Pro mě je pátek 13. den jako každý jiný, tedy až do 13. 8. minulého roku.

Vždy jsem chtěla prolomit zažité tradice a i svatbu jsem si tvrdohlavě plánovala na květen, kdy se konat nemá.

Bohužel na květnové datum nebyla naše vybraná hospoda volná, a tak jsem musela hledat datum dál.  Hnedka mě napadlo, že když ne květen, tak alespoň 13. pátek, ať to stojí za to.
Můj snoubenec byl pro, na pověry moc nedá. Příbuzní sice koukali, ale nikdo neremcal, asi se těšili, že už se „to“ konečně stane.

No, nebudu zdržovat, celý den proběhl v absolutní pohodě, i když jsem si nějakou malinkou katastrofu, která by se pak vyjímala v našem vyprávění, v duchu přála. Ale i přes pátek 13. vše dopadlo dobře. Vím, že nám to s manželem vyjde, ale kdyby ne, máme skvělou výmluvu, právě na ten den D, že připadl na pátek 13. :o)

Chtěla bych všem vzkázat, ať se hlavně pátku 13. nebojí, a naopak ho berou za šťastný den, ta smůla se určitě jednou prolomí a nakonec z tohoto dne, bude ten výjimečný šťastný.

Zdraví