Přečtěte si příběh Kateřiny, který nám zaslala do redakce... „Dnes již o tom můžu mluvit otevřeně, je to totiž minulost, ale pyšná na to asi nebudu nikdy. Žila jsem šest let s kriminálníkem,“ začíná své vyprávění.

Všechno to začalo úplně nenápadně. Moje máma pracovala ve firmě, kde podle jejího popisu pracoval dvojník Daniela Landy. Pořád mi doma o něm básnila, jak je pěknej, vtipnej, umí pracovat. Tak dlouho do mě vrtala, až jsem to nevydržela a musela se na něj podívat. Byla jsem v tu dobu sice ve vztahu s otcem svého druhého synka, ale už to mezi námi dlouho neklapalo.

woman

Když jsem se s Petrem seznámila, tak jsem si myslela, že se moje matka asi zbláznila. Což o to, pěknej byl, podoba s Danielem Landou také markantní, ale chlapík se choval jako idiot. Byl o dvanáct let starší než já (mně bylo 25) a dával to najevo tak, že mě buďto přehlížel, nebo se do mě nehorázně navážel. Večer skončil tak, že jsem znechuceně odešla. Druhý den ale začaly smsky, jak na mě myslí, jak jsem se mu líbila, jak celý den nemůže ani dýchat- Nikdy mi nikdo takový smsky nenapsal, takže jsem za pár dní totálně podlehla. Ukončila stávající vztah a s dvěma dětmi šla do pronajatého bytu spolu s mojí životní láskou (to jsem si v tu chvíli myslela).

Až v podnájmu se mi přítel svěřil, že byl zavřený celkem na 7let za různá ublížení na zdraví a krádeže. Jenomže já v tu chvíli už neměla vlastní vůli. Naprosto mě ovládal. Choval se hnusně ke mně i k dětem, každý den se opíjel, v domě, kde jsme byli v podnájmu, dělal šílený scény, napadal kde koho... po pár měsících jsem jednoho rána, kdy šel Petr do práce, sbalila svoje věci i věci kluků a utekla k mámě.

Změnila jsem se i já

Samozřejmě nastal obrat o 180 stupňů, plakal, sliboval, každý den jezdil za námi, spal na kopci za naším domem pod stanem, jen aby byl blízko nás... až jsem vyměkla a vzala ho k nám. A logicky - po pár dnech nastalo peklo číslo dvě. Pití, hádky o peníze, o výchovu dětí, hádal se i s mámou, takže u nás byla policie každou chvíli. Nejhorší na tom všem bylo, že když jsme se hádali, já se začala měnit. Už jsem byla sprostá jako on, házela po něm popelníky, přála mu to nejhorší na světě, nedalo se to zastavit, ani když byly doma děti. Přes to všechno, co se doma dělo, jsem ho ale nebyla schopná opustit. Pocházím z rodiny, kdy jsem byla nejmladší sestra od tří bratrů a servítky si se mnou život příliš nebral. Jedna vědma mi dokonce řekla, že Petr byl v minulém životě můj bratr, a proto je mezi námi pouto, které se nedá jen tak přetrhnout. Něco na tom asi bylo. I když jsem ho mnohokrát viděla, jak se rve až do krve s nějakým jiným člověkem, i když jsem si byla jistá, že s krádežemi nikdy úplně nepřestal - pořád jsem vnímala, že ke mně nějak úchylně patří.

Časem se všechno začalo stupňovat ještě víc, rozchody, návraty, policie, náš dům už byl široko daleko pověstný řevem, nadávkami a věcmi, které lítaly vzduchem... Ta osudová chyba, kterou Petr začal prohlubovat, byl špatný  vztah k mému staršímu synovi. Jednoduše ho nesnášel a kluk odnášel všechny jeho nálady. Většinou se to nestávalo  v mé přítomnosti, a pokud ano, vždycky jsem zasáhla. Ale pak jsem se začala bát sama sebe, už jsem se dostávala do situací, kdy jsem si představovala, jak ho zabít a jaký pak bude konečně klid. Párkrát jsem dokonce držela v ruce nůž a říkala si - svět mi ještě poděkuje...

Pak se ale stalo něco, co jsem po boku toho šílence vůbec neočekávala. Seznámila jsem se náhodou s Kamilem. Najednou jsem měla nějaké světlo vedle sebe, pocit, že odejít není nemožná věc. A i přes obvyklé Petrovy manipulace jsem nakonec opravdu odešla. Děti jsou štěstím bez sebe, Kamila zbožňují, a on je má taky rád. Nikdo doma neřve, neprohlíží mi mobil, nemáme plnou lednici piva... děti nejsou hrůzou bez sebe, co zase přijde. S Kamilem jsme si našli domek, do kterého se chceme přestěhovat, našla jsem si novou práci a děti půjdou do jiné školy. Pokud to mohu říci nahlas - tak nějak asi vypadá zázrak. Petr sice stále krouží kolem mě s tím, že se stejně vrátím zpět a že na mě počká, ale já tomu nevěřím. Kamil je člověk, kterého si vážím, mám ho ráda, je to i moc pěknej kluk, chce se o nás postarat, a co je nejlepší vůbec - nepije, nerve se a nekrade. :-)

Kateřina

Čtěte také:

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY