Boj proti rtuti vyhlášený Evropskou unií bude probíhat na několika frontách a rozhodně nezasáhne pouze velké společnosti, které rtuť používají například k těžbě zlata nebo na výrobu baterií. Omezení výskytu rtuti se dotkne každé domácnosti a všech zdravotnických zařízení.

Podle údajů Evropské unie se v členských státech ročně použije 33 tun rtuti na kontrolní a měřicí přístroje a z toho je využito 25 až 30 tun na zdravotnické teploměry sloužící k určování tělesné teploty. Na spotřebu 33 tun rtuti při výrobě nových měřicích a kontrolních přístrojů přitom ročně připadne přibližně 8 tun emisí rtuti ve vzduchu. Do odpadních toků se dostane ze starých nefunkčních zařízení dalších 27 tun. Mnoho typů spotřebního zboží obsahujícího rtuť skončí na skládkách, kde se pak rtuť dlouhodobě luhuje a znečišťuje životní prostředí. U rozbitých přístrojů obsahujících rtuť navíc často dochází k jejímu úniku v domácnostech.

Právě běžní uživatelé neuváženým úklidem rozbitých teploměrů znamenají jedno z největších rizik pro přírodu i sami pro sebe. Ze zpráv členských států (např. Nizozemsko, Francie) vyplývá, že rtuť z rozbitých teploměrů je hlavním zdrojem přítomnosti rtuti v povrchové vodě, kde se pak mění v agresivní methylrtuť, která dokáže velmi snadno poškodit mozek i další orgány. „Rozbitý rtuťový teploměr? To je tak na odstěhování,“ reaguje spontánně Stanislav Jančík, marketingový ředitel společnosti HARTMANN-RICO, která je největším prodejcem digitálních teploměrů na českém trhu. „Opravdu, nedovedu si představit, že rtuť mezi parketami či v koberci by dlouhodobě ohrožovala zdraví mých blízkých,“ uvádí Jančík.

Pokud jde o další měřicí přístroje, budou nahrazovány digitálními alternativami, které jsou méně náchylné k rozbití a neobsahují nebezpečné látky. Postup nahrazování těmito alternativními produkty již značně pokročil, neboť různé výrobky obsahující rtuť již byly v několika zemích (Dánsko, Francie, Nizozemí, Švédsko) zakázány či omezeny. Česká republika zatím za těmito státy mírně zaostává, nicméně podle výrobců si lidé sami začínají výhody a bezpečnost neskleněných přístrojů  uvědomovat a více než třetina obyčejných lidí v současnosti sáhne po digitálním přístroji.

V případě komplexního zásahu v EU dojde k zákazu uvádění rtuťových měřicích a kontrolních zařízení na trh pro běžné spotřebitele, kteří jsou v manipulaci se rtutí jedním z nejnebezpečnějších elementů. Na odborná laboratorní použití se oblast působnosti tohoto návrhu zatím nevztahuje, i když obsah rtuti v jednotlivých zařízeních bývá mnohem vyšší než u běžných domácích teploměrů. Odborná pracoviště totiž podléhají přísným kontrolám. 

Co dělat s rozbitým rtuťovým teploměrem?

Sundejte si všechny šperky z rukou – rtuť reaguje s drahými kovy.

Vezměte si rukavice a případně i roušku.

Jednotlivé kapky pochytejte nejlépe běžným kapátkem a dejte do zavařovací sklenice. V žádném případě se je nesnažte vysát – horký vzduch rtuť pouze rozvíří a urychlí její vypařování (na rtuti jsou nebezpečné právě výpary).

Věci, kterých se rtuť dotkla, uzavřete neprodyšně do igelitového pytle i se sklenicí, ve které jsou zbytky rtuti, a se střepy z teploměru (pozor na pořezání).

Nikdy nedávejte rtuť do výlevky nebo kanalizace.

Igelitový pytel co nejdříve dopravte do lékárny.

TÉMATA:
DŮM A BYT