Člověk je za svůj život vystaven mnoha situacím, příjemným i nepříjemným. Nepříjemný je tlak, který na nás činí naše okolí, poznámky týkající se naší povahy nebo vzhledu.

“Netušila jsem, že tak prostá věta ve mně odstartuje tuhle hrůzu. Byla jsem zamilovaná do spolužáka, on to nevěděl, byla jsem pro něj vzduch. Jednou se mi vyhýbal, a jak to tak u puberťáků bývá, neodpustil si poznámku: Uhni, máš tlustou prdel, s tim něco dělej! Zatímco on o tom za pár vteřin nevěděl, já to vzala jako výzvu: až zhubnu, on si mne všimne a bude můj!” říká Dáša, 32 let.

Dáša se snažila míň jíst, ale to se doma nesetkalo s pochopením. Byla ve vývinu a její rodiče diety přímo nesnášeli. Tak začala podvádět, hezky se najíst a pak to vyzvracet. Bylo to čím dál tím rafinovanější …

Dáša se dostala do problému zvaný bulimie, pro který je typický chorobný strach z tloušťky, nízké sebevědomí a přehnaná závislost na vzhledu a hmotnosti.

Další stránkou projevu bulimie je neodolatelná touha po jídle a záchvatovité přejídání.

“Do tanečního kroužku přišla nová dívka. Dobře mezi nás zapadla. Byli jsme dobrá parta, sem tam jsme po tréninku šli doplnit tekutiny do nedaleké restaurace, jindy jsme jezdili na víkendy do přírody,” začíná své vyprávění Petr, dnes manžel Jany.

S Janou se do sebe zakoukali, a Petrovi po čase neušlo, že Jana má potíže s jídlem. Někdy najedla vůbec, jindy zase byla do sebe schopna nasoukat vše od předkrmu až po druhý dezert i s kávou. “Bylo mi to divné, protože žádný mužský z naší party, ani já, jsme nebyli schopni toho tolik sníst najednou…,” povídá dál a dodává, "a začal jsem se o to zajímat víc. Nechtěl jsem se Jany dotknout, a tak jsem si zjišťoval informace a narazil jsem na místo, kde tyto problémy řeší, a informoval se.”

Jana, bývalá zdravotní sestra, vyhověla rodinné tradici. Chtěla být švadlenou, tolik ji to bavilo, ale po generace vždy první dítě v rodině šlo na medicínu, nebo studovalo zdravotní školu. Nebavilo ji to, ale doma jí pořád opakovali, že jinak to nejde, že práce ve zdravotnictví je poslání a že ona přece nebude ta, která zklame. Přejídáním a následným zvracením "řešila"  problémy s nemilovaným povoláním.

        Mentální anorexie i bulimie jsou psychické nemoci a jako takové  se musejí léčit. Nemocný člověk totiž od určitého stadia není schopen své chování ovládat a sám se z problému dostat.

Poruchy příjmu potravy jsou, aniž si to nemocné osoby uvědomují, zdraví velmi nebezpečné. Pokud nejsou léčeny, mohou nakonec způsobit metabolický rozvrat a smrt.

Bulimie se dotýká zvláště starší dospívající, ale v zahraničí již registrují bulimii i u dětí.

 
Reklama