Foto: Shutterstock
Nechci rodičům mluvit do toho, jak mají vychovávat své děti. Chápu, že chtějí, aby jejich syn nebo dcera něco uměli, aby měli kamarády, pohyb a příležitosti. Sama jsem jako dítě chodila na dva kroužky a bylo to tak akorát. Dnes ale někdy nechápu, proč musí mít osmileté dítě program naplánovaný skoro na každou hodinu po škole. Kdy má být jen tak venku? Kdy si má hrát? Kdy se má nudit? Kdy má přijít domů, hodit aktovku do kouta a třeba hodinu jen koukat z okna nebo si stavět něco z lega? Připadá mi, že jsme dětem vzali i obyčejné odpoledne.
Snaha byla, ale...
Na třídních schůzkách jsem se o tom jednou pokusila mluvit. Nechtěla jsem nikoho poučovat, spíš jsem rodiče upozornila na to, že únava se u dětí může projevit i ve škole a že některé už mají programu opravdu hodně. Jedna agilní maminka se ale ozvala poměrně ostře. Její syn chodí minimálně na šest kroužků a není to rozhodně moje věc. Prý chtějí mít z dítěte vrcholového sportovce, který je jednou bude živit tenisem. V tu chvíli jsem vlastně nevěděla, co na to říct. Stála jsem proti ní a říkala si, jestli si vůbec uvědomuje, že mluví o osmiletém klukovi. O dítěti, které ještě před pár lety neumělo pořádně zavázat tkaničky a dodneska si pořádně utřít nos.
Tlak a ambice rodičů
Později jsem se o tom bavila s kamarádkou, jejíž dcera chodí do stejné školy. Ta mi řekla něco, co mě vlastně zarazilo ještě víc. Rodiče prý mají společnou online skupinu, kde se o kroužcích a aktivitách dětí hodně diskutuje. A vzniká tam zvláštní tlak. Kamarádka má pocit, že tři kroužky týdně jsou pro její dceru tak akorát. Jenže když čte, co všechno absolvují ostatní děti, začíná mít pocit, že jejich rodina nějak zaostává. Někdo má fotbal třikrát týdně, k tomu angličtinu, klavír a gymnastiku. Jiný rodič řeší soukromého trenéra. Další už plánuje sportovní kemp. A najednou jsou tři kroužky skoro za málo.
Nejhorší na tom podle mě je, že se tenhle tlak často tváří jako péče o děti. Jako bychom byli špatní rodiče, pokud dítěti nenabídneme každou dostupnou možnost. Jako bychom promarnili jeho talent, když ho nepřihlásíme na další trénink. Jenže talent není továrna, do které stačí nalít dost hodin a jednou z ní vyjede vrcholový sportovec. A především – ne každé dítě chce být vrcholovým sportovcem. Některé chce jen běhat s kamarády po hřišti. Některé chce kreslit. Jiné chce přijít domů a nic nedělat.
Odpočinek a nicnedělání k dětství patří
Ve škole pak vidím výsledky tohohle závodu. Děti jsou unavené, podrážděné, některé se hůř soustředí a některé jako by už ani nevěděly, co je vlastně baví. Neříkám, že kroužky jsou špatně. Naopak. Dítěti mohou dát radost, kamarády, pohyb i sebevědomí. Jen si někdy říkám, jestli jsme nezapomněli na jednu důležitou věc: že i odpočinek je součást dětství. A že osmileté dítě nemusí mít vyplněnou každou volnou hodinu jen proto, aby jednou v budoucnu mohlo být nejlepší ze všech.
K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka:
Současná zrychlená doba přispívá k čím dál většímu přibývání přestimulovaných dětí. Přesycení podněty je dáno nejen dnešní zrychlenou dobou, ale i řešením, jak dítě zabavit v čase, kdy jsou rodiče pracovně vytíženi. Bohužel i výběr kroužků a intenzita sportovních aktivit jsou podporovány ambicemi rodičů, kteří dítě směřují k výkonům, často neadekvátním ke schopnostem či zdravému zájmu dítěte. Volný čas je zcela přeplněn konkrétními činnostmi a děti ztrácejí schopnost kreativního myšlení a chybí jim i čas na nudu a bezcílné lelkování. Dospělí jsou si pro sebe často vědomi důležitosti relaxace, ale je s podivem, že toto nevnímají u svých potomků.
Každé dítě má jiný práh frustrační tolerance a důsledky přetížení se mohou projevovat různě, pozvolna i dramaticky. Přesycení podněty má vliv na psychickou i fyzickou rovinu dítěte. Od uzavírání se do sebe, plačtivosti a podrážděnosti až k záchvatům vzteku. Paradoxní hyperaktivita se neprojevuje únavou, ale naopak zvýšenou aktivitou… Dítě se obtížně zklidňuje nebo dokonce odpočinek odmítá. Dále dlouhodobé přestimulování omezuje schopnost samostatné hry, soustředění se na četbu nebo jiné činnosti, které vyžadují soustředění. Vyčerpání způsobuje pokles kognitivních funkcí (paměti, soustředění).
V somatické rovině se mohou objevovat poruchy spánku, noční děsy, bolesti bříška a v neposlední řadě i problémy s jídlem. Přestimulované dítě žije zjednodušeně ve stresu – v bojovém, výkonovém nastavení, a to celkově oslabuje imunitní systém. Každé dítě je jiné, a je proto důležité, aby rodiče neporovnávali schopnosti svých dětí s jinými. Rozumný rodič dopřeje svému dítěti opravdu VOLNÝ ČAS, který dítě využije svobodně, i třeba prolenoší. Bez zbytečných podnětů. Schopnost nastavovat individuálně hranice pro dětské aktivity i odpočinek by měla být v povinné výbavě každého kompetentního rodiče. Důsledky absence této dovednosti mají v péči dětští psychologové a terapeuti.
 Pracuje 10 let jako psychoterapeutka pro pacienty s roztroušenou sklerózou na neurologickém oddělení FNKV Praha a vede soukromou praxi. Vzdělání a odbornost: Vystudovala VŠ – obor speciální pedagogika. Pražská psychoterapeutická fakulta. Výcvik BIG SUR s5 – skupinová forma – dynamická a hlubinně orientovaná psychoterapie (supervize Doc. MUDr. Jaroslav Skála, CSc.). Výcvik neverbálních technik (sekce muzikoterapie, psychoterapeut. spol. ČLS) – lektor PhDr. Jitka Vodňanská (muzikoterapie, arteterapie, práce s tělem). Výcvik vedení skupin v rámci sociálně psychologického výcviku. Supervize PhDr. Iva Veltrubská. Spoluautor metodiky k tomuto pilotnímu projektu. |
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
To aby měly děti kroužky i v noci, aby stihly všecky.
Je děsivé, co se na děti nakládá. Pak se divme, když končí u psychologa nebo psychiatra. Všecko má své meze a dítě musí mít i volný čas jen pro sebe. Aby se pak netěšilo na nemoc, že konečně nic nemusí.
Dneska je to tak, že
Kojenec či batole letí k moři
Do kroužku pro předškoláky ve školce jsou nahlašovány tříleté děti
Školák na prvním stupni má režim takový, že v týdnu denně odpoledne nějaká plánovaná placená aktivita plus o víkendu aspoň tematické odpoledne ve formě poznávací vzdělávací sportovní
Školák na druhém stupni musí opustit svou základnu a mazat na gympl, aby z něj něco bylo
Od čerstvého maturanta se již během posledního ročníku čeká, že bezpečně ví, co kam půjde studovat a proč.
Ono se pořád někam pospíchá. Aby někomu něco neuteklo. Aby nebyl pozadu. Když jsem nedávno viděla maminku, která se sedícím miminkem v kočárku přišla na dětské hřiště a to své dítě ve věku do jednoho roku posadila do písku mezi předškoláky, tak mi vážně není jasné, kam se všichni lidi ženou...
Je velkou chybou učit děti vše dělat na výkon a být TOP a nejlepší a mít zaplněný čas kroužky a nemít volno pro sebe ,svou realizaci i jinak. Druhá miska vah je skutečnost, že pokud mají děti doma víc času, často je vidíme u počítače nebo tabletu i několik hodin denně. Zde je to o rodičích a jejich přístupu. Najít mezi tím optimální soulad není jednoduché. Umět dětem v rodině vytvořit motivaci a plán jak společně trávit volný čas je základ, ale přiznejme si, řada rodičů to časově nezvládá a tak to řeší jednoduše a nechá děti s elektronikou. Kroužky jsou dobré pro formování dítěte a vhodné je jej nezahltit a vybrat optimálně dva směry, kde by se dítě rádo realizovalo a uplatnilo i talent. I zde všeho moc škodí a zahltit dítě každý den nějakou podobnou aktivitou se často může stát kontraproduktivní..