Vlastní domácnost – sen každé dívky, protože si to doma bude moct zařídit po svém a na dobré rady s klidem může říkat: "Děkuji pěkně…"
Domácnost je ovšem radostnější sdílet s někým blízkým, kdo nám dá večer pusu na dobrou noc a ráno nás jemně vzbudí s pozváním k prostřenému stolu s křupavými rohlíky. Jenže život je i o něčem jiném, a tak je čas od času nutné zajistit takové nezbytnosti, jako jsou nákupy, čistírna, nájem, sem tam si i povyrazit…
„Než jsme se s Pavlem sestěhovali, chtěla jsem mít jasno, jak to bude s financováním chodu teď už společné domácnosti. Dohodli jsme se, že on bude platit nájem i inkaso a já nákupy a služby typu čistírna. Zatím nám to tak vyhovuje,“ říká rehabilitační sestra Marie.
Dnes už asi nikdo nedává peníze po výplatě do obálek, aby měl určitě na nájem či elektřinu. Se zasíláním peněz na účet se tento způsob z dob našich maminek už jaksi nenosí.
„Věděla jsem, že až se jednou vdám, chci svobodu ohledně nakládání s vlastními financemi. Žádné obálkování, žádné stojky – první způsob mi přišel strašně „šetřivý“ a druhý zase nedůstojný,“ podotýká na téma financování společné domácnosti Jitka, učitelka v mateřské škole s výukou cizích jazyků. Tato mladá žena měla štěstí, našla si partnera, který to viděl stejně – o společné náklady na chod domácnosti se dělí rovným dílem a to, co zbude, je každého soukromá věc, na co své vydělané peníze použije.
Existuje jistě mnoho způsobů, jak se podílet na nákladech za chod domácnosti, výdajů na dovolené, vybavení bytu či návštěvy kina.
Jeden ne tak obvyklý nám odhalila Monika, šestadvacetiletá úřednice, která žije se současným partnerem 2 roky: „Někdy mám pocit, že se už z toho věčného přepočítávání zblázním, ale Vaška to baví. Navrhl, spíš zavedl systém, kdy si každý z nás schovává účtenky, za co zaplatil, a na konci měsíce to Vašek zúčtuje a řekne, kolik kdo komu co proplatí,“ a pokračuje mírně unaveným hlasem, „ mám pocit, že nežiju s člověkem, ale s kasou…. Jakmile utratím za něco společného víc, než je podle jeho představ nutné, vyčítá mi, proč tolik utrácím, ale když zakoupil DVD, sice ne drahé, o které jsem ani nestála a dovolila jsem si to poznamenat, tak mi řekl, že to kupoval stejně kvůli mně, tak co se durdím…“
Máte nějaký zaručený návod, jak zachovat mír na kolbišti zvaném financování domácnosti? Jaký způsob jste zvolili u Vás doma?
Nový komentář
Komentáře
*Kotě*: my to teda máme s těmi účty dost podobně jako vy, akorát nemáme ten třetí, to by mi přišlo pro nás zbytečné...
Splátky úvěru a ostatní pravidelné výdaje (účty za vodu apod.) platí Jirka, a já mu pak pošlu polovinu. V placení nákupů se střídáme a platíme obvykle zhruba každý polovinu, stejně jako když se kupuje nebo platí cokoli jiného společného. Máme skoro stejné příjmy, takže dělit se o výdaje napůl mi přijde optimální.
Jinak se zbytkem peněz si každý nakládáme podle svého, nikdo se nemusí nikoho "dovolovat", zda si smí či nesmí něco koupit, ale když si někdo kupuje nějakou dražší věc, tak to s tím druhým probere. Ale ne že by se ptal, jestli si to může dovolit, jako spíš že se s ním poradí...
Suzanne: Fiona: nejde o zřízení účtu, podnikatel nemusí mít účet. Jde o to že, za "výdaje na udržení příjmu" jsou považovány výdaje související s podnikáním (finanční poplatky bance za platby týkající se firmy) a ne s osobními financemi (např. na nákupy potravin, oblečení, spotřebního zboží, úhradu nájmu apod.). Jde o to prokázat správnou výši výdajů, které zahrnu do "základu pro stanovení daně". Je to prkotina, ale obdoba je v používání osobního auta, prostor firmy, nákupu čistících a hygienických potřeb atd. atd. Jde jenom o ujasnění si toho, že řada věcí nám vlezla pod kůži a jejich nesprávnost nám vůbec nepřijde
Bobša 150: Já jsem to nikde nevyčetla... My teda musíme mít každý svůj běžný účet kvůli firmě Ale to, že máme všechno společné, přece neznamená, že si koupím kožíšek za peníze na výplaty zaměstnanců Nebo jak jsi to myslela?
Bobša: no, já myslela, že to si každý zjistí, co může a nemůže, než začne samostatně pracovat nebo podnikat, ne? Já jsem původně normálně chtěla zakládat podnikatelský účet (pak bychom dohromady s měli účtů pět ), ale pak jsem si o tom zjišťovala a radila se a zjistila, že je to pro mě fakt naprosto zbytečné, byly by to jenom poplatky navíc i když eBanka teď začala nabízet nějaký kombinovaný účet - podnikatelský s osobním za jedny peníze, možná že do toho půjdu, abych měla všechno posichrovaný
*Kotě*: já vím, ty nejsi účetní jednotka a uplatňuješ výdaje pro výpočet základu daně procentem už jsi mi to někde říkala. Ale nejsi tu sama, která o účtech používaných v podnikání píše a docela bych se vsadila, že to tak u všech není Ale není to podstatné v této debatě, šlo mi jenom o to jestli si to uvědomují ve vztahu k debatám na jiných auditkách . Jestli to trkne jenom jednu, tak je to úspěch! Nemyslíš?
Bobša: jen tak mimochodem, zákon nestanoví povinnost podnikatele mít podnikatelský účet. Já si poplatky spojené s vedením účtu do výdajů nedávám (nedávám si tam vlastně skoro nic), úroky (pár desítek korun ročně) tam zanesu jako příjem, ale je to bezvýznamná položka. Zákon mi neukládá povinnost vést si účetnictví, takže mám archivované vystavené faktury, výdaje uplatňuji čtvrtinovým paušálem, nemám dokonce ani povinnost vést peněžní deník Jo, kdybych měla zaměstnance nebo se živila prodejem a koupí zboží, to by bylo jiné, tam je nutné ty peníze striktně oddělovat, pro mě je pouze nutné, aby mi peníze chodily na účet a mohla jsem prokázat, že jsem je fakt dostala.
šája: když to nejde udělat jinak, tak musíš jet na tři účty, poplatky nepoplatky. Kdybyste tvůj muž nebo ty podnikali, nemohli byste mít jeden společný účet, ten "podnikavý" by musel mít ještě svůj. No a jelikož podnikáme oba...
Hlásím se k těm, kteří v domáctnosti dvou lidí mají tři účty. Kdyby jsme nemuseli mít každý svůj kvůli práci, asi bychom taky fungovali jen s jedním. Přestože jsem daňové přiznání toho druhého viděli jen jednou /při vyřizování úvěru na bydlení/, tak bychom museli být slepí, hluší a blbí, aby jsme neměli za ta společná léta zhruba představu o svých příjmech vzájemně. Nakupujeme, zařizujeme byt, plánujeme dovolenou atd. společně.
stasha: neboj! nic se nejí tak horké jak vypadá
Bobša: Další jedna, co je pečlivější než finanční úřednice
Manx: já si klidně nechám sponzorovat svý chutě Mně přijde švihlý přepočítávat jakou část z nákupu sním já a jakou můj muž , nehledě nato, že většinu nákupů platím já , což mi přijde celkem logický, kdžy můj muž zase má na účtu hypotéku , každej měsíc a ještě jednu dost velkou splátku
Sněhulka: Proč by se tomu mělo říkat vydržování? Co je divného na tom, že většinu věcí ze společných peněz (protože - jaké překvapení - v manželství nejsou její peníze a jeho peníze, ale společné peníze) fyzicky platí chlap?
Podle téhle logiky jsem vydržovaná taky. A v takovém případě přiznávám, že jsem vydržovaná setsakra ráda.
Tak jsem si přečetla příspěvky a jsem úplně šokovaná, že řadě z vás připadá za úplně normální používat firemní účet pro osobní potřeby. Docela by mě zajímalo, jak rozdělujete přijaté úroky a finanční poplatky spojené s vedením účtu a pohyby na účtu. To je všechno náklad firmy?
*Kotě*: "já nechápu, jak to někdo může dělat tak" neznamená "děláš to špatně, dělej to takhle" Já taky nechápu, jak někdo může jet na tři účty (už třeba jen kvůli poplatkům), ale nikomu nepřikazuju, že má mít jeden. Jen jsem hned zkraje napsala, že to tak mám a žádný problém.
šája: někdo napíše - my to máme takto a vyhovuje nám to, a někdo k tomu přidá - "já nechápu, jak to někdo může dělat jinak, já bych takhle nemohla...". Takových příspěvků tu opět bylo dosti a to je určitě to, co Vivian rozčiluje.
Vivian: to bylo jen konstatování na tvou připomínku, že se ti vnucuje něčí způsob hospodaření. Nikdo nikomu nic nevnucuje, prostě každý píše, jak to má doma, no....proč se rozčilovat, že
šája (112) - asi jsem nepochopila, na co mi odpovídáš
Taky sme to skoušely,počítat účtenkovou medodou měsíc co měsíc účteny,jídlo,higiena,domácnost a td,ale to se nedá,člověk se jen více vsteká,jak je každý dálsí měsíc ochuzen,tak sme to vyřešíli,banku,tá nám strhá najem a td,něco se vybere na jídlo,higiena a co zbyde se ušetří.Obálková metoda nezabírá ta jen láká!!!!
My jsem spolu s přítelem tři roky, a skoro stejně tak dlouho spolu bydlíme, a peníze máme všechny společné,od začátku, nerozlišujem je na tvoje a moje, jen někdy z legrace.Ze začatku to bylo trošku těžké, navrhnout, aby to takhle bylo, ale ted nám to vyhovuje a je to nejlepší, protože to co potřebujeme k životu, jako jídlo, a hygyenu, pořebujeme oba, tak proč to dělit na moje a tvoje, a třeba to jídlo si kupejeme oba co nám chutná, a nebudem přece pořád kontrolovat účtenky, jestli náhodou jsme za jeho dobrotu neutratili víc, než za tu moji.A kdyby moje zlatíčko vydělávalo dost na to, aby všechno kolem domácnosti utáhl sám, tak by mu to vůbec nevadilo, samozřejmě že ne na svůj úkor, jako že já bych si třeba kupovala hadříky a tak, a on si nemohl koupit nic, tak to ne, ale abychom byly tak něja vyrovnaní, tak to by mu nevadilo.
Manx: a co ona s tema prachama dela, kdyz tolik usetri