Foto: Profimedia
Můžete mi povědět, jak intenzivně jste sledoval toto klání o nevěstu?
Já nevím, jestli z toho textu půjde cítit ironie. Kdyby ano, řekl bych, že jsem skalní divák, možná top 3 v České republice. Ale jinak znám jen úryvky, pasáže, titulky, takové ty highlighty, jak se říká, z toho všeho kolem klání o ženicha a Bachelora.
Říkal jste si někdy, že byste zkusil něco podobného jako Jan?
No samozřejmě. Já jsem už přes deset let šťastně zadaný, ale jako šťastně zadaný člověk si občas představuju ledacos, to je asi normální. Kdybych do něčeho takového šel, musel bych to brát jako roli. Myslím, že bych se dostával do rozpaků, červenal bych se a asi bych nezvládal být obklopen tolika ženami jako on. Být stále tím sebevědomým mužem, to bych vážně nedal. Byla by to velká výzva, ale doma bych to musel vysvětlit jako čistě hereckou záležitost.
To chápu, že když jste zadaný, nešel byste do toho. Ale řekněte, jste dobrý ve flirtování? A byl jste oblíbený mezi ženami?
Co se flirtování týče, naposledy jsem flirtoval na střední škole, a byl jsem v tom příšerný. Dělal jsem všechny ty věci, o kterých dnes od svých single kamarádek slyším, že je u mužů nesnáší. Třeba dělení účtu na rande, přehlíživost, mluvení jenom o sobě… Všechny tyhle nedostatky, které jsou takovou rudou vlaječkou už na prvním rande, jsem dělal.
To je zajímavé, že jste přesto našel partnerku. Asi se dívala dál než na první dojem?
Ano, řekla si: „Ten základ je dobrý, ale musíme na něm zapracovat.“ Takže si mě postupně vychovala, vycepovala.
Když se vrátíme zpátky k pořadu Bachelor, ten byl dost kontroverzní. Řešilo se to kolem vás? Myslíte ty příběhy žen? Třeba videa, která některé natočily v minulosti? Ano, právě díky těm kauzičkám jsem to začal sledovat. Z hlediska PR to pořadu určitě pomohlo.
Co kdybyste se něco podobného dozvěděl o vaší partnerce, vadilo by vám to?
Kdyby to bylo u mé ženy, tak za prvé, je úplně jiný typ. Nemám vzadu v hlavě nějakého našeptávače, který by mi říkal, že by u ní něco mohlo být. Hodně by mě to samozřejmě šokovalo, ale je to dobrá otázka, jak bych se v takové situaci zachoval. Myslím, že bych to dokázal překousnout, protože by to pro ni byla dávno uzavřená minulost. A vzhledem k tomu, co máme teď, malého syna, mě a Páju, jsem spokojený tak, jak to je. Takže ano, překousl bych to, ale záleželo by i na ní, jak by se k tomu postavila u mě. Každopádně předesílám, že žádné takové video neexistuje.
Co vás vedlo k té nedávné radikální změně barvy vlasů?
Chtěl jsem zjistit, jestli má Leoš Mareš opravdu monopol na blond barvu v České republice. Přítelkyně je kadeřnice, tak jsme si řekli, že zaexperimentujeme. Vždycky jsme to chtěli zkusit. Navíc je teď období, kdy můžete vzít čepici a účes schovat, pokud se nepovede. Poprvé, když se dělalo základní odbarvení peroxidem, jsem se vyděsil, byla to úplná citrónová žlutá. Ale jakmile se přidaly přelivy, začalo to vypadat dobře.
Jak často takhle experimentujete?
Od patnácti let mám pořád stejný účes, nikdy jsem nebyl žádný experimentátor. Tehdy jsem si naposledy ostříhal dlouhé vlasy, protože jsem byl metalák, a od té doby jsem účes neměnil. Řekl jsem si ale, že teď půjdu aspoň do změny barvy. Trochu to byl i sociální experiment, co na to řeknou sledující, jak to přijmou, mě neuráží, když se někdo baví o mém vzhledu nebo ho řeší. Já se dokážu od toho odprostit a sledovat reakce mě vlastně baví.
V poslední době ale neměníte jen účes, odešel jste z rádia do televize. Jak na vás tahle výrazná změna zapůsobila?
Zrovna nedávno jsem mluvil s kolegyní z rádia, a říkal jsem jí: ‚Tyjo, já už nevím, jak mám odpovídat na otázku, proč jsem odešel z rádia.‘ Protože ten důvod je vlastně docela jednoduchý, už jsem nezvládal to vstávání. Obdivuju všechny moderátory, co zvládnou vstávat tak brzo ráno a pak ještě fungovat dalších 8, 10, 12 hodin. Moje práce v rádiu sice obnášela jen 3 hodiny on-air, ale k tomu byly porady a další povinnosti, takže to bylo minimálně 5 hodin denně, plus dalších 8 hodin práce mimo rádio. A to už nešlo zvládat. Tak jsem si musel určit priority, dát prostor novým projektům a výzvám.
A jak to teď zpětně hodnotíte? Nemrzí vás, že jste rádio opustil?
Zatím je to pro mě čerstvé, ale hodnotím to kladně. Ráno se můžu vyspat, odvedu syna do školy, mám takový klasický ranní život. I když jsem si za ty tři roky zvykl vstávat kolem šesté nebo sedmé, teď si můžu dát doma v klidu snídani a strávit čas se synem. To jsou věci, které na tom oceňuju. Na druhou stranu je těžší se donutit k práci, když nemusíte ráno hned z bytu ven. Takže jsem si vytvořil rituál, ráno se obléknu, nachystám si pracovní stůl a začnu něco dělat. Jinak by mě postel nepustila.
Na kameru jste si zřejmě zvykl rychle, váš Instagram je plný vtipných videí. Byl jste někdy před kamerou nervózní?
Tu nervozitu jsem překonal celkem brzo. Samozřejmě je rozdíl mezi natáčením ve studiu Snídaně s Novou a před kamerou, za kterou stojí moje přítelkyně Pája. Tam nervozita není, ale pravda je, že Pája je takový větší dramaturg a režisér. Zná mě, ví, jaký opravdu jsem, a při natáčení na Instagramu mi dává víc režijních poznámek než kreativní producenti v televizi. Na Instagramu jsem prostě nejvíc svůj.
Když už jste prolomil tu pomyslnou bariéru mezi rádiem a televizí, nemáte ambice zkusit si třeba herectví?
To byly úplně moje první ambice. Prošel jsem si fází, kdy jsem si říkal: ‚Ne, nechci být herec.‘ Pak jsem zase chtěl být jenom herec. A teď vím, že mě baví být sám za sebe, bavit lidi skrze svou osobnost. Zjistil jsem, že být v angažmá, kde se musíte během sezóny neustále převtělovat do jiných rolí, by pro mě bylo náročné. Ale kdyby přišla nějaká nabídka, ať už filmová nebo divadelní, tak bych tomu obětoval všechno. Mám k herectví velký respekt. Vnímám to jako řemeslo, kde musíte zvládnout jevištní mluvu, pohyb a spoustu dalších věcí. To není pro každého a určitě bych k tomu přistupoval s pokorou.
Začínáme nový rok, máte nějaká předsevzetí nebo plány, na které se těšíte?
Já si předsevzetí dal už loni v říjnu. Radikálně jsem tehdy změnil svůj denní režim i přístup k lidem. Rozhodl jsem se dělat jen věci, které mě dělají šťastným. To samozřejmě neznamená dělat jen to, co mě baví, ale věnovat energii věcem, kterým věřím, a pracovat s lidmi, kterým věřím. Chci směřovat energii tam, kde můžu víc dávat, než abych byl vysáván.
Zdroj: Autorský článek
Nový komentář