Na problematiku rodinných vztahů s mužem, řidičem kamiónu, na cestách jsme se ptali paní Marie, která se svým manželem vychovává dvanáctiletého chlapce.
Každé zaměstnání má svá pro a proti. Existují však profese, které kladou na partnerské a rodinné vztahy větší nároky, než jiné. Jednou z nich je profese řidiče kamiónu. Na problematiku rodinných vztahů s mužem na cestách jsme se ptali paní Marie, která se svým manželem vychovává dvanáctiletého chlapce. Muž paní Marie nikdy neví, kdy bude muset na dlouhé dny svoji rodinu opustit. Za volantem kamionu pak s rozmanitým zbožím za zády křižuje Evropou. Přesto si paní Marie na práci svého muže nestěžuje. Naopak je přesvědčena, že pro každé šťastné manželství je spokojenost muže v jeho zaměstnání zcela zásadní.
V čem se rodinný život s mužem na cestách významně liší od života „běžných“ rodin? Přináší to nějaké větší komplikace v rodinných vztazích?
Takový rodinný život se liší hlavně tím, že partner chybí při řešení všedních problémů, které zvládají obvykle oba rodiče. Samozřejmě dětem občas také chybí mužský element. Má to ovšem své výhody. Na návrat manžela z cest se všichni vždy těšíme natolik, že běžné starosti a malicherné konflikty jdou stranou. Manželství tak neotupí a partnerství si více užíváme, protože společné chvíle jsou tak trochu výjimečné.
Musíte vymýšlet zvláštní strategie soužití? Komplikují manželovy pracovní cesty významně vaše rodinné plánování?
S životem za volantem souvisí hlavně potíže při plánování dovolené, výletů, ale také s běžnými návštěvami lékařů. Někdy musíme klasické situace řešit například sobotním objednáním k zubaři nebo přesunutím Štědrého večera. Na druhou stranu si myslím, že jsem tak více emancipovaná. Občas se ze mě prostě musí stát „mámotáta“, dispečer, opravář a údržbář v jedné osobě. Rozhodně ale platí, že rodinné plánování jde často stranou. Někdy o něm nemůže být ani řeč.
Jak jste se doma vyrovnávali s tím, že Váš muž odjíždí pravidelně na pracovní cesty?
No, pravidelně... Problém s mužem za volantem je ten, že pravidelně znamená vlastně kdykoliv. A to je uznávám občas „hra nervů“. Ze začátku kluk odjezd otce oplakával, ale na vše jsme si zvykli. Já jako manželka musím přijmout fakt, že si manžel nepamatuje, do které třídy dítko chodí a s bídou trefí do jeho školy (smích). Ale s naším smyslem pro humor se tomu často spíše zasmějeme.
Jak vnímají častou nepřítomnost Vašeho manžela děti? Musely si na ni dlouho zvykat?
Cestování manžela přispělo k tomu, že je pro dítě více kamarádem, ale bohužel ve výchově dítěte nelze říct „počkej, až se vrátí táta“. Chlapec si zvykl poměrně rychle, také proto, že se těší na „náplasti“ v podobě čokolády, hračky nebo hry, které po návratu manžela dostane. Horší je to v situacích, kdy je například dítě nemocné a manžel musí odjet. Práce řidiče holt není jednoduchá, ale manžel jí má rád a pracovně spokojený manžel, je prostě dobrý manžel. Být řidičem je diagnóza - své domovy na kolech považují za své druhé domovy a někteří se do svých kamiónů dokonce i přezouvají. Výhled do zdobených a „zdomácnělých“ kabin řidičů je toho důkazem.
Jak byste popsala typického řidiče kamiónu?
Řekla bych, že řidiči kamiónů jsou tak trochu nad věcí a nic je nerozhází. Asi tak působí ten stres na silnicích. Musíte se naučit se s ním nějak vyrovnat. Taky vidím, že řidiči kamiónů často drží pří sobě. Když se někomu stane nehoda, najednou neexistuje nic jiného a hned si pomáhají. To platí často také o jejich chování k ostatním řidičům. Všichni si často všímáme jen toho, když se předjíždějí dva kamiony, ale má zkušenost i zkušenost známých mi říká, že právě řidiči kamiónů člověku často podají na silnicích pomocnou ruku. Také mají výborný orientační smysl, který považuji jako žena za osmý div světa (smích).
Když je muž na cestách, ženy někdy žárlí. Máte podobný problém?
Podmínkou fungujícího vztahu „na dálku“ je naprostá důvěra. S tou s manželem nemáme problém. Představy o řidičích jsou často romantické a zkreslené. Z vyprávění manžela vím, že to nejsou žádné výlety do zajímavých končin. Člověk vidí jen hranice, sklady a dálnice. Na parkovištích je sice různý „materiál k žárlení“, ale jsem si jistá, že největší slastí je pro něj stejně zalézt si doma do vlastní postele, která se nehoupe, když zafouká vítr.
Do kterých destinací jezdí vlastně Váš manžel nejčastěji a s čím?
Manžel pracuje pro velkou mezinárodní logistickou firmu Raben Group, se kterou jezdí po celé Evropě. Myslím si, že zboží, které rozváží, se dost liší. Vím jen, že jednou vezl trvanlivé potraviny z Holandska.
Nový komentář
Komentáře
Jezdím už 18 let a za tu dobu jsem vystřídal několik zaměstnavatelů. Většinou jsem odcházel ze stejného důvodu, kterým byla opožděná výplata nebo tlačení na nedodržování přestávek. Jelikož se nechci dostat do problémů, tak jsem pořád měnil a hledal zaměstnavatele, kde by to fungovalo normálně. Začal jsem jezdit u firmy https://vchd.cz/kariera/ridic-c%2Be-frigo-z-kladna/ , kde mám pravidelně každý měsíc 15. výplatu, která rozhodně není malá
step1 — #14 Můj manžel jezdil také na montáže a zrovna v době, kdy se nám narodilo první dítě. Bylo mi často hodně smutno, ale vydržet se to dalo, jiná možnost tehdy nebyla.
Je to náročné povolání. Zvlášť pro manželství, není dobré se odcizit od partnerky.
Určitě to není žádný med, ale pevný vztah to vydrží a možná i utuží.
Když manžel kdysi spoluzakládal pobočku jedné zahraniční firmy u nás a jezdil často po republice i do zahraničí, byly naše děti relativně malé. Ale naštěstí nebyly tak malé, abych to s nimi sama nezvládla.
Vím, že to nejvíc mrzelo jeho, že se nemůže dětem 100% věnovat, jak byl do té doby zvyklý.
Ale už tehdy začínaly mobily, takže jsme byli pravidelně ve spojení...
víkendové manželství nejdéle vydrží
Řidiči kamionů jsou děsní chudáci.
Je to náročné povolání,já bych si na takový život bez manžela těžko zvykala.Švagr jezdí 14 dní a pak je víkend doma,to není žádný život.
Trefa:kazde zamestnani ma svoje pro a proti.prace ridicu je namahava.na silnicich stravi hodne casu.trpi stim rodina ze jsou sami doma.ale penize jsou potreba.nekdo to delat musi.
mám muže raději doma,sice dělá na směny,ale denně jsme spolu,už jsme takoví závisláci
mojí kámošce fungovalo manželství s kamioňákem do té doby, než přestal její manžel s kamionem jezdit a byl doma každý den
Nechtěla bych, aby manžel měl takové
povolání, naštěstí se toho už bát nemusím jsme v důchodu.
Manžel sice nejezdil autem, ale jezdil na montáže. Domů jezdil na sobotu, neděli, někdy jednou za 14 dnů. Tenkrát jsem ho chtěla mít doma. Dnes bych ho ráda někam vyslala, ale už není ta možnost.
ja to mam tak trochu podobne muz je od rana az do vecera v praci vcetne vikendu kdyz dojde domu drive tak v 18 hodin je svatek jinak chodi mnohem pozdeji aj ma problem si vzit dovolenou ,kdyz jede pro me do nemocnice tak zas mu volaji kde je ze ho potrebuji v praci
To znám , syn tak jezdí, děti rostou a moc si jich neužije.
Takhle podobně žila moje sestra. Její můž jezdil ne s kamionem, ale s náklaďákem. Celé dny na cestách. Býval ale doma každý týden tak jeden, dva dny. Všechno bylo na sestře. Někdy to měla dost těžký, ale přežili to ve zdraví. Když už děti byly velké - na střední škole, tak se najednou švagr rozhodl, že takhle už ne a našel si zaměstnání s pravidelnou pracovní dobou. No a tehdy jim problémy začaly. Sestra byla zvyklá si dělat všechno po svém a najednou měla za zády manžela, který jí do všeho krafal
Ale taky to nakonec ustáli.
Já mám chlapa doma pořád. Potřebovala bych ho taky občas někam poslat
pomalu u nás začíná ponorka.
Docela by mě zajímalo, jak vypadá to manželství pak, až chlap přestane jezdit a mají spolu být v jedné domácnosti den co den.
Nemám na to, mít chlapa někde na cestách. Přítel to ví, že bych s ním nežila, kdyby začal jezdit dálkové..
Nezávidím. Takhle bych žít nechtěla. Neumím si představit mít manžela a zároveň nemít, bo furt není doma.
Také mám doma kamioňáka,který přesedlala z autobusu na kamion a nyní jezdí s nadměrnými náklady.
Je to náročné povolání,ale zase je pravda,že se nemáme čas ani pohádat,společné chvíle jsou příliš vzácné.
Vychovala jsem sama obě děti,manžel jezdí 18 let.
Asi je to náročné pro obě strany, ale pro tu doma možná trochu víc.