Přečtěte si názor odbornice. Čtenářka Helena pracuje jako sestřička na oddělení pro „nedonošence“přináší vám zajímavý pohled z druhé strany. Věděli jste, co se s nedonošenými dětmi děje bezprostředně po porodu?
Dobrý den, jelikož na úseku „.... nedonošenců“ pracuji 8 let jako sestra, 6 let na jednom pracovišti a tedy druhý rok na druhém...Toto téma mě velice zajímá, tak se k tomu musím vyjádřit „kdy zachraňovat“....Viabilita je dána na ukončený 24. G.T.,ale je rozdíl, když je dítě takzvaně připravené, tj., kdy matka leží před tím několik dní v nemocnici a její předčasný porod se bohužel nedá z nějakých důvodů zastavit, jen o několik dní pozastavit.
Matce jsou aplikovány kortikoidy, které způsobí dozrání plic miminka, takže pokud proběhnou obě dávky maturace, myslím tím 48 h od ukončení se dítě porodí, ihned po porodu dostane surfaktant do plic a pak i miminko ve 24.týdnu je pěkné. Zpravidla jeden den na umělé plicní ventilaci a druhý den, pokud na to má, již dýchá samo jen s pomocí N-CPAPu, ale samo dýchá, což je prostě neuvěřitelné.
Takže můj názor je ano, zachraňovat, tato mimča nemají pak problémy se slepotou, protože nejsou delší dobu vystavené většímu procentuálnímu kyslíku. Což bylo před 5ti lety, myslím tím komplikace, tak to již neplatí.. Ano, jsou třeba vývojově opožděné, pokud máma cvičí Vojtovu metodu, tak to během pár let doženou.......
Hůř dopadají miminka, která připravená nejsou, u nich hrozí větší riziko krvácení do hlavičky, jsou delší dobu na umělé plicní ventilaci a zkrátka trvá jim to docela dlouho, než sama začnou dýchat, ale nedá se to zobecňovat.
Může být dítě připravené a přesto špatné, když si od matky přineslo infekci, nebo může být nepřipravené- bojovník a svůj život si vybojovat...Myslím, že je hranice 24.g.t. správně daná, ale rozhodnutí na rodičích je špatně, měl by to na sebe převzít lékař, protože on ví, kdy dítě šanci má a kdy již ne. Nebo pokud přežije, s jakými komplikacemi bude žít...to ale, myslím, již v průběhu léčby, kdy je dítě špatné, zakrvácené do hlavičky nejvyššího stupně a přesto si rodiče v případě komplikací přejí resuscitaci a veškerou léčbu, tj. pod. antibiotik a pod...rodiče nemají potuchu, že budou děti „ležáci“ ...
A taky kde bych hledala úspory být panem ministrem, tak na začátku!!!To znamená v reprodukčních centrech!!!Víte, že o mnoho procent se zvyšuje předčasný porod, když matka má v dělože 2 plody...tak proč si tam matkám „vstřelují 2 až 3 embrya“? V dnešní době je šance na uchycení jednoho embrya obrovská....to bych zakázala, prostě jedno embryo a 2 pokusy.
A po třetí tam tam dát dvě. ,,To by se ušetřilo penež, v poslední době největší obleženost na Jipkách a Intermendiálech činí právě dvojčata...Holt centra umělé asistence chtějí vydělávat, tak proč tam nedat víc embrií, skásnu za to dvakrát tolik peněz a že pak léčba jednoho dítka na jipce stojí od 13 -29 000kč, to už jim je jedno, oni mají peníze a ty na léčbu mimin platí přece stát, ne... Tak jsem se naštvala a končím.
S pozdravem Helena Č
Asi jste se naštvala zdravě, protože do toho vidíte.
Co si o tom myslíte, milé ženy-in? Souhlasíte s Helenou, nebo ne? Napište nám také svůj názor na: redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
Lékaři mají dost velkou zodpovědnost už takhle. Rozhodnout můžou jen rodiče. Ale měli by předtím vědět všechno, ne že se jim půlka věcí neřekne buď z jakési ohleduplnosti, nebo proto, že jsou to přece laici a houby tomu rozumějí, tak nemá význam jim něco vykládat. Naopak - pro to aby rozhodnout mohli, potřebují informací co nejvíc. Pak by se přece nemohlo stát, že, jak autorka píše, rodiče nemají potuchu, že děti budou "ležáci".
Dante Alighieri — #6 Mně to přijde logické. Oni se celý život budou starat, ne ten doktor. Pokud už je kupříkladu jasné, že nějaké postižení bude, na kom jiném by měla být odpovědnost za rozhodnutí? Myslím, že i rozhodnutí o "neoživování" je psychická zátěž srovnatelná s dlouhodobým staráním.
Je pro mě překvapením, že je rozhodnutím rodičů, jestli se bude dítě zachraňovat nebo ne.
To prostě rodiče řeknou "nechte to být" a Dr. se musí přestat snažit?
Myslím, že má Hela pravdu, u toho umělého oplodnění a zbytečně četných těhotenství spousta komplikací začíná.
je super, že napsal příspěvek někdo z oboru
aspoň je tu trochu objektivity a ne jen naše subjektivní názory
to naštvání je pochopitelné
za naši malou jsme jezdili 7 měsíců než mohla domů a musím uznat, že až na jednu sestřičku na intermediální péči, byl personál úžasný jednak přístup k mrňatům, tak jednání s rodiči, na jiných odděleních se mají co učit
máte můj velký obdiv tolik neštěstí vidět každý den ... ale chápu, že máte radost, když se "to" povede
proto se příležitostně zastavujeme na JIP a intermediál, abychom jim ukázali, že jejich práce má význam vždy jsou potěšeni a odcházejí s úsměvem
Zajímavý příspěvek, konečně se člověk něco dozvěděl i z druhé strany...
Souhlasím s omezením počtu embryí, ale za podmínky zvýšení počtu tzv. placených pokusů (i při placeném pokusu jsou vysoké náklady, protože tento zahrnuje zastaralé léky, takže si rodiče doplácí+ další výdaje na zvýšení šance)
Jinak bych chtěla autorce napsat, že si moc cením její práce, protože moje děti stravili na novorozenecké JIP dva měsíce a všechny sestřičky i doktory jsem moc obdivovala, byli až na vzácnou výjimku úžasní
Paní možná vidí do nedonošenců, ale do CAR asi ne. Co je to za blbost, že za vícečetné těhotenství shrábnou násobek peněz?