Proto jsem mu to s těžkým srdcem zatajila a s obrovskými výčitkami svědomí jsem šla na potrat,“ popisuje Eliška.
Ta si podle svých slov během následujících let na nenarozené miminko občas vzpomněla, trápila se tím, že Petr o něm neví, ale jak roky běžely, myslela na to méně a méně. Jenže o sedm let později ji to hrozně drásá.
„Rozhodli jsme se, že po třicítce se začneme snažit o dítě. Jenže už jsou to dva roky a nejde nám to. Dokonce za sebou máme i neúspěšný pokus o umělé oplodnění. Cítím se příšerně, myslím na naši nenarozenou dceru nebo syna a říkám si, jaká to ode mě byla strašná chyba a teď mě za to někdo tam nahoře trestá, a proto nemůžu znovu otěhotnět. Potřebovala bych se svěřit Petrovi, ale hrozně se bojím, jak by reagoval,“ uzavírá Eliška.
Zdroj: respondentka Eliška
Čtěte také:
- Rozešli jsme se, protože nechtěl dítě. Teď ho má s jinou, tvrdí Anna
- Tajím před manželem, že naše šestnáctiletá dcera půjde na potrat. Tak trochu za to můžu, kaje se Kateřina (48)
Nový komentář
Komentáře
Pozdě bycha honit. Kdo chce kam...
Těžká věc. Kdyby, chyby. Prostě se tak rozhodla. Takových je a bylo víc. Doufám, že ji ta její kariéra uspokojuje? Anebo ne?
Asi nejhůř plánovatelná "věc" ze všech .
Už bych mu to neříkala, je to podobné jako u nevěry - vy si ulevite a jemu bude nanic. Teď je důležité odstranit možná psychické bloky...