Foto: Shutterstock
Podobná doporučení se objevují už v nejstarších textech tradiční čínské medicíny, starých více než dva tisíce let. Tehdejší lékaři věřili, že zdraví závisí na plynulém proudění energie v těle. Když člověk dlouho sedí nebo leží, tento pohyb se zpomaluje. Naopak lehká aktivita, například klidná chůze, měla pomáhat tělu udržet rovnováhu, podpořit trávení a celkově posílit organismus. Nešlo o žádné intenzivní cvičení, ale o přirozený pohyb, který se snadno stane součástí každodenního života.
Z dnešního pohledu si to můžeme vysvětlit mnohem jednodušeji. Když se najíme, hladina cukru v krvi přirozeně stoupne, protože tělo začíná zpracovávat přijatou energii. Pokud si hned poté sedneme a zůstaneme v klidu, tělo musí vše zvládnout samo. Když se ale začneme hýbat, zapojí se svaly, které začnou cukr z krve využívat jako palivo. Díky tomu nedochází k tak velkým výkyvům a organismus pracuje efektivněji.
Právě na tento efekt se zaměřily i vědecké studie. Například výzkum publikovaný v roce 2009 sledoval lidi s diabetem 2. typu. Ukázalo se, že když se po jídle šli projít, měli výrazně lepší hodnoty krevního cukru než ti, kteří zůstali sedět nebo šli na procházku ještě před jídlem. Jiná studie z roku 2013 přinesla ještě zajímavější zjištění, tři krátké patnáctiminutové procházky po jednotlivých jídlech byly účinnější než jedna delší procházka během dne. Jinými slovy, nezáleží jen na tom, že se hýbeme, ale i kdy. Tyto výsledky naznačují, že staré přísloví nestojí jen na lidové zkušenosti, ale má i reálný fyziologický základ. Krátká procházka po jídle může pomoci stabilizovat hladinu cukru v krvi, podpořit trávení a dlouhodobě přispět ke snížení rizika některých onemocnění, včetně cukrovky. Přínosy se přitom neomezují jen na nemocné, i u zdravých lidí může tento jednoduchý návyk zlepšit celkové fungování metabolismu.
Zajímavé je, jak moc se tento přístup liší mezi kulturami. V Číně nebo v některých evropských zemích je krátká procházka po jídle běžnou součástí dne. Lidé ji nevnímají jako cvičení, ale jako přirozené zakončení jídla. Naopak v moderním pracovním prostředí je častější, že po jídle zůstáváme sedět, u počítače, v kanceláři nebo doma na gauči. Právě tento rozdíl může mít větší dopad na zdraví, než si uvědomujeme.
Samozřejmě by bylo naivní brát přísloví doslova. Samotná chůze po jídle nezaručí dlouhověkost. Je to spíše symbol jednoduchého principu, malé každodenní návyky se v čase sčítají. A právě ty často rozhodují o tom, jak se cítíme dnes i za mnoho let. Možná tedy nejde o přesných sto kroků ani o magickou hranici devadesáti devíti let. Spíš o připomínku, že tělo není stavěné k nehybnosti, zvlášť ve chvíli, kdy právě zpracovává jídlo. Krátká, klidná procházka po jídle je jeden z nejjednodušších způsobů, jak mu v tom pomoci. A právě v té jednoduchosti může být její největší síla.
Zdroje: 30 percent formula, City news service, Asian medicine, AM,
Nový komentář