Přeji všem krásný den.

Počasí je opravdu až nenormální, i když dnešní ráno bylo šokující a myslím si, že v dobrém slova smyslu. Konečně by, alespoň na chvíli, mohla zima nastoupit, již jenom ze zdravotních důvodů. Spálit bacily, které se šíří velikou měrou a dětem bych přála sníh, vždyť letos jejich sáně a lyže leží ladem.

Pracovala jsem v jednom nejmenovaném baru, kde se slavil i Silvestr. Kdo zná situaci, ten si zajisté dovede představit ten krásný pocit, když konečně lidé odcházejí a hurá - my půjdeme domů také.
První odcházející se ale během chvilky vrátili. Na otázku - Proč? přišla odpověď - Tam se nedá chodit, Praha je jedno zamrzlé zrcadlo, auta nejezdí, ani noční tramvaje. No jistě, říkali jsme si, dělejte si legrácky až doma.

Přišli ale další hosté se stejnou větou. Nedalo mi to, šla jsem se podívat - a ano, byla to pravda.
Co teď - ani my sami nemůžeme odejít domů. Slavilo se tedy až do druhého dne! Ještě že jsem měla klíče od studené kuchyně, abychom se mohli nasnídat na Nový rok v baru. Byla to nádherná zábava, všichni volali svým příbuzným, že se nemohou dostavit domů, kteří se také chodili přesvědčit, jak to venku vypadá, z baru byla telefonní ústředna. Nevím přesně, ale mám dojem, že to byl rok 1978, pokud se mýlím, omluvte moji sklerózu.

Zdraví

Věrulinka


Děkujeme za roztomilou historku. Úplně si tu atmosféru dovedu představit.

Čtvrté a páté soutěžní slovo: sobecký a kulich

Reklama