Domácí vzdělávání není u nás ani ve světě žádnou novinkou. Naopak, jsou s ním mnohasetleté zkušenosti. Třeba v židovských rodinách bývalo vzdělávání rodiči zvykem, ba povinností. Tato tradice nebyla nikdy přerušena například v Anglii, v USA nebo v některých evropských zemích. Možnost učit děti doma existuje dokonce v Rusku.
U nás domácí vzdělávání ukončili nacisté a komunisté jej pochopitelně neobnovili.

V současné době nemá domácí vzdělávání v našem právním řádu pevné legislativní ukotvení. Jeho oficiální statut zní: "pokusné ověřování odlišné organizační formy základního vzdělávání - tzv. domácího vzdělávání". Pokusné ověřování domácího vzdělávání bylo zavedeno na dvou školách v Praze, jedné škole v Liberci a Ostravě. Je časově omezené a poté by mělo být upraveno školským zákonem. Podle posledních informací by měl být nový školský zákon v brzké době schválen a to včetně legalizace domácího vzdělání na prvním stupni základní školy.
O informace o domácím vzdělávání jsem poprosila paní Lucii Cekotovou, která učila doma své dvě děti. Pokud si chcete přečíst, jak probíhalo domácí vyučování v této rodině, klikněte si na článek TADY

Rodiče, kteří se rozhodnou pro domácí vzdělávání, můžou se rozhodnou pro jeden ze tří vzdělávacích programů. Národní škola, Obecná škola nebo Základní škola. Ke všem existuje příručka, kde je uvedena rámcová náplň učiva v jednotlivých ročnících.  
Paní Lucie: "V naší škole to bývalo tak, že rodiče se mohli vybrat kterýkoliv z programů a podle něj si pak zpracovali plán na školní rok a dali ho schválit škole. Rodiče pak věděli, kolik toho má dítě zvládnout v daném ročníku. Navíc je rodina neustále v kontaktu s kmenovou školou, kam chodí minimálně dvakrát do roka na hodnocení."

Co se týká vzdělání rodičů, vysoká škola není nutností. Není potřeba ani žádné zvláštní samostudium, ale je pochopitelně dobré, pokud se rodič průběžně zajímá o nejrůznější psychologickou a pedagogickou literaturu.
Pokud by u nás existovala možnost domácího vzdělávání i na druhém stupni, potom by pro mnoho rodičů byla výuka pravděpodobně náročnější, ale ne nemožná. Museli by se na vyučování více připravovat, více věcí by si museli "osvěžit". Což přiznává většina rodičů, kteří své děti doma učí.
Navíc, zahraniční výzkumy dokazují, že i rodiče s nižším vzděláním, dovedou své dítě k výsledkům nad průměrem své populace.

Jak probíhá "jiné" vyučování doma?
Výhodou domácího vzdělávání je to, že můžete vyučování přizpůsobit individuálním potřebám a tempu vašeho dítě.
Je potřeba si také uvědomit, že dítě se ve škole naučí spoustu poznatků, kterým třeba ani dostatečně nerozumí nebo neví, k čemu jsou dobré. Oproti tomu při domácím vzděláváním se všechno učí na praktických a všedních věcech, všechny nové poznatky jsou ihned zasazeny do normálního života. Navíc největší část výuky probíhá takovou formou, která je pro děti vlastně zábavou.

Konkrétní příklady nám uvedla paní Lucie: "Například dělení jsme se učili na lentilkách. Jsou barevné, dost malé na to, aby se jich dalo napočítat třeba 50, ale ne zase tak malé, aby nebyly vidět. A za početní úspěchy pak mohla okamžitě následovat sladká odměna.
U dětí byla taky velice oblíbená vlastivěda, při které jsme používali pohledy z míst, které jsme osobně navštívili, protože jsme po republice cestovali docela hodně.
Na matematiku dětem tatínek vytvořil programy do počítače, což bylo výhodné třeba v době, kdy jsem potřebovala jedno dítě zabavit a druhé naučit něco jiného.

Vycházky po přírodě můžou zkombinovat několik předmětů. Přírodopisem samozřejmě počínaje, přes počítání zpaměti, procvičování angličtiny při pojmenovávání barev u projíždějících aut, na louce si dáme tělocvik, pojmenujeme okolní kopce a povíme si, do které země bychom se dostali, kdybychom jeli na východ, západ, sever nebo jih."

To je další z výhod domácího vyučování, že při jedné činnosti se dá procvičovat více předmětů.

Nevýhody domácího vyučování
Pokud máte doma více dětí, je domácí vyučování náročné na organizaci. Může se stát, že musíte vyučovat dva školáky různého věku a k tomu se starat o mladší předškolní dítě. Je proto potřeba důkladně využít čas a také mít všechno velice dobře naplánované.

Další obrovskou nevýhodou je finanční zatížení rodiny. Tím, že jeden rodič zůstane doma, odpadá jeden příjem. Na děti sice rodina dostává příspěvek na učební pomůcky, ten ale zdaleka nepokryje všechny náklady s domácí školou spojené.

Někteří odpůrci domácího vyučování také upozorňují na nebezpečí izolace dítěte od kolektivu. Pokud ale dítě navštěvuje nejrůznější kroužky a chodí si hrát ven s kamarády, tato izolace mu nehrozí.

Jak je to v jiných státech
Francie
- vzdělávání je povinné pro děti od 6 do 16 let. Může být uskutečňováno ve veřejných nebo nezávislých školách, v rodině či osobou, kterou rodina vybere.
Velká Británie - rodiče musí zajistit každému dítěti ve věku povinného vzdělávání účinné vzdělání podle jeho věku, schopností a nadání - buď pravidelnou docházkou do školy nebo jinak.
Irsko - rodiče jsou svobodní v poskytování vzdělání svým dětem, ve svých domovech či soukromých školách či ve školách uznaných nebo zřízených státem.

Co na domácí vzdělávání říka PhDr. Václav Mertin (Psychologie Dnes)?
"Vzdělávací výsledky doma vzdělávaných dětí se opakovaně jeví jako lepší nebo přinejmenším srovnatelné s dětmi vzdělávanými ve škole. Jedna okolnost je zcela jasná. Rodiče vytvářejí dítěti mnohem příznivější podmínky, než může vytvořit škola. Pedagogická psychologie ukazuje, že v menší skupině jsou vzdělávací výsledky lepší. Optimální velikost skupiny jsou 2–3 žáci, u skupiny nad šest žáků výkonnost výrazněji klesá." (celé znění zajímavého psychologického rozboru domácího vzdělávání si můžete přečíst tady)

Co na domácí vzdělávání říká psycholožka Jitka Jeklová?
"Osobně se na domácí vzdělávání dívám jako na jednu variantu vzdělávání vůbec. Domnívám se, že jeho kvalita je závislá na domácím učiteli, tedy rodiči, a na podmínkách, které rodič ke vzdělávání svých dětí vytvoří.
Co se týká dětského kolektivu, ten je pro všechny děti velmi důležitý a je tedy nutné, aby dítě mělo možnost do některého docházet, např. formou kroužků či nepovinného jazyka apod. Pokud tomu tak je, dítě se pak snadněji zařadí do běžného kolektivu svých spolužáků. Ani při domácím vzdělávání nesmí být dítě od svých vrstevníků izolováno.

I rodiče, kteří nemají vysokoškolské vzdělání, by měli být schopni zvládnout "nástrahy" základní školy. Podle mě je mnohem důležitější schopnost předat své poznatky dítěti, dokázat ho zaujmout a motivovat k učení. Zároveň je nezbytné stanovit a dodržovat přesná pravidla společného učení se. Musí být jasně dáno, která denní doba je věnována učení, musí být vytvořen dostatečný prostor pro zvládnutí celého učiva i pro jeho opakování a
ověřování."

Domácí vzdělávání na internetu
Učíme se doma jsou stránky, kde najdete hodně zkušeností doma učících rodičů, také praktické náměty pro domácí vyučování.
Asociace pro domácí vzdělávání sdružuje rodiče doma vzdělávaných dětí, pracovníky kmenových škol a příznivce domácího vzdělávání. Hájí jejich zájmy a je také partnerem MŠMT při dalším vyjednávání o budoucnosti domácích škol.
Rozvaha o socializaci , kterou napsala jedna z maminek učících doma. Určitě stojí za to si ji přečíst.

Děkuji paní Cekotové a paní Jeklové za jejich pomoc při sestavování článku.