Možná si myslíte, že stres je vždycky škodlivý. Nebo že nejhorší je, když se třeba po pár poklidných dnech jeden den v práci mučíte s nějakým zadáním tak, že pijete jedno kafe za druhým a  večer padnete vysílením? Ani jednoho z toho ovšem není pravda.

Krátkodobý stres, což může být třeba nestíhání nějakého úkolu a nutnost pro ten okamžik skutečně zabrat, zdravému člověku nijak neublíží. Co víc, takový stav je přirozený a člověk je na něj zvyklý. Nebezpečný stres vypadá jinak - má podobu dlouhodobého vypětí a vyčerpání, neřešených problémů tísnících se v podvědomí, neutěšeného partnerského vztahu a podobně. Když jedna stresová situace stíhá druhou a člověk se vlastně nikdy neuvolní, stres škodí. Na druhou stranu existují lidé, kterým i permanentní stres dělá dobře a jen díky němu umí podávat vynikající výkony. Neznamená to ovšem, že jim vůbec neškodí.

Hon na medvěda

Právě díky stresové reakci dokáže člověk zvládat situace někdy vpravdě infarktové. Stres jako takový je vlastně reakcí těla na nějaké vnější podněty, v podstatě jde o dávný mechanismus, kterým tělo reaguje na setkání s nenadálým nebezpečím, třeba v podobě divokého medvěda.  

Je to reakce mimořádně rychlá a vůlí neovlivnitelná, zahrnující celou řadu tělesných pochodů. Mezi ně patří třeba zpomalení trávení, zrychlení dechu a zvýšení tepu. To všechno má svůj význam. Zároveň stoupá hladina cukru v krvi, díky čemuž má člověk více energie na případný boj. Anebo třeba na obhajobu nějaké práce ve škole či v zaměstnání. Stres rovněž napíná svaly, které jsou tak v pohotovosti.

Tak, jako každý snese různou míru stresu, liší se i jeho vlastní prožívání. Zatímco někdo díky stresu dokáže zdánlivě nemožné, dalšího člověka může stres úplně ochromit.

Musím být ve stresu

Michal pracuje v agentuře zabývající se public relations. Připravuje pro její klienty tiskové materiály, domlouvá spolupráci s médii. A miluje stres.

"Mně se nejlíp pracuje, když už je skoro pozdě. Když vím, že mám na dodělání nějakého úkolu ještě týden, nehnu s ním. Zato poslední noc před uzávěrkou nad ním klidně strávím celou," směje se. Přiznává, že nejspokojenější je, když tak trochu nestíhá, běhá ze schůzky na schůzku a mezitím něco píše. "Když se vyvrbí den, v němž není do čeho píchnout, jsem paradoxně víc unavený, než když se od rána do večera nezastavím," tvrdí.

Lékaři se shodují, že pokud člověk stres vnímá jako Michal, je to v pořádku. A že kdyby se jim stresu nedostávalo, cítili by se nesví. I tak by však měl Michal a jemu podobní dbát na to, aby si od podobných situací odpočinuli třeba při sportu - ale pozor, vybrat by si měli nějaký, který je skutečně vhodný k odreagování se. Tedy třeba spíše jízdu na kole a turistiku než squash. Měli by rovněž hodně spát, zdravě jíst, nezanedbávat svůj sexuální život.                    

Reklama