"Domácím násilím je obecně rozuměno chování, které u jednoho z partnerů způsobuje strach z druhého. Prostřednictvím užití moci, kterou tento strach poskytuje, kontroluje násilný partner chování druhého. Domácí násilí může nabývat formy fyzického, sexuálního a psychologického násilí, donucené sociální izolace a ekonomické deprivace."
(Ruhl, D.1996)

Již několikrát jsme na našich stránkách psali o problému, o kterém příliš slyšet nechceme, ale který je o to palčivější - o domácím násilí. Z vašich reakcí pak vyplývá, že i mezi vámi je řada takových, které tento problém tíží a trápí.

Bohužel, situace obětí domácího násilí se přes snahy neziskových organizací a existenci vládních priorit v naší republice v posledních letech příliš nezměnila, a tak pomoc obětem násilí poskytují téměř výhradně jen neziskové organizace.

Stále chybějí dostatečně proškolení odborníci mezi policisty či sociálními pracovnicemi i azylové domy (příp. byty)s utajenou adresou.
V čem je tedy podstata problému? Zůstává v zákonodárství. Mezi zeměmi, které se přihlásily ke vstupu do Evropské unie, v této oblasti tak naše republika výrazně zaostává.

Právo na ochranu tělesného i duševního stavu obětí je preferováno před ochranou majetku a před zásahem do soukromí. Jasnou úpravu ošetřující domácí násilí tak má např. Chorvatsko, Polsko či Maďarsko.
Asi nejzajímavějším státem pro srovnání situace je s námi sousedící Slovensko, které vycházelo v roce 1993 ze společné federální legislativy. V posledních letech se s legislativními změnami na poli domácího násilí zařadilo mezi země progresivní.

Tam totiž slovenský parlament již v roce 2001 schválil novelu paragrafu, která rozšiřuje trestnost týrání osob svěřených do péče o osoby blízké.
Po dalších novelizacích v trestním zákoně a trestním řádu a v občanském právu jsou dnes oběti domácího násilí na Slovensku:
- chráněny značně rozšířeným § 215 jako osoby blízké - manželky, družky, ale i jako osoby, žijící ve stejném obydlí
- pachatel domácího násilí tak nyní páchá trestný čin a může být potrestán vysokými sazbami.
Zvýšené sazby v případech domácího násilí platí i v dalších paragrafech, podmíněné propuštění pachatele domácího násilí je ztíženo, ochranné léčení pachatele domácího násilí je možné a rozšiřuje se možnost postihu osob blízkých
- oběť domácího násilí na Slovensku již nemusí dávat souhlas se stíháním osoby blízké. Stát zahajuje trestní stíhání ze zákona
- nejnovější úpravou v občanském soudním řádu je odstranění násilníka až po dobu 7 dní ze společného bydliště, resp. násilník obdrží zákaz dočasně nevstupovat do bytu nebo domu 
- podle občanského zákoníku pak musí v budoucnosti soudy při rozhodování o tom, kdo zůstaneme jediným nájemcem bytu po rozvodu, přihlížet k okolnostem, za kterých k domácímu násilí došlo a kdo byl iniciátorem.
Přinejmenším už nebude muset oběť domácího násilí při vystěhování násilníka pro něho obstarávat náhradní bydlení.

Slovenské ženské organizace, které změny v zákonodárství iniciovaly pod heslem "minimální úpravy s maximálním efektem", se inspirovaly rakouským a německým zákonodárstvím a jejich zkušenostmi z aplikační praxe. A dokázaly slovenské zákonodárce přesvědčit. První změny v trestním zákoně byly ve Slovenském parlamentu přijaty téměř jednohlasně, bez ohledu na stranickou příslušnost,“ konstatuje Mgr. Marie Saša Lienau z organizace proFem.

V České republice se ale o vhodné řešení bohužel stále jen usiluje.
Řada politiků se přitom shoduje na tom, že touto problematikou je třeba se zabývat, náhledy na vhodné řešení se ale liší a zůstávají zatím pouze ve formě diskutovaných návrhů.
Někteří zákonodárci jsou ale v České republice dodnes přesvědčeni, že naše pozitivní právo poskytuje dostatečnou ochranu obětem násilných činů odehrávajících se v soukromí rodin, a domnívají se, že proto není nutné nic měnit,“ dodává Marie Saša Lienau. „Přitom česká legislativa nepostihuje řadu specifik domácího násilí a především neposkytuje dostatečná ochranná opatření ve prospěch oběti. Těmi mohou být nejrůznější zákazy přiblížení či vykázání pachatele na určitou dobu ze společného bydliště - aby se oběť násilí, která je často zraněná a v šoku, mohla vyrovnat se svojí situací a rozhodnout se, jak chce vše řešit. Je neuvěřitelné, že přes možnost seznámit se se situací obětí i přes potvrzené zkušenosti z jiných zemí se přitom řada politiků opravdu domnívá, že naše legislativa je dostatečná.

V návrzích, které jsou nyní diskutovány, a které se dotýkají domácího násilí, se přitom jedná především o rozšíření paragrafu 215a, který by měl v budoucnosti chránit před týráním kromě osob svěřených do péče (současná podoba) i dospělé osoby blízké (tedy manželky, matky, dcery, tety, babičky…) a osoby žijící ve společném obydlí (družky, milenky). Zahrnoval by tak i rozvedené bývalé partnerky, které společné obydlí dosud opustit nemohly a jsou často vystaveny dalšímu týrání.

„Toto řešení samozřejmě není komplexní – několik skupin obětí domácího násilí by tento paragraf i nadále neochraňoval a komplexnější ošetření této problematiky bude samozřejmě vyžadovat další kroky. Byl by to ale první a prospěšný krok, který by řadě obětí ulehčil jejich situaci a po němž by mohly následovat další nutné změny – v právu občanském a rodinném, policejním a v zákoně o přestupcích.“

Jedenáct neziskových organizací z různých regionů České republiky, které se spojily v Kampani proti domácímu násilí na ženách (ROSA-koordinátor kampaně, Acorus, Český svaz žen, Magdalenium, Most k životu, NESEHNUTÍ Brno, Pansophie, Poradna pro ženy v tísni, proFem, Slezská diakonie - poradna ELPIS a Ženy bez násilí), poukazuje i na to, že změny v legislativě přinesou obětem domácího násilí prospěch i tím, že dají najevo jasné odsouzení násilí.

„Dokud bude domácí násilí společností přehlíženo, popíráno nebo tolerováno, situace obětí a jejich rodin se nezmění,“ doplňuje Marie Saša Lienau.

Informace o kampani a o domácím násilí je možné nalézt na adrese www.stopnasili.cz.

V případě zájmu o další informace, kontaktujte, prosím:
Mgr. Marie Saša Lienau, ProFem o.p.s., Gorazdova 20, 120 00, Praha
Tel./fax: +420 224 917 224
E-mail: profem@ecn.cz