Mám dva vnuky.
Jednou se stalo, že Honzík a Tomášek nemohli do školky. Jsou jim tři a čtyři roky a na mne bylo, abych je obstarala. Ujmula jsem se této funkce svědomitě a ochotně. Ale dalo mi to zabrat.
Uvařila jsem oběd a vyslechla jsem si, to nechci, to děláme jinak, než jsem se otočila zkoušeli na mě to, co na mámu nemůžou.
Najednou jsem se otočila a nejen, že polívka byla všude, ale Honzík si strčil nohu mezi šprcle židle. Noha nešla tam, ani zpět. Nemohla jsem od něj odejít.
Začal plakat.
Já celá zoufalá. Asi pět hrozných minut jsem si prožila. Honzík klečel na židli s nohou vzadu zaklesnutou. Hledala jsem, kde je židle užší a přemýšlela, jak ji tam mohl dostat.
Nakonec říkám: Honzíku, musíme to zkusit, a přes sílu jsem nohu vytáhla. Kotníček ho trochu bolel, a tak jsem zkoušeli patičku nahoru dolů. Bylo to dobré a Honzík kulhal asi 10 minut.
Pak to bylo dobré. A já se mohla utírat, jak jsem byla zpocená. Někde jsem četla, že když se nějaká část těla někam prostrčí, že nateče.
Přišla máma a vyprávěla jsem jí, že jsem myslela, že židli budu muset rozbít.
Ještě, že se tak nestalo, jsou to historické, pevné židle a setkala jsem se v tomto směru s nepochopením.
To víte, babička, vše pro vnuky.
Marie L.
Nový komentář
Komentáře
moje tchyně hlídala 8 letou a 3 letého a šli sáňkovat.
vybrala krásný kopec u řeky a napálila to rovnou do vody.My jsme šli po náměstí a jí říkám, koukej tady je nějaká mokrá zmrzlá stopa k Vám domů !!
tak znovu:jsem měla kdysi bráchu, a ještě jednoho bráchu, tomu prvnímu jsem zbourala hrad z písku a ten druhý řekl prvnímu: prašti ji, tak ten první praštil mě do hlavy - motyčkou co měl zrovna v ruce - ajá mám od té doby na hlavě dvě pěšinky
aha já s zapoměla vzít brejle
jsem měa kdysi brácu, a ještě jšdnoho brácu, tomu prvnímu jsem zboural hrad z písku a tan druhý řekl prvnímu: prašti ji, tak ten první praštim mě do hlavy - moptyčkou co měl zrovna v ruce - ajá má od té doby na flavě dvě pěšinky
Ada1: jj, rána a řve znamená vše je ok, rozumím velmi dobře.
Nyotaimori: Však já dobře vím, proč mám ještě v 25 letech v posteli obrovskýho plyšáka
Odemětobě: to tedy nevim, ja v 5 letech z prolejzacek nepadala
Ada1: aspoň víš,po kom jsou tvoje děti.
Kelly: mě je to jasný, po kamošce házel její brácha šipky, jí se ta jedna zapíchla přes ponožku do koti, když vala, tak říkal, že kecá, že jí nic není, že to má v ponožce, ale pak jim to nešlo vyndat.
A švíce její kamoška propíchla nějakou tlustou žílu na ruce, stříkala z ní krev, chtělo se jí spát, já o ni měla takovej strach, naštěstí se to povedlo zastavit, ale i tak, pak sme to tajily před našima.
Gedžitka: no jo, ale odporuj staršímu bráchovi ...
Odemětobě: ja skoncila v 18 v nemocnici po padu z detske prolejzacky
Kelly: náhodou sme byly hodný
. Tak to byla blbá hra
Co prosím?
Gedžitka:
... jste byly ale čísla.
. No, málem ji omývali ... ani se jí nedivím, mi to ti mí rošťáci udělat, tak je vlastnoručně uškrtím jen za ten úlek a nervy 
.
To můj bratr si chtěl vyzkoušet, jaké to je, být katem, tak mě přinutil dát hlavu na špalek (to mi snad bylo 5-6) a když se právě "jako" sekyrou ohnal, uviděla to máma ... a hru nám nedovolila dokončit
nikinik: ja uznavam, ze jsem v tomhle trosku volnejsi, mam hodne temperamentni dvojcata,
a delala jsem to tak, i kdyz byly holky mladsi
zastavam nazor - kdyz se ozve rana a pak rev, je vsechno v poradku, pokud se rev neozve, je prusvih
jinak bych se musela zblaznit, ale nez jsem se to naucila
Odemětobě : kamošky brácha, tenkrát mu bylo taky cca 16, taky šel po chodníku a jak nečučel na cestu, spadl do kanálu, měl zlomenou klíční kost, nohu a pak už nevím co, to mi vykládali.
Ada1:
to bude sranda
, nojo co nadělám, ale všechno je lepší, než když teďka ječí a ječí a já nevím, co chcou
Tak to mi syn prostrčil hlavu přes tyčky na balkóně v 6. patře. A to jsem u něj dřepěla a držela jej. Jenže on jak se křečovitě držel těch tyček a čučel ven, tak lup a hlava byla tam. A zpět nešla. Také jsem už viděla ten cirkus, kdy přijedou hasiči a na žebříku z venku ty šprušle upilovávají. Naštěstí přiběhl manžel, nedbal křiku svého syna a tyčky trošku roztáhl a já syna, jak babka s dědkem řepu, vytáhla.
Že jsem z toho byla orosená i na zadku, netřeba dodávat ... ufff
Děvčata netěšte se,že vaši potomci z úrazů vyrostou.Můj 16ti letý syn si na chodníku lehce povyskočil a rozrazil si hlavu o dopravní značku. Jeho o rok strarší kamarád si poskočil v panelákovém sklepě a byly z toto 4 stehy a kus vyholené hlavy.
Ada1: no, možná jsem mohla podotknout, že mu bylo 2,5 roku, což si myslím, že si OBVZLÁŠŤ zaslouží větší pozornost