Milá Merylko,
já jsem už fakt velká holka, jen tak si potřebuju fňuknout – můj drahoušek mi opět odjíždí pryč a opět je to na půl roku (cca). Až bude za týden odjíždět, chci být statečná, ale teď zrovna přitom pomyšlení bulím…
Radši mě nech, prosím, jako anonyma, protože takhle ufňukaná nemůžu mezi lidi… Jenže jak jsem psala, o víkendu jsem mimo, tak se neúčastním aktivně.
PS: Dneska mě dcera pozvala do čajovny, tak tam sebou flákneme o koberec a budeme žvanit a ono mě to všechno přejde…
Jen takový dovětek, proč jsem tak naměkko – mám velmi vážně nemocnou maminku, která je na tom psychicky velmi špatně a v pondělí se dozvíme co dál…
Já se omlouvám, že tady tak otravuju, ale, Merylko, nabídla jsi to rameno, tak já ho hned zneužívám.
Přeji Ti krásný pracovní víkend..
Milá ...., já vím, jak ti je. Jestli Ti moje virtuální rameno alespoň trošku pomohlo, tak jsem moc ráda. Půl roku je dlouhá doba. Moc Ti aspoň přeju, abys to zvládla bez nějakého většího stýskání a aby Ti to uteklo co nejrychleji. A Tvé mamince hodně štěstí a zdraví, věřím, že se všechno v dobré obrátí. A když Ti bude někdy hodně těžko a hodně smutno, věz, že tady na Žena-in.cz máš vždycky k dispozici nejen mé rameno, ale určitě i spoustu dalších. Srdečně Tě zdraví Meryl
A co trápí a tíží Vás? Svěřte se, vypište se z toho. To byste nevěřily, jak to pomáhá. redakce@zena-in.cz .
Těším se na Vaše příběhy, víkendová editorka
Nový komentář
Komentáře
hederahelix: proboha co to máš doma za mačistu? Podívej se mu do pasu jestli to náhodou není mexikánec
hederahelix: proboha co to máš doma za mačistu? Podívej se mu do pasu jestli to náhodou není mexikánec
hederahelix: proboha co to máš doma za mačistu? Podívej se mu do pasu jestli to náhodou není mexikánec
Ahojky, vim o cem mluvis - samozrejme ne presne, podle Tveho dopisu jsi starsi nez ja. Ja jsem svou lasku nechala nejakych 480 km od sebe a ¨mezi nami jsou ceskorakouske hranice. Nevidam ho neslycham ho, jen obcas s nim prohodim par slov pres icq, nejhorsi kdyz prijel na vikend. Chtela jsem delat statecnou v patek a v sobotu to slo, to jsem se radovala ze je se mnou ale v nedeli nez odjel uz to neslo i par slzicek ukaplo. Na to co pul roku delat mam recepty asi takove co bych delala ja: kurz sebeobrany trva tri mesice - ale zabavis se teda hodne,
vecerni chozeni nekam do restauraci s kamaradkama - prospiva akorat vyplatni pasce cisnika, kdyz se prihlasis na aerobic tak si taky nepokecas, proste nebud doma, a najdi si neco u ceho budes mezi lidmi, pomuze Ti to i lepe zvladnout maminciny zdravotni problemy, budes mezi lidmi a budes si povidat. Metoda, v patek nabrat hromadu knizek a vykutalet se z bytu az v pondeli rani neni spatna, ale kdyz ctes do ctyr do rana tak te pak boli oci, nemluve o destrukci telesne schranky... drzim Ti palce prezij to
Poslala jsem článek jen tak pro pobavení svému přítelovi a dostalo se mi takovéhle reakce
Tak to ti teda zkusim nejak vysvetlit. Nebude to snadny, ale bud si jista, ze z pulky si za to muzou zensky.
Tak s tou lednici:
Zenska ma tendenci zduraznovat, ze ona je ta, ktera doma umi varit, uklizet a chlapek nic poradne neudela. Tak ok. A si teda uklizi a vari. Ale kdyz vari, tak ma samozrejme na starost i lednici. A kdyz ji ma na starost, tak at se teda o ni stara, kdyz se porad tak vytahuje, ze je v domacnosti a v posteli panem. Pak se nemuze divit, ze chlapek vecne zpruzelej takovou vejtahou, kdyz najde v lednici hromadu shnilyho bananu, ze je nastvanej, protoze:
- furt se jen vytahuje a skutek utek
- kdyz uz se o to ma starat, tak at se o to teda poradne stara, jak to tady ma fungovat s nekym tak neschopnym?
- tak ona ji vcera vecer boli hlavinka, je hrozne unavena a zatim ji tu hnijou banany, protoze je lina a neschopna?
- smrdi to
S tim smitkem je to podobny. Az prestanou zensky hystericky nadavat za to, ze se smetou drobky ze stolu nebo vejde v botech do predsine, mozna se dockaji i toho, ze neuvidi chlapka, jak skodolibe ukazuje na smitko, co zapomely na zemi.
Klidne to posli do zena in, at maji zensky taky nazor z druhy strany a porad jen nefnukaji, jaky jsou chudinky, kravy.
Ahojky, vim o cem mluvis - samozrejme ne presne, podle Tveho dopisu jsi starsi nez ja. Ja jsem svou lasku nechala nejakych 480 km od sebe a ¨mezi nami jsou ceskorakouske hranice. Nevidam ho neslycham ho, jen obcas s nim prohodim par slov pres icq, nejhorsi kdyz prijel na vikend. Chtela jsem delat statecnou v patek a v sobotu to slo, to jsem se radovala ze je se mnou ale v nedeli nez odjel uz to neslo i par slzicek ukaplo. Na to co pul roku delat mam recepty asi takove co bych delala ja: kurz sebeobrany trva tri mesice - ale zabavis se teda hodne,
vecerni chozeni nekam do restauraci s kamaradkama - prospiva akorat vyplatni pasce cisnika, kdyz se prihlasis na aerobic tak si taky nepokecas, proste nebud doma, a najdi si neco u ceho budes mezi lidmi, pomuze Ti to i lepe zvladnout maminciny zdravotni problemy, budes mezi lidmi a budes si povidat. Metoda, v patek nabrat hromadu knizek a vykutalet se z bytu az v pondeli rani neni spatna, ale kdyz ctes do ctyr do rana tak te pak boli oci, nemluve o destrukci telesne schranky... drzim Ti palce prezij to
Merylko i holky, díky! Dneska se uvidí, během dne, co s mamkou.
Aluše, neboj, držím
Jsi statečná holka. Vím to. Tak se drž...
Nanervuj se mi fakt povedlo
. Myslela jsem samozřejmě nenervuj 
Aluše, hlavně se nanervuj, neboj a snaž se radovat se svým chapečkem
. Věřím, že tě bolí hlava z práce a nervozity. Uvidíš, že vše bude dobré. Moc držím palečky tobě i autorce článku 
.
Zdělená starost poloviční starost.
Zdělená radost dvojnásobná radost.(Až se vrátí.)
Taky jsem smutná a depkařím, a to je
pryč jen přes týden, půl roku si vůbec nedovedu představit
. Držím 
a hodně 
. 
Také bych tě ráda potěšila a povzbudila,ale to co tě čeká,není nic příjemného,však víš sama i já jsem v podobné situaci,můj muž je řidič kamionu a jezdí po Evropě,tak se vidíme třeba po třech měsících a to jen na pár dní.Není to med,ale dá se to vydržet.Jednou to budeš zvládat lépe a jindy velmi těžko,někdy pomohou přátelé,jindy třeba děti,ikdyž ta naše robátka,už s námi nežijí,dokonce ani nejsou ve stejném městě,také mi pomáhá překonávat smutek náš pes a přiznávám,že těch probulených večerů mám také hodně,ale tak si vždycky říkám,že můj muž,to také nemá lehké a že když to vydrží on,musím to zvládnout i já.Navíc jsme se před rokem a půl přestěhovali do jiného města a tak tady ani nemám s kým promluvit a vypít si kafíčko,ale jedno pravdivé přísloví říká,že co tě nezabije,to tě posílí a tak ti přeji hodně sil,trpělivosti,pokory,pevných nervů a dobrých přátel...
Pul roku utece strasne rychle, hlavne ti preji, aby to dopadlo dobre s maminkou, to je ted asi hlavni. Drzim moc palce.