Snažím se být zdravá. Důvod? Mám lehkou nedůvěru ke své obvodní lékařce.
Já vím, namítnete, že když jsem nespokojená, ať si najdu nějakého jiného doktora. Zkusila jsem to, ale nepochodila jsem. Dobří lékaři mají plno, a ti ostatní - to bych si asi moc nepomohla.
Když jsem svoji obvoďačku viděla poprvé, bylo mi osmnáct. Říkala jsem si: je roztržitá, protože je stará, je stoprocentně v důchodu a přesluhuje. Utekla pěkná řádka let, a moje obvoďačka, říkejme jí třeba Marta, tam sedí pořád. A pořád předepisuje dokola stejné léky ...

Má jednu nectnost. Když k ní přijdete s podezřením na zánět žlučníku, otevře kartu a než vás začne prohlížet, tak se začte do posledních výsledků, dejme tomu, z vyšetření na EKG. A začne se s vámi, bez ohledu na to, jak vám zrovna je, bavit o tom, že srdíčko pracuje dobře, že to nebylo nic vážného, ale bylo by dobré změnit trochu životosprávu...A nabídne vám kontrolní EKG. Ve chvíli, kdy se kroutíte bolestí při pohledu na jakékoli jídlo... :-))

Váš žlučník sice nepřejde mávnutím ruky v pravém slova smyslu, ale taky s tím nedělá velké ciráty. Když máte štěstí, pošle vás na odborné vyšetření. A příště, až přijdete do ordinace s chřipkou a potíže s podrážděným žlučníkem budou pro vás jako pro pacienta už zapomenuty, ona se k nim spolehlivě vrátí. Bude se vás ptát, jestli vás ještě bolí na pravém boku, jestli vám vadí přepalovaná jídla. Co na tom, že máte osmatřicítku horečku a třeští vám hlava ...

V naší rodině se situace ještě víc komplikuje, protože k Martě chodí i moji rodiče. Takže když k ní přijdu na kontrolu, dost často se mě ptá, jak je tatínkovi či mamince a jestli jim prášky na tlak zabraly. Opakovaně jí vysvětluji, že s rodiči už nebydlím a tudíž nemám detailní přehled o jejich zdraví.

Marta se brání pokroku. Kdysi si koupila do ordinace počítač. Ovšem ve chvíli, kdy kvůli technice zvládla jednoho pacienta za hodinu, to, tuším, vzdala. Počítače se zbavila a dál spoléhá na papírové karty a rozhrkaný psací stroj.
Je to taková milá bytost. Kromě toho, že si občas plete názvy léků a nebo předepíše balení, které se už nevyrábí, je vcelku neškodná. Já nevím, možná to zní jako černý humor... Na druhou stranu musím říci, že nevím o tom, že by skutečně nějak vážně selhala a stal se malér...

Jedno se však Martě nedá upřít. Zajímá ji všechno. Od vašeho zdravotního stavu (hlavně se pořád vrací do minula, chce mít asi jistotu, že to při vaší poslední návštěvě neodbyla a nezkazila), se zajímá o zdravotní stav mých rodičů, ptá se, do jaké třídy chodí mé dítě a jestli ten svetr, co mám na sobě, jsem pletla já. Prohlíží si jeho vzorek a ptá se, kde jsem koupila vlnu. Bodejť by se občas při psaní receptu nepřepsala ...

Je dobrá psycholožka. Ráda přispěje i se svou troškou do mlýna. Řekne, ať si z toho nic neděláte, že máte horší jaterní testy, protože ona si dala minulou neděli k obědu pečenou husu a cholesterol jí taky „vyskočil“. Co na to máte říci? Přeci jí nevmetu do tváře, že je minimálně třikrát starší než já... :-))

Martu jen tak něčím prostě netrumfnete. A když je vám blbě, tak vás povzbudí tím, že viděla už horší případy. Vzhledem k tomu, že je Martě snad sto let a dřív nebyla medicína na takové úrovni, jí snad lze i uvěřit. A občas tahle její věta, pokud to není opravdu nic vážného, dokonce i pomáhá. :-))))

       
Reklama