Domácí vzdělávání není u nás ani ve světě žádnou novinkou. Naopak, jsou s ním mnohasetleté zkušenosti. Třeba v židovských rodinách bývalo vzdělávání rodiči zvykem, ba povinností. Tato tradice nebyla nikdy přerušena například v Anglii, v USA nebo v některých evropských zemích. Možnost učit děti doma existuje dokonce v Rusku.
U nás domácí vzdělávání ukončili nacisté a komunisté jej pochopitelně neobnovili.
O informace o domácím vzdělávání jsem poprosila paní Lucii Cekotovou, která učila doma své dvě děti. Pokud si chcete přečíst, jak probíhalo domácí vyučování v této rodině, klikněte si na článek TADY
Rodiče, kteří se rozhodnou pro domácí vzdělávání, můžou se rozhodnou pro jeden ze tří vzdělávacích programů. Národní škola, Obecná škola nebo Základní škola. Ke všem existuje příručka, kde je uvedena rámcová náplň učiva v jednotlivých ročnících.
Paní Lucie: "V naší škole to bývalo tak, že rodiče se mohli vybrat kterýkoliv z programů a podle něj si pak zpracovali plán na školní rok a dali ho schválit škole. Rodiče pak věděli, kolik toho má dítě zvládnout v daném ročníku. Navíc je rodina neustále v kontaktu s kmenovou školou, kam chodí minimálně dvakrát do roka na hodnocení."
Co se týká vzdělání rodičů, vysoká škola není nutností. Není potřeba ani žádné zvláštní samostudium, ale je pochopitelně dobré, pokud se rodič průběžně zajímá o nejrůznější psychologickou a pedagogickou literaturu.
Pokud by u nás existovala možnost domácího vzdělávání i na druhém stupni, potom by pro mnoho rodičů byla výuka pravděpodobně náročnější, ale ne nemožná. Museli by se na vyučování více připravovat, více věcí by si museli "osvěžit". Což přiznává většina rodičů, kteří své děti doma učí.
Navíc, zahraniční výzkumy dokazují, že i rodiče s nižším vzděláním, dovedou své dítě k výsledkům nad průměrem své populace.
Jak probíhá "jiné" vyučování doma?
Výhodou domácího vzdělávání je to, že můžete vyučování přizpůsobit individuálním potřebám a tempu vašeho dítě.
Je potřeba si také uvědomit, že dítě se ve škole naučí spoustu poznatků, kterým třeba ani dostatečně nerozumí nebo neví, k čemu jsou dobré. Oproti tomu při domácím vzděláváním se všechno učí na praktických a všedních věcech, všechny nové poznatky jsou ihned zasazeny do normálního života. Navíc největší část výuky probíhá takovou formou, která je pro děti vlastně zábavou.
Konkrétní příklady nám uvedla paní Lucie: "Například dělení jsme se učili na lentilkách. Jsou barevné, dost malé na to, aby se jich dalo napočítat třeba 50, ale ne zase tak malé, aby nebyly vidět. A za početní úspěchy pak mohla okamžitě následovat sladká odměna.
U dětí byla taky velice oblíbená vlastivěda, při které jsme používali pohledy z míst, které jsme osobně navštívili, protože jsme po republice cestovali docela hodně.
Na matematiku dětem tatínek vytvořil programy do počítače, což bylo výhodné třeba v době, kdy jsem potřebovala jedno dítě zabavit a druhé naučit něco jiného.
Vycházky po přírodě můžou zkombinovat několik předmětů. Přírodopisem samozřejmě počínaje, přes počítání zpaměti, procvičování angličtiny při pojmenovávání barev u projíždějících aut, na louce si dáme tělocvik, pojmenujeme okolní kopce a povíme si, do které země bychom se dostali, kdybychom jeli na východ, západ, sever nebo jih."
To je další z výhod domácího vyučování, že při jedné činnosti se dá procvičovat více předmětů.
Nevýhody domácího vyučování
Pokud máte doma více dětí, je domácí vyučování náročné na organizaci. Může se stát, že musíte vyučovat dva školáky různého věku a k tomu se starat o mladší předškolní dítě. Je proto potřeba důkladně využít čas a také mít všechno velice dobře naplánované.
Další obrovskou nevýhodou je finanční zatížení rodiny. Tím, že jeden rodič zůstane doma, odpadá jeden příjem. Na děti sice rodina dostává příspěvek na učební pomůcky, ten ale zdaleka nepokryje všechny náklady s domácí školou spojené.
Někteří odpůrci domácího vyučování také upozorňují na nebezpečí izolace dítěte od kolektivu. Pokud ale dítě navštěvuje nejrůznější kroužky a chodí si hrát ven s kamarády, tato izolace mu nehrozí.
Jak je to v jiných státech
Francie - vzdělávání je povinné pro děti od 6 do 16 let. Může být uskutečňováno ve veřejných nebo nezávislých školách, v rodině či osobou, kterou rodina vybere.
Velká Británie - rodiče musí zajistit každému dítěti ve věku povinného vzdělávání účinné vzdělání podle jeho věku, schopností a nadání - buď pravidelnou docházkou do školy nebo jinak.
Irsko - rodiče jsou svobodní v poskytování vzdělání svým dětem, ve svých domovech či soukromých školách či ve školách uznaných nebo zřízených státem.
Co na domácí vzdělávání říka PhDr. Václav Mertin (Psychologie Dnes)?
"Vzdělávací výsledky doma vzdělávaných dětí se opakovaně jeví jako lepší nebo přinejmenším srovnatelné s dětmi vzdělávanými ve škole. Jedna okolnost je zcela jasná. Rodiče vytvářejí dítěti mnohem příznivější podmínky, než může vytvořit škola. Pedagogická psychologie ukazuje, že v menší skupině jsou vzdělávací výsledky lepší. Optimální velikost skupiny jsou 2–3 žáci, u skupiny nad šest žáků výkonnost výrazněji klesá." (celé znění zajímavého psychologického rozboru domácího vzdělávání si můžete přečíst tady)
Co na domácí vzdělávání říká psycholožka Jitka Jeklová?
"Osobně se na domácí vzdělávání dívám jako na jednu variantu vzdělávání vůbec. Domnívám se, že jeho kvalita je závislá na domácím učiteli, tedy rodiči, a na podmínkách, které rodič ke vzdělávání svých dětí vytvoří.
Co se týká dětského kolektivu, ten je pro všechny děti velmi důležitý a je tedy nutné, aby dítě mělo možnost do některého docházet, např. formou kroužků či nepovinného jazyka apod. Pokud tomu tak je, dítě se pak snadněji zařadí do běžného kolektivu svých spolužáků. Ani při domácím vzdělávání nesmí být dítě od svých vrstevníků izolováno.
I rodiče, kteří nemají vysokoškolské vzdělání, by měli být schopni zvládnout "nástrahy" základní školy. Podle mě je mnohem důležitější schopnost předat své poznatky dítěti, dokázat ho zaujmout
Domácí vzdělávání na internetu
Učíme se doma jsou stránky, kde najdete hodně zkušeností doma učících rodičů, také praktické náměty pro domácí vyučování.
Asociace pro domácí vzdělávání sdružuje rodiče doma vzdělávaných dětí, pracovníky kmenových škol a příznivce domácího vzdělávání. Hájí jejich zájmy a je také partnerem MŠMT při dalším vyjednávání o budoucnosti domácích škol.
Rozvaha o socializaci , kterou napsala jedna z maminek učících doma. Určitě stojí za to si ji přečíst.
Děkuji paní Cekotové a paní Jeklové za jejich pomoc při sestavování článku.
Nový komentář
Komentáře
MaMa: děkuju za nové informace
článek je napsaný už od září, takže se v něm bohužel změna která letos proběhla neobjevila
Takže ještě jednou díky
Jenom malá připomínka:
1. domácí vzdělávání už neprobíhá formou pokusného ověřování, od 1. ledna platí nový školský zákon, který má individuální vzdělávání zakotveno přímo v sobě (par. 41) - žádné 4 školy v republice, každá škola, resp. její ředitel - může povolit rodičům, kteří o to mají zájem a splní určité podmínky dané také tímto zákonem, aby své děti vyučovali doma. Chce to jenom chtít ...
2. pokud je mi známo, nedostávali rodiče vzdělávající své děti doma žádný příspěvek na pomůcky a ani v novém zákoně toto není zakotveno. Příspěvek na dítě jde tak jako u všech ostatních školou vzdělávaných dětí do školy, kde je dítě hlášeno (do prosince 4, teď teoreticky libovolná). Takže ze strany rodičů je tato činnost na čistě dobrovolnické bázi. Jezdili jsme na přezkoušení nejdříve 400 a pak jenom 135 km samozřejmě na vlastní náklady, naše kmenová škola si dokonce požádala o příspěvek na vyučovaného žáka od městského úřadu v našem bydlišti (jak se to běžně dělá u spádových škol), úředníci naštěstí měli rozum a nedali ani kačku.
Domácí vzdělávání dětí v žádném případě není zábava a "výdělečná činnost", je to pouze a jenom úžasná možnost pro rodiče, kteří CHTĚJÍ A MAJÍ ZÁJEM se svým dětem věnovat a doposud tuto možnost neměli. Vím o čem píšu, od začátku experimentu jsem byla do něho zapojená. Nejdříve jsem učila své dvě starší děti (dceru jeden rok v páté třídě, syna tři roky od třetí třídy) a teď mně dorostl "domácí" prvák, takže si užívám dál. A díky novému zákonu jsme se byli přezkoušet v naší kmenové škole včera odpoledne pěšky a v pohodě...
Jenom malá připomínka:
1. domácí vzdělávání už neprobíhá formou pokusného ověřování, od 1. ledna platí nový školský zákon, který má individuální vzdělávání zakotveno přímo v sobě (par. 41) - žádné 4 školy v republice, každá škola, resp. její ředitel - může povolit rodičům, kteří o to mají zájem a splní určité podmínky dané také tímto zákonem, aby své děti vyučovali doma. Chce to jenom chtít ...
2. pokud je mi známo, nedostávali rodiče vzdělávající své děti doma žádný příspěvek na pomůcky a ani v novém zákoně toto není zakotveno. Příspěvek na dítě jde tak jako u všech ostatních školou vzdělávaných dětí do školy, kde je dítě hlášeno (do prosince 4, teď teoreticky libovolná). Takže ze strany rodičů je tato činnost na čistě dobrovolnické bázi. Jezdili jsme na přezkoušení nejdříve 400 a pak jenom 135 km samozřejmě na vlastní náklady, naše kmenová škola si dokonce požádala o příspěvek na vyučovaného žáka od městského úřadu v našem bydlišti (jak se to běžně dělá u spádových škol), úředníci naštěstí měli rozum a nedali ani kačku.
Domácí vzdělávání dětí v žádném případě není zábava a "výdělečná činnost", je to pouze a jenom úžasná možnost pro rodiče, kteří CHTĚJÍ A MAJÍ ZÁJEM se svým dětem věnovat a doposud tuto možnost neměli. Vím o čem píšu, od začátku experimentu jsem byla do něho zapojená. Nejdříve jsem učila své dvě starší děti (dceru jeden rok v páté třídě, syna tři roky od třetí třídy) a teď mně dorostl "domácí" prvák, takže si užívám dál. A díky novému zákonu jsme se byli přezkoušet v naší kmenové škole včera odpoledne pěšky a v pohodě...
Vivian: ještě jedno město máme blíž, cca deset kilometrů a tam se teď hooodně vyšvihla jedna škola. Mají bezvadné učitele, hlavně na prvním stupni a snad tam bude kamarádka dávat děti. Tak uvidíme, jak se to vyvine....
Vivian: ono se na vesnici těžko vybírá. Zase se mi nechce prvňáčka posílat samotného 16 km do města
. A právě to říkám, že domácí škola není pro každého, že každý si na ni netroufne. A to je v pořádku
A to chce rozumné rodiče.
PS: myslím, že kolektiv dětí je vpodstatě všude stejný. Jak ve škole, tak v kroužku, ve skautu, ve fotbale... Podstatné je to dítě neizolovat od jakéhokoliv kolektivu
sunnynka: tak pro takový případ já bych asi věnovala velkou pozornost výběru dobré školy. Jestli to teda vůbec jde. Zjistit si, jak se tam učí, jací tam jsou učitelé... abych pak po večerech nemusela dítěti vykládat a vysvětlovat látku místo učitelů. To je opravdu škola na nic...
Mám dojem, že na to člověk musí mít kromě vzdělání a dalších kvalit taky vnitřní disciplínu a řád. Aby se od dětiček nenechal ukecat, že třeba nezačnou v osm ale v devět, že skončí dřív, že půjdou místo matematiky na procházku a doženou to "potom"... a tak. Aspoň tak si to představuju. To by byl průšvih. A vím, co to je, když člověk pracuje doma. Jak se musí v deset ráno přemlouvat, aby se vyhrabal z postele
, jak se musí nutit do práce, když je venku hezky
... no prostě to chce tu disciplínu, jak jsem psala. A představuju si, že to je s učením doma podobné jako s prací doma... chce to řád. Stanovit si řád (školní řád
) a neslevit.
Aspoň je to můj osobní pocit...
Protože já bych si na domácí školu asi netroufla
Taky si myslím, že školní kolektiv dítěti těžko nahradí nějaké kroužky
Fiona: hmmm....tak to je slovo do pranice
Ředitel je tady slušnej asi rok. Když by vyházel všechny učitele, kteří jsou na naší škole k ničemu, tak by tam s ním zůstaly asi tři učitelky z prvního stupně
A co by podle tebě měl pak dělat? Myslíš, že KVALITNÍ učitelé se ženou na základku ve vesničce s tisíci obyvateli?
S jedním z těchhle učitelů už se to fakt nedalo vydržet, ze školy dostal výpověď a jeho předměty matematika/fyzika potom učil kdo měl zrovna volno. Učitelka z druhé třídy, učitelka s aprobací čj/dějepis...atd. Takže to asi taky není řešení...
kubikm: kdy jsi byla ve Vietnamu? (nezname se?) Take jsem tam byla a ucila jsem se jen doma. Melo to spoustu dobrych stranek, ale chybeli ti kamaradi...
Fiona: myslím, že její děti jsou nadané tak průměrně. Žádní premianti, ale blbí taky nejsou. Já jsem taky nepotřebovala rodiče, aby mi se školou pomáhali, ale teď tohle dělá v mém okolí dost rodičů
petruška: buď klidná, mnohdy se to opravdu nezlepšilo
...a když vidím maminky jako je moje sousedka, která má tři děti (druhá, čtvrtá a šestá třída), které stráví s dětmi PO ŠKOLE několik hodin nad úkoly a nad tím, aby jim vysvětlily co ve škole nedokázali učitelé....
Já osobně tedy na základní školu v dobrém nevzpomínám a dodnes mohu tvrdit, že všechny skutečně užitečné znalosti, ale hlavně užitečný přístup k získávání a zpracování informací mi dal můj táta, ač pouze vyučený truhlář, ale sečtělý a logicky přemýšlející. Ze školy jsem si užitečného neodnesla nic, co už bych dávno před tím nevěděla nebo někde sama nevyčetla.
Nebránila bych nikomu, pokud chce své děti učit doma. Závěrečné kontrolní přezkoušení na konci každé třídy bohatě stačí.
A co se přínosného dětského kolektivu týče, to je hlavně drsná škola přežití v džungli
pajda: Jak jsou sestavené zkoušky, bohužel nevím, ale znám učitelku, která téhle formě vzdělávání moc nakloněna nebyla a jakožto jediná kompetentní osoba byla svou školou určena jako zkoušející dětí vzdělávaných doma. Vzala domácí vzdělávání na milost a jak mi říkala, zatím nemá s žádným takovým dítětem negativní zkušenosti, a to ani po zařazení do třídy ve vyšších ročnících
mamča: a tvrzení, že "cizí člověk má zpravidla větší autoritu" mi taky přijde
Pro mě byli rodiče vždycky větší autoritou než kterýkoliv učitel a doufám, že moje děti to budou mít stejné....jaké si to uděláš....
mamča: no a o tom to je, nikdo nikoho nenutí, aby kvůli výuce svých dětí opustil svou práci. Je to pro rodiče, kteří tohle CHTĚJÍ udělat.....a o těch "studovaných odbornících" bych se na mnoha školách hádala
Když vidím CO učí na škole, kam moje dítě spadá, tak se mi chce
Tuhle formu výuky nezatracuji, ale viděla bych její přínos spíš u dětí s nějakými vývojovými vadami, pro které nemohou být zařazeny do běžného kolektivu. Vlastní děti bych učit nechtěla. Cizí člověk má zpravidla větší autoritu, a proč bych kvůli výuce měla opustit svůj život a profesi, když existují studovaní odborníci, kteří tuhle "robotu" dokážou odvést v nesrovnatelně vyšší kvalitě ?
Jinak „turistiku“ po různých školách jsem také absolvovala, a mrzí mě, že nemám vlastně žádné „kamarády ze základky“. Je rozdíl, jestli v nějakém kolektivu strávíte rok, nebo devět let.
Já si myslím, že učit děti doma zvládne spíše méně rodičů, než více a že to chce fakt tomu věnovat strašně moc. Ale to je nakonec správné, protože jinak bychom všichni učili doma a musely by se zavřít školy
Já bych musela toho našeho spratečka ubít!
Ne, fakt...na tohle teda nervy nemám.
Žábina: pokud si ty vazby nevytvoříš ve škole, vytvoříš si je třeba s kamarády z kroužku, z ulice...
na tohle bych si tedy netroufla...a i když je mi jasné, že dítě které chodí na kroužky apod. není úplně izolované od kolektivu, školní kolektiv mu to prostě nenahradí
...vazby, které se vytvoří ve škole, přetrvávají mnohdy po celý život...já kamarádím s mojí spolužačkou ze základní školy a nejvíc se nasmějeme právě tomu, když na školní léta vzpomínáme...