Dánský filozof Kierkegaard vyslovil zajímavou myšlenku: „Strach je možný pouze na pozadí svobody. Svoboda rozvíjet se, uchopit nové, něčeho se odvážit, vyrazit ven do světa – to vše je spojeno se strachem. Je to strach, který člověka vyzývá, činí ho tvořivým, činorodým a plodným.“

    

Pro každého rodiče je velmi užitečné vědět, že v normálním vývoji dítěte je několik období specifických strachů, která mohou být u jednotlivých dětí různě dlouhá a intenzivní. Kdy tato období přicházejí?

 

Po porodu - strach ze ztráty tělesného kontaktu

Podle mnoha odborníků je pláč dítěte ihned po porodu výrazem strachu ze ztráty kontaktu s matčiným tělem. Uvědomme si, že porod představuje pro dítě obrovskou změnu. Z tmavého, teplého a těsného prostoru, který je naplněný vodou a uklidňujícím zvukem matčina srdce, je náhle velmi „akčním“ způsobem transportováno do světa prakticky opačného.

Okolo 8. měsíce - strach z cizích lidí

Co tedy dělat, když se dítě bojí neznámých osob? Je třeba to respektovat! Děti potřebují „zahřívací kolo“, ony by měly určovat rychlost sblížení se s neznámou osobou, jinak se může u dítěte objevit nejistota v chování. Nevidělo-li dítě dlouho svého dědu nebo babičku a my je nutíme, aby se s nimi ihned přivítalo, dalo jim pusu a mazlilo se, pak nerespektujeme hranice, které si samo určilo. Nepodporujeme jej, aby stálo za vlastními pocity.

12.-18. měsíc - strach z odloučení

Jak se váš potomek učí chodit a vůbec se díky prudce se rozvíjející motorice osamostatňovat, nastává období strachu z odloučení. Příroda to zařídila velmi logicky. Vrcholu tento strach dosahuje mezi druhým a třetím rokem. Platí zde, že překonaný strach z odloučení se může znovu objevit např. při narození sourozence, změnou bydliště či při rozvodu rodičů.

Okolo 3. roku - strach z nadpřirozena

Dítě žije v jiném světě než my. Za záclonou v jeho pokojíku se večer prochází víly, pod postelí má ustláno bubák, v jakémkoliv tmavém koutu bydlí čarodějnice a sousedčin manžel je zlý loupežník. V tomto věku jsou zdrojem strachu i přírodní živly. „Nejoblíbenějším“ živlem je pravděpodobně vítr. Možná sami ze svého okolí znáte děti, které odmítají chodit za silného větru ven.

 4.-5. rok - strach ze smrti, z konečnosti člověka

Otázky týkající se smrti, ale i sexuality jsou též podmíněné normálním vývojem osobnosti. Většina dětí se setkává se smrtí tehdy, kdy se začnou více zajímat o zvířata. Přímo či nepřímo (záběry v TV) prožité katastrofy mohou již překonaný strach znovu vyvolat.

Vývojově podmíněné strachy je nutné si prožít

Vývojově podmíněné strachy zeslábnou a zmizí. Velmi nesprávné je snažit se dítě vychovávat „beze strachu“. Rodiče by měli úměrně věku dítěte podporovat odvahu strach překonávat, přitom mu musí být oporou a jistotou. Pomocníkem může být právě svět dětské fantazie, který si dítě samo rozvinulo a na který jde vhodně navázat (např. malý Pavlík nechce chodit sám čůrat, protože na WC bydlí bubák. Otec vzal Pavlíka do obchodu a spolu vybrali plakát rytíře, kterého se všichni bubáci zaručeně bojí...). V knize Dětské strachy a úzkosti od Jan-Uve Rogge se píše: „Kdo se snaží chránit své dítě před uvedenými druhy strachů, vyvolává jen strach před strachem. Činí svého potomka bezmocného, závislého na své osobě a bezbranného vůči možným útokům strachu, neboť se nenaučilo se strachem vyrovnat."

Pozor na strachy zapříčiněné výchovou

Kromě výše uvedených strachů podmíněných vývojem existují také strachy zapříčiněné výchovou. Důvodem může být například problematický výchovný vztah (citově prázdné prostředí), nedůsledná výchova, výchovný styl bez vymezení hranic, nebo je naopak dítě vedeno příliš autoritativně. Posledním důvodem může být způsob výchovy, kdy je dítě abnormálně ochraňováno, omezováno a není mu dána žádná volnost.

 

Pamatujete si, milé čtenářky, nebo víte z vyprávění, čeho jste se bály v dětství vy a jak to vaši rodiče řešili?

zdroj: Dětské strachy a úzkosti, Jan - Uwe Rogge

Reklama