Citové vydírání a hra s pocitem viny. Nářky, výčitky, či naopak mrazivé mlčení, odpírání lásky, anebo dokonce pohrůžky – tak široký je rejstřík prostředků, které hrají roli při citovém vydírání. Takový způsob manipulace není obvyklý jen mezi dvojicemi, stejně lze vydírat téměř každého...
Jiřina se vrací domů v pohodě, v lehce povznesené náladě. Prožila bezva odpoledne a večer ve společnosti své dobré kamarádky, kterou už dlouho neviděla. Nejdřív zašly s Monikou do pizzerie, potom absolvovaly kino a nakonec skončily na zahrádce Jiřčiny oblíbené vinárny. Měly si toho tolik co vyprávět...
„Miláčku, jsem doma!“ volala vesele na Vaška sotva překročila práh bytu. Jakmile ale vstoupila do obýváku a uviděla Václavův otrávený obličej, tušila, co bude následovat. Po zbytek večera a možná ještě ráno u snídaně bude muset snášet jeho nakvašený výraz a ledové mlčení.
Přesto se zeptala, co se děje. „Jistě to moc dobře víš! Prožil jsem vyčerpávající den v práci a je pochopitelné, že mi není moc do řeči. A ty si zatím někde popíjíš bůhví s kým,“ reagoval na Jiřinin „výlet za zábavou“ její partner.
Přitom je však jasné, že tak reaguje jen proto, že si někam vyšla bez něho. Prostě to nesnáší. Nikdy to však neřekne přímo.
Jiřina má samozřejmě ihned pocit viny. Ví, že Václav vykonává odpovědnou práci a asi měla být doma – nablízku, aby se jí mohl vypovídat ze svých starostí. Jenže s Monikou se už opravdu dlouho nesetkala a ona mívá tak málo možností utrhnout se od dítěte. Proto, když měla hlídání, chtěly toho obě přítelkyně využít.
Nejdřív se Jiřka chtěla Václavovi omluvit, pak si ale uvědomila, že by to byl nesmysl. Proč by se měla omlouvat za něco, co je podle jejího názoru naprosto v pořádku?
Nářky, výčitky, či naopak mrazivé mlčení, odpírání lásky, anebo dokonce pohrůžky – tak široký je rejstřík prostředků, které hrají roli při citovém vydírání. Poselství je ovšem vždycky stejné: „Neděláš to, co si přeji. Ubližuješ mi!“
Takový způsob manipulace není obvyklý jen mezi dvojicemi, stejně lze vydírat téměř každého...
Rodiče:
Sotva jste si naplánovali program na víkend, už volají, kdy přijedete. A zazní klasická „vydírací“ formulka: „No jistě, na nás nemáš nikdy čas!“ Co v takovém případě pomůže? Musíte jim připomenout, že jste u nich byla na návštěvě minulou neděli. A že na tuto už máte vlastní plány.
Partner:
Muži se rádi ponoří do ledového mlčení, pokud chtějí dát najevo, že se zlobí. Ženy pro změnu bojují slzami. Obě strany používají věty jako: „Kdybys mě měl(a) doopravdy rád(a)...“ „Možná bychom se měli raději rozejít...“ aj. Ale pozor: Takové výhrůžky ničí vzájemnou důvěru. Nejlepší reakcí je zachovat si v takové situaci smysl pro humor.
Dítě:
Slzy, schválnosti, dokonce i bolest břicha – to jsou také prostředky boje. I tvrzení: „Ty mě nemáš ráda!“ Pozor, děti rády provokují a je třeba jim vymezit hranice. Kdo se nachytá na jejich záchvaty zlosti, podkopává si autoritu. Buďte důslední!
Přítelkyně:
Pokud vyžadujete pozornost a vyčítáte: „Já si pro tebe vždycky udělám čas,“ uvědomte si, že mezi přáteli musí jít o dobrovolnost. Jestliže vyděrač stále někoho nutí, aby bral ohled na jeho potřeby a nálady, je pravý čas se bránit.
- Stanovte si svá vnitřní pravidla „Milující žena by měla...“, „Hodná dcera udělá...“. Nejsou vám tyto fráze povědomé? Vždy si je vybavte v okamžiku, kdy s vámi chce někdo manipulovat.
- Braňte se vydírání Vhodným prostředkem je otázka: Co se stane, když na to nebudu slyšet? V zásadě nic – jen se váš partner na čas urazí (jeho chyba!).
- Vyjadřujte se jasně Pokud něco nechcete dělat, nedělejte to či řekněte ne! Nic víc není nutné. Kdo sebou nechá manipulovat nářky, předem prohrává.
- Jasně pojmenujte problém Často pomůže, když tomu, kdo vás chce vydírat, jasně řeknete, že se cítíte být emocionálně vydírán(a). Mnoha „vyděračům“ totiž není zcela jasné, jak nízkými prostředky bojují...
Nový komentář
Komentáře
vydírání nesnáším
blanca — #20 Ten můj byl milující ,pozorný ,kytky mě nosil ,ale jak řikáš ,přišla sem o 1/4hodky pozdějc a třeba do večera nepromluvil. kolikrát mě šel naproti a běda kdyby náhodou někdo se mnou šel,někdo promluvil.Ono to začne pomalu ,napřed to vypadá jak z lásky dělané. Těžko se to vypráví ,ted si taky řikám ,že hned od začátku mělo být vše jinak!Ale jak sem řekla už je to za mnou! Už pomalu 20let mam hodného chlapa.
Dante Alighieri — #16 Jo to sem taky vše zažila! Můj muž vyhrožoval 19let sebevraždou a nakonec to i udělal!
grizzly — #17 vyhrožování sebevraždou fakt nesnáším, beru to jako největší ubohost. Taky jsem dotyčnému řekla, že jestli si něco udělá, je to jen jeho blbost, za to že já si odpovědnost neberu, a že jestli si myslel, že mi snad tímhle může získat zpátky, pěkně se spletl....koukal na mě jak vyoraná myš
Dante Alighieri — #16 tak já to právě ukončila kvůli jeho omezování, jo, je pravda, že ze začátku mi ta pozornost dělala dobře, ale časem mi to začalo vadit, třeba když jsem jednou přišla z práci o čtvrt! hodiny dýl, tak řeči, že jsem potkala nějakého mého bývalého....jsem mu tenkrát řekla, že dokonce 3
. Naštěstí jsem to ale zjistila včas, byli jsme spolu na dovolené a ten týden byl úplně šílený, nic jsem nemohla dělat po svém, všechno jenom co on chtěla, ....hrozný sobec, zahleděný jen sám do sebe. Nějak mi po té dovolené došlo, že takovýhle vztah prostě nechci a ukončila to. A jsem moooooc ráda 
Věrulinka — #2 A co vajíčka?
grizzly — #17 Blbe vydírání
Marie mám lepší variantu:
Pošlete je do ... (dosaď dle naturelu). Citové vidírání je znakem extrémního egocentrismu, jedinná obrana je přerušení styků.
Bohužel to nejde u rodičů a dětí. U rodičů tolerovat s úsměvem a neustále tvrdit mám tě rád. U dětí si za to můžeme sami. Je jen na na nás jak to zvládneme, obvykle stačí dítěti neustoupit a to důsledně. A zároveň jim věnovat lásku.
U přítele (i když většinou jsou specialistky na citové vydírání ženy) poslat za včasu do patřičných mezí. Už první případ by měl vést k rozchodu - citové vidírání je forma násilí a bude se pouze stupňovat. Začne-li vyhrožovat sebevraždou podejte mu zbraň a řekněte "Jdi do koupelny a moc tam nenasviň".
Hranice stanovte hned na začátku vztahu.
blanca — #14 Jo, tohle se stalo mojí kámošce. Nechala svýho chlapa (ne kvůli vydírání, ale kvůli nové lásce) a on jí pak ještě dva měsíce vyhrožoval sebevraždou a chodil jí naproti do práce.. A ona si až po ukončení vztahu uvědomila, jak strašně jí omezoval. Pamatuju si to sama. Když jsme vylezly ze školy, vždycky tam byl, aby jí dovedl domů. Brala to jako lásku.
denkas — #11 tak já to ve vztahu naštěstí poznala poměrně hodně brzy a řekla jsem si, že takový vztah nemám zapotřebí a chtěla ho ukončit, to jsem ale ještě nevěděla, co mi čeká...ještě půl roku po rozchodu jsem měla pomalu strach chodit z práce i na autobus, abych ho náhodou nepotkala, vyhrožování, že si podřeže žíly, že si něco udělá, že mi domluví sezení s psycholožkou, abych se srovnala,...brrr, ještě teď mám z toho husí kůži, ale už je po všem, hurá!!!
denkas — #11 jako kdybych to psala já. Hlavně že už je to za námi
cameira1 — #9 jo, tak tohle znám, ale postupně se ta frekvence snižuje, i když jen pomalu. Teď jsem jí naučila, že když jsem o víkendu doma sama, aspoň nevolá, dřív měla tendence mi volat klidně i několikrát denně, skoro mi to připadalo, že mi snad hlídá, kde jsem, co dělám, jestli někam večer jdu, a tak ....no prostě děs. Teď si voláme max. tak 3x týdně a úplně to stačí. Hlavně mi ani nebaví všechno přemílat x-krát dokola, nebo řešit co-kdo-s kým-kdy-jak....a když neprojevím dost velké nadšení, urazí se jak malý dítě a začne se litovat, jaký je chudák, že mi nic nezajímá, že se s ní o ničem nebavím....
Dante Alighieri — #1 Myslim ,že u vás je to úplně v pohodě! Já sem to zažila ,já vim jak to je! Právě napřed je člověk zamilovanej,tak radši je s "láskou" než s kamarádkou ,ani mu nedojde ,že je k tomu nucen. a pak nejednou nic nesmí ,protože miláček by se zlobil a trápil,..Kamarádky jsou krávy,kamarádi milenci, No mohla bych vyprávět!A ty rady ,co tu sou,ty sou dobrý pro normální chlapy,né pro citový vyděrače! Skusila sem vzdor,a nebudu psát ,jak to dopadlo! Naštěstí je to už za mnou a ted mam normálního chlapa!
ToraToraTora — #7 máš pravdu, nepatří. Ale bohužel je to denním chlebem spousty lidí, ať už žen či mužů
A když je člověk zamilovanej, nevidí to, co by měl, když prokoukne, je už hodně těžké se z toho dostat. Mluvím z vlastní zkušenosti
blanca — #8 jo, naše mamka je v tomhle expert..už tři roky se snažím snížit frekvenci, s jakou si voláme,protože mě to neba,nemám jí třeba co říct,protože se nic nedělo...a jakákoliv hádka se zvrtne v to,že ji neberu,nevážím si jí,její názory jsou mi jedno,taťku mám radši...
ToraToraTora — #7 jo, to sice nepatří, ale je hodně těžké se bránit, když jsi ten, kterého někdo vydírá....zvlášť když jsi dítě a vydírá tě rodič, u mě konkrétně matka, máš toho rodiče ráda, určitým způsobem ho respektuješ....
znám to i z pozice partnerů, ale tam, aspoň u mě, jsem to ustála bez nějakých větších problémů, i když to vydírání trvalo ještě víc jak půl roku po rozchodu. Prostě si trvat pevně, ale opravdu hodně pevně, na svém. Je to těžké, ale jde to.
Já vím, možná někdo namítnete, že to je stejné jestli partneři nebo vztah rodič-dítě, ale pokud nechci zpřetrhat rodinná pouta, tak to až tak jednoduché prostě není
Vydírání nepatří do žádného vztahu ani mezi pertnery ani rodič-dítě.
počítačka — #3 bohužel u mých rodičů ani tak nejde o to, že se něco dělá a oni si zrovna teď vzpomenou a my máme naplánováno něco jiného.....to bych ještě i vzala, i když....jenže u nás je problém moje máma....ona je ta, kdo má ve všem, tím myslím, teda ona si myslí
, že NAPROSTO ve všem, ona je ta, kdo má víc zkušeností (je přeci starší než já - jasně, že je, když je moje máma 
), ona to s námi přece myslí dobře 
, atd....takhle bych mohla pokračovat donekonečna. Problém je ten, že ona prostě nechce připustit, že jsem dospělá, mám svůj život, svoje názory,...a jakmile není po jejím (jakože většinou není, nenechám si od nikoho řídit svůj život), je zle. Výčitky, jaká jsem nevděčná, zlá, ničeho si nevážím (jí), ona tady taky nemusí být a další a další...no, je to na "mašli". Přímo tyhle vyděračské řeči nesnáším!
citové vydírání je špatné